ANATHEMA - Weather System

Celkové hodnocení alba: 84% Rok vydání: 2012 Žánr: psychedelic rock Celkový čas: 55:45 Skladby

Recenze:

Britská ANATHEMA je dnes už kultovním spolkem. Po syrovém doom/death metalovém debutu "Serenades" a odchodu původního zpěváka Darrena Whitea přišel v polovině devadesátých let klíčový moment v kariéře kapely, kterým byla geniální nahrávka "The Silent Enigma" čerstvě s dosavadním kytaristou Vincentem Cavanaghem za mikrofonem. Tu osobně dosud považuji za to nejpůsobivější, co kdy v doom metalovém žánru vzniklo a i po letech zní naprosto úžasně. Následující počiny se nesly ve znamení postupného zjemňování projevu až k aktuální křehké atmosféricko-rockové podobě, aniž by však ztratily cokoliv ze své osobitosti, hloubky a strhující skladatelské nápaditosti. Díky tomu se pánům podařila u většiny kapel nevídaná věc – natočili šest famózních po sobě jdoucích řadových desek, vždy dokázali svůj výraz obohatit o nové prvky, navodit odlišnou atmosféru než u předchozích počinů a strhnout především po emotivní stránce.

Idylka ale jako by skončila po natočení sedmé stále bez větších výhrad vynikající řadovky "A Natural Disaster". Následující album začalo být avizováno sice již brzy po jejím vydání, ale fanoušci na něj museli čekat dlouhých sedm let. Mezitím se průběžně jak na běžícím pásu měnily informace jak o jeho názvu (původně zamýšlený byl "Everything" podle jedné ze skladeb) tak o rozsahu (objevily se informace, že půjde rovnou o dvě CD) a samozřejmě i datu vydání, které se neustále odsouvalo. Po těchto peripetiích se nakonec fanoušci po dlouhé době dočkali, výsledkem však byl bohužel jen slabší extrakt pozdní anathemovské tvorby a mezi vrcholy alba "We're Here Because We're Here" patřily především skladby, jež byly již několik let před vydáním zveřejněny na oficiálních stránkách kapely. O to více jsem se však těšil na aktuální počin "Weather Systems" , který tentokrát vychází v rozumném dvouletém odstupu, což by mohlo značit navracející se formu.

Výsledkem je ale nakonec poměrně rozporuplné album, na které jsem musel několikrát svůj názor přehodnocovat. ANATHEMA stále sází především na emotivní stránku, což by bylo ještě v pořádku, nicméně tentokrát jí podřizuje úplně vše. Ačkoliv se tvorba kapely nikdy nevyznačovala žádnou závratnou instrumentální vytříbeností a vždy tak trochu balancovala na hranici patosu a sladkobolnosti, výsledek pokaždé dokázal nadchnout a pánové z těchto svých slabin uměli udělat jednoznačné přednosti. Tentokrát se jim to ale trochu vymklo z rukou a stvořili až příliš průzračné a snadno stravitelné sousto. Jak se zdá, hudební složka zde byla z role rovnocenného partnera "degradována" na pouhý doprovod a klasickému rockovému nástrojovému obsazení navíc sekundují občas místy až protivně cukrkandlové orchestrální pasáže, které by našly lepší uplatnění spíše v nějakém romantickém velkofilmu a často hraničí s poněkud kýčovitým pojetím.

Nahrávka je tak ponejvíce exhibicí pěveckých schopností a charismatu bratří Cavanaghových a úžasné Lee Douglas, jejíž hlasivky zdobí nahrávky ANATHEMY už od desky "Judgement" a jak se zdá, dostává stále více prostoru. Po této stránce novinka uspokojí už o poznání více a přinese opět vydatnou porci křehké melancholie a podmanivosti. Zatímco tedy pěvecky působí "Weather Systems" možná nejvyzrálejším dojmem v diskografii kapely, hudebně se naopak jedná zřejmě o její nejslabší dílko. Mezi světlé výjimky patří úvodní kytarovka "Untouchable, Part 1", vrchol celé desky "The Storm Before the Calm" se znepokojivě chladnou atmosférou a prvky elektroniky, byť i ten se v závěru zvrhne v mohutné orchestrální patosem nasáklé finále, nebo následující úžasně gradující "The Beginning and the End". Zbytek skladeb má v sobě ohromný potenciál, ale jejich finální vyznění je až příliš svázáno snahou o pompéznost a utopeno v prvoplánových a poněkud omšele znějících sladkobolných smyčcích.

I přes veškeré výhrady mě však novinka "Weather Systems" nakonec oslovila o něco více než její poněkud vykalkulovaně znějící předchůdce a nabízí dle mého soudu i více výrazných momentů. Kýžené atmosféry bylo ovšem tentokrát dosaženo trochu lacinými prostředky a pokud nejste založením bezvýchodní romantici, může vás nahrávka svou hořkosladkou dojemností místy lehce iritovat. I tak ale stále hovoříme o jednoznačně nadprůměrném počinu, jehož největší slabinou je, že se snaží občas znít víc jako soundtrack k hollywoodskému velkofilmu než stará dobrá ANATHEMA. Po emotivní stránce však stále dokáže nadchnout a nabídne i strhující momenty.

Autor: Miroslav Med (hodnocení 70%)
Zdroj: http://www.abysszine.com/recenze/2012050019-anathema-weather-systems/

---

Danny Cavanagh se o téhle desce vyjádřil v tom smyslu, že jde o dílko, ke kterému neradno přistupovat jako k podkresu a které má emotivně pohnout posluchačem. Budiž. Je pochopitelné, že si za současným snažením své kapely stojí. A snad bych jeho vyjádření zmínil spíš mimoděk, kdybych s ním posléze prudce nesouhlasil. Taktéž mi není jasné, proč se současné album ANATHEMY škatulkuje jako progresivní rock.

Především je pro mě nesnadné přistupovat k této nahrávce jako k něčemu jinému, než neškodnému podmazu. Patálie, za kterou nestojí instrumentální průhlednost, protože, přiznejme si, ANATHEMA vždy stála na navození atmosféry a napětí za užití úsporných, ale o to účinnějších charakteristických prostředků. Od dob „Eternity”, začátku jejich současného směřování, se tak lišila od běžného nekonfliktního pop-rocku. S nímž ale proti své vyjímečnosti počíná nebezpečně splývat. Za oním nešvarem vězí dlé mého věc prostá, a sice ochabující schopnost tolik potřebné nálady předat. Celá nahrávka je prodchnuta čirou pozitivitou, jež je ale podávána buď ve formě pomalejších utahaných skladeb, které ze zoufalství zachraňují vokály Vincenta a Lee, nebo svižnějších písní, jež by teoreticky mohly být více než dobré, ale...

Celé album potápí neuvěřitelně nabubřelé klávesové aranžmá. Z rozvláčnosti se činí utrpení, kousek, jenž by snad mohl vykazovat aspoň trochu náléhavější tepající nejistoty, rozplizne v hořce stravitelnou vyumělkovanou velkolepost. Jednotné schéma gradace skoro neustále provázejí klávesky a smyčce, které téměř vždy působí asi tak nekýčovitě jako třpitivá vločka rozpouštějící se na řase vyplašeného jelena. Napřiklad „The Gathering Of The Clouds” by sneslo, co víc, uvítalo umírněnější závěr. A taková „The Storm Before The Calm”... Ale ne, ta nad vším ostatním se vší svou zastřeností osaměle vyčnívá a radost z ní mi těžko zkazí závěr, který má opět tendence spadat do pompézního naladění celého alba. Celkově by se mezi skladbami našlo ještě víc momentů, které by připomínaly tu lepší stránku ANATHEMY, ale, a budu se opakovat, té nechutně romantizující várce smyčců by se zkrátka musela učinit přítrž. Vločka ať se zatne jelenovi do oka a ten ať si pojde v příkopu.

Nejhorší však na tom všem je, že „Weather Systems” není tak strašné, jak by se z předchozích řádků mohlo zdát. Na to ANATHEMU tvoří příliš zkušení hudebníci, formálně je v nejlepším pořádku, v čemž mi tak trochu připomíná poslední KATATONII. U té bych také, navzdory produkční dokonalosti, sáhl mnohem raději ke starším nahrávkám, které mi mají více co říct.

Autor: Naathir (hodnocení 6 z 10)
Zdroj: http://metalopolis.net/art_reviews.asp?id=6332

---

V dnešnom uponáhľanom svete je určite čoraz ťažšie a vzácnejšie nájsť pre seba chvíľku pohody, kľudu a relaxu a zároveň istoty, že existujú miesta či dajme tomu výtvory, ku ktorým sa dá stále vracať a od ktorých dostanete vždy to, čo očakávate. Diela, u ktorých sa nemusíte obávať rozčarovania či trpkého sklamania. A jedna z týchto vzácnych istôt je v mojich očiach už viac ako 20 rokov aj Britská ANATHEMA. A naviac, ak sa zameriame na tvorbu týchto Liverpoolčanov od albumu „Judgement“, počnúc týmto dielom našli spomínaní umelci pomyselný hudobný kameň mudrcov, kedy každý ich nový počin spoznáte už doslova po pár taktoch a pritom vždy je to niečo iné a nové.

Prešiel ďalší rok a ANATHEMA nám po vynikajúcom opuse „Falling Deeper“ predstavujúcom geniálnu rekapituláciu svojej hudobnej „doby kamennej“, ktorá pádne dokazovala, že všetko TO bolo v ich hudbe obsiahnuté už vtedy, servíruje najnovšie dielo „Weather Systems“. A hneď na úvod musím povedať, že opätovná stávka na istotu sa vydarila skupine aj teraz. Novinka sa vyznačuje okrem iného absolútnou kompaktnosťou a vyrovnanosťou a samotní členovia ju vnímajú skôr ako jednu jedinú kompozíciu rozdelenú na jednotlivé epizódy než ako kolekciu samostatných songov. Nuž, prečo nie. A začíname pekne svižne (samozrejme brané v kontexte minulej tvorby) songom „Untouchable, Part I“ kde nosnú kostru tvorí akustická gitara a Vincentov spev. Takýto počin ANATHEMA neposkytne príliš často, takže hneď na začiatok malé prekvapenie. Pieseň pokračuje v nasadenom tempe počas celej stopáže, aby sa potom nenásilne pretavila k svojmu pokračovaniu „Untouchable, Part II“, v ktorej je už všetko pri starom a pieseň je jedným z trademarkov zoskupenia. K slovu sa dostáva aj Lee Douglas aby vytvorila spolu s Vincentom nádherný duet a dokázala tak, že jej povýšenie na právoplatného člena zoskupenia rozhodne nebolo chybou. Ale spomínané dve skladby boli iba akými úvodom do albumu v albume ctiaceho názov celej kolekcie „Weather Systems“.

Prvou stopou začínajúcou zvukom dažďa je tak „Gathering Of The Clouds“ nadväzujúcou na svižný úvod dosky, keď dominantnú akustiku dopĺňa opäť skvele vyvedený duet, aby ďalšia v poradí „Lightning Song“ patrila celá hlasu Lee. Skvelá pasáž prichádza zhruba v polovici piesne, kedy je pokojná atmosféra znenazdajky preťatá zvukom gitary evokujúcom spomínaný blesk a hrom aby v jeho burácaní predviedol bubeník John Douglas excelentnú prácu s perkusiami. V nasledujúcej, pokojnej a opäť akustickej „Sunlight“ sa k slovu dostáva ďalší z bratského klanu Cavanaghov Daniel, aby mu znova sekundoval John ktorý postupne preberá hlavné slovo a jeho nástroj sa pomaly stáva dominantným elementom doslova vlečúcim celú skupinu vpred. Posledným zápisom do „frontálnych systémov“ je výpravná pieseň „The Storm Before The Calm“, presvedčujúca o tom, že ANATHEMA dokáže prekvapiť svojou netradičnosťou v rámci žánru aj tých najskalnejších fanúšikov. To však ešte stále nie je absolútny vrchol nahrávky. Ten v mojich očiach prichádza až v nasledujúcej dvojici „The Beginning And The End“ a „The Lost Child“, ktoré sú obidve vo svojej podstate vystavané na podobnom základe ako už množstvo skladieb Liverpoolskych, ale obsahujú neskutočné množstvo emócií aké by iným kapelám vystačilo možno na dva albumy. A ďalšia vec, ktorá sa tu dostáva na povrch je dokonale gradujúca práca s dynamikou piesne. Na toto mala ANATHEMA svoj patent odjakživa, ale ani im sa to nepodarí vždy v takej podobe ako v spomínaných dvoch zásekoch. Po tomto vrchole už nemôže prísť nič dokonalejšie a kapela vedomá si toho, sa lúči záverečnou „Internal Landcapes“ pozostávajúcej z veľkej časti z recitálu a pôsobiacej ako záverečné titulky za skvelým filmom.

Autor: Dagon (hodnocení 9 z 10)
Zdroj: http://www.mortemzine.net/show.php?id=3205

Vlastní komentář:

Zdá se, že Anathema se opravdu našla a definitivně zakotvila ve vodách snivě psychedelickém rocku. Toto album nestrhne svoji silou, jako atmosféru vytvářející pozadí při jakékoli kontemplativní činnosti však ideální.