PARADISE LOST - Tragic Idol

Celkové hodnocení alba: 58% Rok vydání: 2012 Žánr: gothic metal Celkový čas: 46:05 Skladby

Recenze:

Britští PARADISE LOST jsou živoucí legendou, která vydala desky, jež se navždy zlatým písmem zapsaly do metalové historie. Po boku krajanů MY DYING BRIDE, ANATHEMA a CATHEDRAL na počátku devadesátých let spoludefinovali doom metalový subžánr a v jejich první polovině vydali i své nejzásadnější počiny jako "Gothic", "Icon" a především "Draconian Times". Na následujícím "One Second" výrazněji zabrousili do gotických vod, přesedlali k přímočařejší a rockovější formě a brzy poté šokovali albem "Host", které bylo postaveno především na syntezátorech a na němž zcela vytěsnili metalové a z velké části i rockové elementy. "Believe In Nothing" víceméně navázalo na "One Second" a vrcholem experimentálnější éry kapely se stala nahrávka "Symbol Of Life". Ta překvapila nečekaně moderním a svěžím přesto nijak komplikovaným vyzněním a zastihla spolek ve vrcholné skladatelské formě.

O návratu ke kořenům se začalo mluvit už před vydáním bezejmenné desáté desky, ale ta se stejně jako následující "In Requiem" snažila spíše extrahovat atmosféru starších počinů a naroubovat ji na aktuální zjemnělý zvukový kabátek kapely. Skutečný exkurs do minulosti ruku v ruce se syrovějším vyzněním tak přišel až s předposledním zářezem "Faith Divides Us - Death Unites Us", který dal vzpomenout především na období "Icon". O něco podobného se pokouší i aktuální "Tragic Idol". Ten tentokrát zvukově i skladatelsky zřetelně evokuje nejslavnější album PARADISE LOST "Draconian Times".

I kdyby se pánům na novince nakrásně podařilo svůj kultovní počin skladatelsky překonat (což ale logicky nenastalo), sedmnáctiletý rozdíl by stejně hrál jasně v její neprospěch. Otázkou tedy je, proč něco takového vůbec absolvují. Chtějí se zavděčit starým fanouškům? Dostavila se snad stagnace a bezradnost ohledně dalšího vývoje? Nebo prostě jen zavládla nostalgie po zlatých časech kapely, kdy ještě určovala na tvrdé scéně směr? Dost možná sehrály částečně roli všechny tyto faktory. Výsledkem je nicméně i přesto poměrně solidní deska, jejíž největší slabinou je právě to, že kdyby vyšla bez zásadnějších změn před nějakými patnácti lety, byla by maximálně důstojným nástupcem "Draconian Times" a v současnosti působí spíše jako poněkud zbytečný relikt, který potěší především skalní fandy devadesátkové éry spolku.

I přes výrazovou archaičnost a lehké sebevykrádání ale není "Tragic Idol" žádným vyloženým propadákem. Pár světlých momentů se určitě najde a skladatelská nápaditost PARADISE LOST taky úplně neopustila. Zvuk a produkce samozřejmě odpovídají současným standardům, byť si cíleně zachovávají syrovější "old schoolovou" patinu. Zpěv Nicka Holmese je nezaměnitelný a jeho charisma dokáže zachránit i slabší místa, ačkoliv v jeho případě preferuji spíše melodičtější vokální polohy než ty hrubší, kterými se na novince převážně prezentuje. Při opakovaných posleších však vyplouvá na povrch další nedostatek, kterým je jistá výrazová plochost a jednorozměrnost. Pánové zkrátka hned vyloží karty na stůl a už nenechávají tolik prostoru pro další objevování.

Ať už jde o kalkul, nebo nejupřímnější projev stesku po starých časech, "Tragic Idol" působí jako méně povedený klon "Draconian Times", byť zde v decentní míře najdeme i prvky z pozdějších desek. Novinka má tedy potenciál zaujmout především gothic/doomové nostalgiky, kteří však pravděpodobně nakonec stejně raději sáhnou po osvědčené klasice. I přes pár skutečně povedených momentů ji tedy považuji za poměrně zbytečnou a spolu s její předchůdkyní i nejslabší položku v rámci diskografie PARADISE LOST. Zda kapela na jakýkoliv další vývoj už definitivně rezignovala, uvidíme v budoucnu…

Autor: Miroslav Med (hodnocení 60%)
Zdroj: http://www.abysszine.com/recenze/2012050001-paradise-lost-tragic-idol/

---

Pokud sledujete dlouhodobě dráhu britských PARADISE LOST, tak pro vás nebude žádnou novinkou, že tahle stěžejní temně metalová formace, která v devadesátých letech řádně hnula s evolučním potenciálem veškeré metalové hudby, se v současnosti vrací prostřednictvím svých posledních nahrávek až kamsi do své takřka dvacet let staré minulosti. Činí tak však s patřičnou pokorou k fanouškům či lidem, které jejich muzika zasáhla v jakémkoliv období jejich cesty. Tudíž bere na vědomí většinu etap svojí existence a propojuje je v další silný celek, díky čemuž lze PARADISE LOST považovat za kapelu s vlastním nepřeslechnutelným rukopisem.

Přesněji řečeno, současní PARADISE LOST jsou již tak zkušenou a vyhranou kapelou, že ačkoliv jejich současný výraz má tendence oslavovat období alba „Icon“ (1993), činí tak s obrovským nadhledem a s uvědoměním si všeho, co již kapela v minulosti nahrála. Svou novou tvorbu situuje kapela spíše jako soudržně znějící a citlivě poskládaný rekapitulační konglomerát základních atributů své tvorby napříč většinou své dráhy, než jako velkohubě ohlašovaný návrat k doommetalovým kořenům pošlapávající stylově otevřenější a dospělejší díla z mezidobí.

Na novince, která si mimochodem drží zhruba shodnou kvalitativní úroveň jako její dva předchůdci, si zřejmě najdou své klady všichni ti, kteří oblibují PARADISE LOST ve většině fází jejich dráhy. Oddaní fanoušci jihoanglického kvintetu rozhodně zklamaní nebudou a co o ní budou soudit ostatní je bez tak úplně jedno.

Z dnešního zpětného pohledu je patrný přechod PARADISE LOST z pozice trendsetterů, ať už metalových nebo moderně rockových, do pozice stálice odvádějící vždy alespoň dobrou práci, stálice na kterou je vždy spoleh, ale již neohromuje inovativním přístupem a svěžejší eklektickou nebojácností. Tento přerod proběhl zhruba někdy v průběhu minulé dekády, takže novinka „Tragic Idol“ je ve všech směrech albem pro jejich dlouholeté fanoušky, kteří jejím prostřednictvím dostanou další várku kvalitní hudby.

Pěvecký projev Nicka Holmese se již před lety ustálil zhruba někde na půli cesty mezi hlubším výrazem reprezentující doommetalové klenoty první půle let devadesátých a čistším a civilněji pojatým zpěvem z o něco pozdějšího období. Skladatelský rukopis Grega Mackintoshe je znovu na první poslech rozpoznatelný a je spolehlivou značkou jejich hudby. Jeho kytarové kaskády v kombinaci se zemitějšími party Aarona Aedyho rovněž.

Nyní Greg Mackintosh sice část své invence vkládá rovněž do vlastního hrubozrnějšího projektu VALLENFYRE, jehož produkce se pohybuje přeci jen blíže k hranici kde se setkává doommetalová ponurost s deathmetalovou brutalitou, ale právě díky tomu můžou PARADISE LOST setrvat u svého otevřenějšího výrazu a využívat nepřeberné množství prvků jakými se vykazovali v průběhu své pestré dráhy, tedy nejen čerpat z jejího (mnohými oslavovaného) úsvitu. „Tragic Idol“ je pravé album pozdních a do jisté míry i rekapitulačních PARADISE LOST, které je dělané zejména pro jejich fanoušky. Znovu tedy dobrá, vyrovnaná, ale i poměrně nenápadná nahrávka, jejíž vrcholy spatřuji ve třech skladbách – „Solitary One“, „Fear Of Impending Hell“ a „Worth Fighting For“.

Autor: Stray (hodnocení 7 z 10)
Zdroj: http://metalopolis.net/art_reviews.asp?id=6325

Vlastní komentář:

Od Draconian Times Paradise Lost živoří. Jejich hudba je jakási bezpohlavní. A nezměnilo to ani nejnovnější album, které se evidentně snaží na Draconian Times navázat.