SWALLOW THE SUN - Emerald Forest and the Blackbird

Celkové hodnocení alba: 84% Rok vydání: 2012 Žánr: doom metal Celkový čas: 66:51 Skladby

Recenze:

Smaragdově vzletný název novinky odkryl poslední dny nejistoty a vrhl mezi nás jedno z těch očekávanějších alb letošního roku na poli doom metalu. SWALLOW THE SUN urazili další tři roky své cesty, vyměnili bubeníka a hlavně se prokousali k novému albu. Musím přiznat, že tihle Finové zdaleka nepatří mezi mé koně, ale jistá očekávání jsem měl a zvědavost nakonec zvítězila. Stejně jako u podobně netrpělivě čekaných nových nahrávek Alcest a Sear Bliss mám u SWALLOW THE SUN v přijetí desky trochu potíž. Dostat se jí pod kůži trvá poněkud déle, než bývá obvyklé – člověk hledá, mnohdy nenachází a celkový výraz ho spíš překvapuje a mate, klame tělem. Viděl bych to na rafinované melancholické spiknutí všech zúčastněných. Ovšem teď vážně.

Novinka "Emerald Forest and the Blackbird" je jednou velkou výpravou a jistě tou nejvyspělejší nahrávkou SWALLOW THE SUN. V ní se mísí pocity od maximálně pozitivních přes ty obyčejnější a svým způsobem pokleslejší až se stejně setkám s kapelou přesně v místě, kde je nutné uznat jejich logický vývoj, neustálý progres a zdokonalování sebe sama. Je jasné, že aktuální projev seveřanů nebude vyhovovat všem, stejně jako je jasné, že slunce zapadá k večeru a právě někam do této denní doby mi atmosféra alba nejlépe pasuje. Pokud bych měl dění na novince popsat, nenapadá mě jiné spojení než krásná hudba. Přístupnější dojem se co chvíli ztratí ve spletitých chodbách honosné atmosféry, která desce dominuje. Celé album ve mně vzbuzuje až pohádkový příběh odehrávající se kdesi v lesích, ale ne na úplné samotě, naopak v těsné blízkosti lidí, zvířat a jejich osudů. Vidím jej jako příběh života mnoha z nás zasazený do specifického místa, které už tak klasicky nepůsobí. Přeneseno do coveru alba, je to příběh posbíraný za letu ptáka. Tahle představa mi ostatně naskakuje docela dobrovolně…

SWALLOW THE SUN posouvají svou tvorbu dál, směrem k větší okázalosti i progresu, novinka tak zní opravdu masivně a co do atmosféry je promakaná do nejmenšího detailu. Hodinový chod sladkého umírání je zastřešen perfektním zvukem, který mě neustále překvapuje svou prostorovostí. Po této stránce nemá "Emerald Forest and the Blackbird" chybu. Samotný dojem z celku už ovšem trochu kulhá. Možná je to nerozhodností nějakým způsobem nahrávku vůbec uchopit a zaujmout k ní postoj, protože po většinu času stráveného v její společnosti jsem nebyl nijak uchvácen. Jsou tu momenty, před kterými nelze než smeknout, ale nakonec se mi stejně někde ztratí ve velkolepé produkci a milých melodiích, při kterých se nechce umřít, ale naopak žít. Spíš se moment od momentu nechám překvapovat a vtahovat do děje, aby mě po chvilce zase něco usedlejšího a mdlejšího posadilo zpět na zem. Je to jako na houpačce proti své vůli. Agresivní výlevy, někdy až blízké black metalu, jsou kroceny sladkou melancholií, dojde i na ženský vokál, ale přitom se kapela na tenkém ledě neoctne ani jednou. Prozatím ne. Pokračuje i "hororová sága" písní započatá v dávné minulosti, tentokrát pod názvem "Labyrinth of London". Pokračuje mnoho věcí, které lze na nových SWALLOW THE SUN vystopovat, a kapela přitom sympaticky nestojí na jednom místě. Ta na novém materiálu neomračuje, ale hýbe se, a to je stokrát lepší než zůstat přikován bez možnosti volného pohybu.

SWALLOW THE SUN jsou symfonicky atmosférickým doom metalem pro masy, na této desce už zcela určitě. Přístup k ní se bude lišit, ale domnívám se, že doba zatracení a splynutí se stádností ještě nenastala. I když zrovna tohle téma bude zřejmě na delší diskuzi. "Emerald Forest and the Blackbird" je pořád silným albem a není to jen nastrojenou produkcí. Má svou duši a jeho poselství působí věrně. SWALLOW THE SUN moc dobře ví, kudy směřovat své kroky, jak prohlubovat a obohacovat svůj výraz, a tak i činí. Nevidím v tom sebemenší problém. Jejich nové album ve mně zanechalo především důvod se nad vším zamyslet, absolvovat nesčetně poslechů a uznat, že takto by to rozhodně šlo. I za cenu vnitřních rozepří.

Autor: Victimer (hodnocení 7,5 z 10)
Zdroj: http://www.mortemzine.net/show.php?id=3067

Vlastní komentář:

Polikači slunce se definitivně odklonili od čistě doom-deathové linie a postupují směrem k jemnějším a melancholičtějším sférám.