SATURNUS - Veronica Decides to Die

Celkové hodnocení alba: 85% Rok vydání: 2006 Žánr: doom metal Celkový čas: 59:20 Skladby

Recenze:

Upřímně řečeno, dánská metalová scéna byla pro mě donedávna docela dost velkou neznámou. Snad jen KING DIAMOND a MERCYFUL FATE jsou jediní dobře známí interpreti z této země. V poslední době se objevilo několik nadějných kapel, které mají dost velké ambice napravit reputaci dánské metalové hudbě. Krom zde recenzovaných SATURNUS nesmíme zapomenout na konečně se prosazující deathmetalové veterány ILLDISPOSED, jejichž poslední deska je spolu s deskou doomových SATURNUS jmenována v dánských metalových cenách na desku roku a obě kapely se taktéž objevují i v kategorii "kapela roku."

V případě pomalých a rozjímavých SATURNUS nejde na první poslech o nic nového. Určitě Vám přijdou na mysl pojmy jako MY DYING BRIDE nebo ANATHEMA. Pomalé skladby přesahující svou délkou hranici pěti minut, patří v rámci daného žánru ke standardu, stejně jako zatěžkané riffy s bicími, jejichž zvuk Vám připomene jak se "dělal" doom metal v polovině devadesátých let. Stejně je to i se zvukem kytar, které hodně připomínají tolik známý zvuk MY DYING BRIDE z období okolo alb "Like gods of the sun" nebo "Dreadful hours". Anglické krále doom metalu však nepřipomínají SATURNUS jen zvukem, ale i celkovou kompozicí skladeb. Pomalé intro přecházející v rychlejší neprostupnou zeď riffů, která je náhle nabořena melancholicky jemnou melodií klavíru. Piano je zde používáno hodně s citem a jeho kombinace s akustickými kytarami Vám hodně připomene, které roční období právě prožíváte. Za nejreprezentativnější skladbu celé desky bych považoval v pořadí pátou "All alone" s přenádherným klavírním motivem prokládaným recitovanými verši a na závěr vrcholící téměř "floydovským" kytarovým sólem.

Čím déle však budete "Veroniku" poslouchat, tím se budete seznamovat s jejím těžkým a smutným osudem. Osud je to věru depresivní a projdete si vším, čím si prošla hlavní hrdinka stejnojmenného románu Paula Coelha, podle něhož je deska pojmenována. Rozpolcenost osobnosti v okamžiku, kdy zjišťujete jak tenká je hranice mezi šílenstvím a zdravým rozumem, schizofrenický pocit ze světa kolem, Vás stejně jako Veroniku dovede ke klidnému konci a touze užít si to vše ještě jednou.

I přes všechny podobnosti, které SATURNUS vyvolávají svou hudbou i stylem skládání se nejedná o žádnou levnou kopii, ale plnohodnotný materiál, kterým kapela vyjadřuje svoji vizi doom metalu. V úvodu zmiňovaný zvuk podobný starším nahrávkám průkopníků stylu je zde zastoupen pouze v několika pasážích desky. Jinak se jedná o celkem moderní pojetí melodického doomu a my se můžeme jen těšit jak to kapela zvládne při svém listopadovém vystoupení v Praze.

Autor: Jan Novák (hodnocení 85%)
Zdroj: http://www.abysszine.com/recenze/2006110401-saturnus-veronika-decides-to-die/

Doom metal je žánrem, který z hlediska dynamiky hudebního vývoje nepatřil a nepatří mezi ty progresivněji laděné a skutečně převratných či pozoruhodných nahrávek, jenž by rozčeřily jeho poněkud stojaté vody, není příliš. V podstatě by se dalo říci, že skutečně novátorský přístup v této oblasti se v posledních letech uplatňuje spíše na pomezí žánrů a v rámci jejich fúzí. Nicméně i přes tato tvrzení zde zůstává prostor pro zajímavé a dostatečně poutavě pojaté nahrávky, které sice ve většině případů skutečně neoplývají ničím výrazně novým či neslyšeným a mnohdy se mohou vyznačovat jistým stupněm konvenčnosti, stejně tak se ale jejich tvůrci zpravidla do role novátorů samozvaně nepasují.

Dovolím si tvrdit, že poslední větu předchozího odstavce splňují SATURNUS téměř do puntíku. Představíte-li si totiž něco jako "střední proud" dnešního doom metalového žánru, pak jsou Dánové vedle ostatních jmen těmi (za všechny např. SWALLOW THE SUN, SHAPE OF DESPAIR, DRACONIAN), kteří do této neohrabané škatulky poměrně přesně zapadají. V protikladu k názvu alba se ovšem jimi předestíraná hudba nepohybuje v intencích sebevražedné deprese a krajních nihilistických polohách, ale opírá se spíše o jemnou, rozvláčnou melancholii, která vás neznatelně obestře a ukolébá do stavu posmutnělé rozjímavosti. Nahrávka, jenž pojmenováním odkazuje k próze Paola Coelha, tak pokračuje relativně přímočarými cestami v trendu, který si kapela v druhé polovině 90. let nastolila. Ve srovnání s deskou „Martyre“, jenž svého času citovala průkopníky ostrovní scény PARADISE LOST, se naproti tomu „Veronika Decides To Die“ prezentuje jako osobitěji pojatý a do stran rozprostřený hudební mikrokosmos, který, ačkoliv „ctí“ všechny svébytné atributy žánru, se přesto v některých rovinách vymyká a mnohé mantinely ku prospěchu věci překračuje či zcela míjí.

Přestože SATURNUS, podobně jako mnozí další, staví alespoň částečně na repetici motivů, nemusí to nutně znamenat rezignaci na vynalézavost a proměnlivost. Tyto vlastnosti hudebníci naštěstí nepostrádají. To ostatně potvrzuje hned první „I Long“ jako patrně nejvíce typický zástupce žánru, jejíž pochodový rytmus postupně směřuje k umně vygradovanému závěru. Kapela se ve většině případů vyhýbá hrubé, neřízené distorzi a jednoduchosti motivů, jimiž by umlčela prázdnotu, a své síly upíná – dle mého názoru dosti zdařile – k silným melodiím, díky jejichž zpracování dovádí některé skladby takřka k rockové jemnosti a do načrtnuté soumračné krajiny nakonec vnáší paprsky hřejivého tepla. To je také jedna z hlavních deviz SATURNUS – v postupném rozvíjení silných melodických celků, které dokáží i v téměř desetiminutových skladbách velmi hezky variovat, stojí kapela pevně v kramflecích. „Veronika Decides To Die“ se již od prvních tónů představuje jako velmi přístupná nahrávka, k čemuž jí také značně dopomáhá uhlazená a čitelná, přesto hutná produkce z dílny Flemminga Rasmussena, mimo jiné odpovědného za raná alba veteránů METALLICA. Na druhou stranu nepostrádá cit pro vkusnost, díky čemuž skladby nesklouzávají k úsměvně sladkobolné patetičnosti.

Rozvláčné melancholické rozjímaní v podání SATURNUS není špatnou alternativou. Přestože vám „Veronika Decides To Die“ může zpočátku již mnohé známé upomínat a drobným, dnes již historickým reminiscencím se patrně nevyhnete (vedle zmíněných např. také letmé doteky ANATHEMY či někdejších FLOWING TEARS & WITHERED FLOWERS), i tentokrát, a po relativně dlouhé odmlce, přišli Dánové s nahrávkou, která se jak po obsahové, tak i formální stránce nemá vůbec zač stydět.

Autor: Pavel (hodnocení 7,5 z 10)
Zdroj: http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=2928

Vlastní komentář:

Výborná záležitost. Po několika posleších přináší intenzivní hudební zážitky. Nejde o nic originální či převratného, ovšem proč by taky mermomocí mělo být...