SATURNUS - Martyre

Celkové hodnocení alba: 78% Rok vydání: 2000 Žánr: doom metal Celkový čas: 63:09 Skladby

Recenze:

Dánové SATURNUS patří mezi skryté perly doom metalového žánru. Nikdy se jim nedostalo takové pozornosti jako MY DYING BRIDE nebo z novějších kapel třeba DRACONIAN a SWALLOW THE SUN. Jejich alba, která jsou za osmnáct let existence zatím tři, nevydávají prestižní metalové vydavatelství, snad kromě posledního "Veronika Decides To Die" 2006 (label Firebox). Jejich cd jen stěží najdete na pultech obchodů a dá celkem práci si je obstarat (teď nemluvím o stahovaní z netu) a jejich profily nejsou častou náplní metalových časopisů. Snad právě proto dokázali v ústraní stvořit takovou perlu doom metalu, jako je jejich druhé album "Martyre", které má dnes už dvanáct let, ale přitom nezestárlo ani o den a je stále aktuální a nadčasové.

Album začíná dívčím kostelním chorálem, který je veden jako první skladba. Dále už kapela začíná rozvíjet svůj doom metal, kde ani tak hlavní slovo nemají pochmurné nálady, které jsou samozřejmě přítomny, ale úžasná hra s pocity a atmosférou, kdy se uprostřed skladby vynoří nádherné zasněné sólo, které trvá pár minut, a nuda to rozhodně není, protože působí jako organická součást celku. Na albu se střídají dva vokály. Dalo by se říct hrubý deathový - ten se vyskytuje jen občas a chraplák, který je hlavním zpěvem a je mu dobře rozumět. Navíc zpěvák Thomas Akim Jensen používá v hojné míře deklamování textu čistým hlasem. Zajímavostí je, že kromě klasického nástrojového obsazení, kapela využívá klasický klavír. Velkou devízou "Martyre" je neuvěřitelná propracovanost jednotlivých motivů a řekl bych až minimalisticky zpracované detaily, se kterými se kapela hraje a mazlí až k úplné dokonalosti. Jak album plyne, dokáží SATURNUS měnit polohy od klasického melodic doomu, přes death doom, nezanedbatelné jsou také vlivy gotiky a v klidnějších polohách prvky post rocku. Mimochodem, myslíte, že v roce 2000, kdy album vyšlo, někdo věděl, že nějaký post rock bude za pár let fungovat jako samostatný hudební styl? A tím jsme u nadčasovosti tohoto alba, které dokázalo, aniž by to bylo jeho cílem, absorbovat hudební vlivy ze spřízněných žánrů a tak vytvořit něco neotřelého a nudou nezavánějícího v době, kdy se zdálo, že doom metal jako žánr je stylově vyčerpán, protože sám nesmyslně zůstal uzavřen v kleštích, které nedovolují pohnout se jinam. Kapely, které se pokusily najít cestu ven (např. ANATHEMA) se už dnes nedají nazývat doomovými a proto si myslím, že právě deska "Martyre" objevila recept, jak by mělo vypadat doom metalové album, které se vyvíjí. Album je totiž doomovější než samotný doom, ale právě výše zmiňované absorbování vlivů a neskutečná práce s náladami dokázaly to, oč se jiní léta marně a možná navždy budou snažit. Zakopaný pes bude asi v tom, že oproti jiným doom metalovým kapelám mají SATURNUS ke své tvorbě jiný přístup a nesnaží se na posluchače hodit tuny sklíčenosti, deprese a zmaru (i když ty mají samozřejmě v podání jiných kapel taky své kouzlo), ale spíš vyvolat zasněné nálady se špetkou příjemné melancholie a klidu, jako když se na chvíli zastaví čas, všechno utichne a začne padat sníh.

Další album, které vyšlo po "Martyre" deska "Veronika Decides To Die" trochu ztratila z atmosféry svého předchůdce, nicméně se stále jedná o kvalitní album, ale už naznačuje, že kouzlo, které se povedlo přenést na "Martyre", bylo jedinečné a možná se nebude nikdy opakovat. Nicméně letos je to opět šestý rok, který uplynul od minulého alba. Takto na čas si SATURNUS dali i mezi "Martyre" a "Veronika Decides To Die" a tak je na letošní rok nachystáno album nové, které možná zodpoví některé otázky, co se týká jedinečnosti a nadčasovosti doom metalu.


Autor: myval (hodnocení 10 z 10)
Zdroj: http://hard-music-base.net/index.php?stranka=vypis_recenze&id=11951&m=1