Hudba

   

Nádherná záležitost. Čistá a snivá... Je pozoruhodné, jak tato dvojice oslovuje posluchače napříč snad všemi hudebními žánry. 

   

Na prvotinu to vůbec není špatné. 

   

Lehké zklamání. Mezi alby Katatonie patří mezi podprůměrné. 

   

Stará známá klasika.

   

Výborná záležitost. Po několika posleších přináší intenzivní hudební zážitky. Nejde o nic originální či převratného, ovšem proč by taky mermomocí mělo být...

   Je zde cítit silný vliv starých My Dying Bride, místy i Anathemy. Přesto (nebo právě proto) jde o příjemný počin.

   

Konzistentní album bez slabých kusů. Jedno z nejlepších od Candlemass. Velmi jednoduché, úderné a snadno přístupné. Ovšem ani po třicátém poslechu neubírá na zážitku.

   Polikači slunce se definitivně odklonili od čistě doom-deathové linie a postupují směrem k jemnějším a melancholičtějším sférám.

   In Mourning je jedním z mých nejpříjemnějších překvapení posledního roku. Narazil jsem na ně náhodou a oblíbil si je. Jde o zkušené, vyzrálé hudebníky se solidní skladatelskou invencí. Patří určitě mezi vůdčí skupiny progresivního death metalu.

   Od Draconian Times Paradise Lost živoří. Jejich hudba je jakási bezpohlavní. A nezměnilo to ani nejnovnější album, které se evidentně snaží na Draconian Times navázat.

   

Moonspell nikdy nebyli mou úplně nejsrdečnější záležitostí, jejich počiny ve mně nevyvolávaly extra silnou odezvu (snad s výjimkou Night Eternal a Irreligious). Poslední dvojalbum je ovšem jedno z těch lepších.

   Zdá se, že Anathema se opravdu našla a definitivně zakotvila ve vodách snivě psychedelickém rocku. Toto album nestrhne svoji silou, jako atmosféru vytvářející pozadí při jakékoli kontemplativní činnosti však ideální.