| 
Knihy
| 
Blog
E-knihy
Filmy
Foto
Hudba
Knihy
Vtipy
Statistika 
|
Zobrazeno: 1-20 z celkem 287 záznamů Začátek | Předchozí | Následující | Konec
Anotace: Politická esej na téma masová imigrace a národní identity na půdě současné Francie. Komentář:Předesílám, že hodnotím knihu, nikoli její odkaz. Je koncipována jako takové "sebrané spisy", resp. jedna esej + sebrané proslovy. Přestože autorovi rozumím, soucítím s ním, s jeho vhledem do situace souzním, čtení této knihy bylo pro mne utrpením. Vzhledem k rozsahu je to čtivo tezemi chudé, kde rozkošatělé věty zakrývají obsahovou řídkost, přičemž se každá teze v textu mnohokrát v různých formách opakuje. Argumentačně není též nikterak výživná. Stručně a krátce, není to o mnoho víc než (pochopitelný a oprávněný) intelektuální pláč (po francouzsku rozvleklý v marné snaze o duchaplnost) nad tím, jak jde tradiční Francie nezadržitelně k šípku a nikdo s tím nic nedělá. Pozn. Pokud by byla kniha rozsahem desetinová, šel bych s hodnocením mnohem výš. Několik vybraných odstavců: Ostatní populace (ale možná se to mění) záviděly obvykle západním a konkrétně, co se nás zde týká, evropským společnostem. Chtěly se k nim přidat a těžit s nimi z výhod, jež u nich viděly: mnohem vyšší životní úroveň, mnohem rozvinutější a ochrannější systémy sociálního zabezpečení, menší korupce, lépe zaručené osobní svobody, stabilnější politické režimy v souladu s právním státem. Zdá se však, že globálně (jako obvykle se pochopitelně najdou všechny možné individuální výjimky…) špatně pochopily jednu věc: že tyto skutečně tak výhodné systémy, zejména v porovnání s těmi, na něž byly zvyklé, jako protihodnotou a podmínku vlastní existence uplatňovaly rozsáhlý soubor přijímaných omezení, vysoký stupeň občanskosti a vědomí formy…, hluboce zakořeněný smysl pro společenskou smlouvu a její ctnosti. A to jsou rysy nabývané dlouhodobým cvikem, který u národů ještě víc než u jedinců a rodové linie vyžaduje nejspíš řadu generací a nemůže vynechat některé nezbytné vývojové etapy. (str. 68-69) Proč výměnismus není morálka: Druhý důvod, proč výměnistická ideologie není a nemůže být morálkou, je ten, že svět, který zavádí, a který jsme si všichni mohli vyzkoušet, je děsný, odporný, a projevuje se každým dnem víc jako návrat do stavu před společenskou smlouvou. Jistě, nebohý a bezpomocný uprchlík nutně vzbuzuje soucit. Jsme přirozeně náchylní poskytnout mu to, co žádá a co nazývá azyl. Ale morálka nemůže pominout kantovský požadavek možné univerzalizace našich činů. A soucit se stává sentimentalitou a přestává mít cokoli společného s morálkou, jakmile gesta, k nimž vede, svět nejenže zdaleka nečiní lepším a citlivějším, lidštějším, harmoničtějším, inteligentnějším a duchovnějším, ale naopak brutálnějším, násilnějším, hloupějším, ošklivějším a nižším. A právě taková je bohužel realita, kterou stále obtížně skrývá jediná pohlednice, jíž výměnisté vystavují, klipy a seriály o společném životě, činící dle vlastních slov "život krásnějším". (str. 227) Politická čest nemůže spočívat ve zbožňování jediné hodnoty, rovnosti, v neprospěch všech ostatních, pravdy, pořádku, veřejného klidu, spravedlnosti, bezpečnosti, poznání, civilizace. (str. 227-228)
Anotace: Svazek obsahuje dva eseje Milana Kundery: Kdo je to romanopisec (z knihy Le rideau /Opona/, Gallimard 2005) a Nechovejte se tu jako doma, příteli (z knihy Les testaments trahis /Zrazené testamenty/, Gallimard 1993). Společným tématem esejů je zamyšlení romanopisce nad romanopiscem. Jeho vztah k lyričnu („romanopisec se rodí na ruinách svého lyrického světa“); základní nesouhlas s „pre-interpretací života“ (mytologickou, náboženskou či ideologickou). Vášnivá obhajoba autorského práva, s kterou je spojen v postavě Cervantesově sám vznik umění románu. Morálka podstatného odstraňující z životního díla vše nepodstatné („život je krátký, četba je dlouhá a literatura se sebevraždí zešílevší plodivostí“). Hloupost těch, kdo hledají smysl románu v autorově životopisu (polemika Prousta proti Sainte-Beuvovi). A tak dál. A tak dál.
Anotace: V českém překladu Anny Kareninové vychází Slavnost bezvýznamnosti, poslední román Milana Kundery napsaný francouzsky. Příběh několika pařížských přátel, jejichž současná setkání v zahradách nebo na večírcích se snově prolínají se zasedáním Stalinova politbyra, je především Kunderovým zlehka a humorně napsaným loučením se s tématy, čtenáři a světem románu obecně. Povzneseně napsaná kniha plná humoru a dobré nálady a první próza, kterou jedenadevadesátiletý autor žijící v Paříži dovolil přeložit do své rodné řeči. Komentář:Velké rozčarování. V té knize není nic, snad kromě - v rovině kulturní války - trefně aktuálního:
Anotace: Protagonistou Platformy je opět autorův generační druh, čtyřicátník, úředník na ministerstvu kultury. Sarkasticky glosuje život, dokud nepotká dívku, která se vymyká jeho dosavadním zkušenostem se ženami. V líčení jejich vztahu možná Houellebecqova čtenáře překvapí méně cynický tón, který však o to kousavěji zaznívá v přiléhavých soudech o pokrytectví západní civilizace i o možných alternativách, vedoucích do slepé uličky terorismu. Skandální autor se nezapře v otevřeném líčení erotických scén (tématem románu je sexuální turistika) i v kritických připomínkách na adresu různých náboženství. Knihu lze číst i jako jeden z nejpalčivějších příběhů o velké lásce přelomu tisíciletí. Komentář:Slovy Egypťana v knize: "Myslíte, že by islám mohl vzniknout v tak krásném kraji?" (Znovu ukázal na nilské údolí s opravdovým dojetím). Ne, monsieur. Islám mohl vzniknout jen v blbý poušti, mezi smradlavými beduíny, co neměli nic jiného na práci než - s prominutímí - píchat velbloudy. Čím víc se náboženství blíží monoteismu, tím je nelidštější a krutější; a ze všech náboženství nikdo neprosazuje monoteismus tak radikálně jako islám... V žádné muslimské zemi nikdy neměly místo ani inteligence ani talent; ararbské matematiky, básníky a vědce známe jen proto, že ztratili víru.
Anotace: Významná nová kniha od autora bestselleru (Příštích 100 let) a geopolitického prognostika George Friedmana s odvážnými fakty o budoucích událostech v Evropě. Toto provokativní dílo zkoumá „ohniska konfliktů“ – unikátní geopolitická místa, která byla historicky vždy plná napětí a kde nakonec dojde k dalším konfliktům. George Friedman s pozoruhodnou přesností předvídá budoucí trendy v globální politice, technologii, populaci a kultuře. V knize Ohniska konfliktů se soustřeďuje na Evropu, na světové kulturní a mocenské souvislosti uplynulých pěti set let. Friedman analyzuje nejnestabilnější a fascinující pohraničí Evropy a Ruska a zlomové linie, které existují staletí a byly epicentrem mnoha katastrofických válek – Friedman upozorňuje bezprecedentním osobním způsobem, že ohniska konfliktů znovu doutnají. Evropská unie moderní doby byla vybudována z valné části proto, aby se minimalizovala inherentní geopolitická napětí, která ji historicky rozervala. Friedman s přehledem bohaté historie a s pomocí kulturní analýzy ukazuje, že tento plán se hroutí. Ohniska konfliktů vypravují živoucí historii Evropy a vysvětlují velice jasně vše o jejích nejnestabilnějších regionech: rušné a neustále pohyblivé země rozdělující Západ od Ruska (obrovská oblast, které dnes zahrnuje Ukrajinu, Bělorusko a Litvu); staré pohraničí mezi Francií a Německem; a Středomoří, které dalo vzniknout judaismu a křesťanství a stalo se centrem islámského života. (pokračování na zadní záložce) Díky Friedmanovu souvislému vyprávění o obyvatelích měst, o řekách a vesnicích se začíná objevovat zřetelný obraz regionů, zemí a historie. Kniha Ohniska konfliktů představuje fascinující analýzu Evropy dnešních dní, její pozoruhodné minulosti a neklidných zlomových linií, které se probouzejí a budou mít stěžejní význam v blízké budoucnosti. V tom je Friedmanova kniha dobře načasovaná a strhující. Poznámky: ISBN 978-80-904895-5-4 (ALIGIER s.r.o.) Dvě významné teze z knihy: Civilizace jsou rozděleny do tří fází. První fáze je barbarství, doba, kdy lidé věří, že zákony jejich vlastní vesnice jsou zákon y přírody, jak prohlásil G. B. Shaw. Druhá fáze je civilizace, kdy lidé nadále věří ve spravedlnost svého konání, ale zaobírají se myšlenkou, že by se mohli mýlit. Třetí fáze, dekadence, je chvíle, kdy lidé začnou věřit, že neexistuje žádná pravda, nebo že všechny lži jsou stejně pravdivé. Hrubá síla, v níž kdysi spočívala evropská globální ekonomická moc, je pryč. Mocné státy jako Čína, Rusko a Spojené státy nabízejí tytéž výhody jako Evropa, ale důsledky porušování smluv jsou větší. V danou chvíli na tom možná nezáleží, ale jak se globální síly rozcházejí a Evropa stojí mezi nimi, absence hrubé síly bude čím dál významnější. Být bohatý a slabý je nebezpečná kombinace.
Anotace: Ve společenském vývoji západního světa došlo k závažnému negativnímu posunu. V minulých letech nás většinou zneklidňovala „jen“ jednotlivá, i když zásadní témata (jako je nadměrná a stále rostoucí regulace trhu, nezastavitelná evropská centralizace, klimatické inženýrství, pokrokářství apod.), dnes ale nastalo něco jiného. Nyní se všechna témata spojují a slévají do jednoho širokého globálního proudu, jehož ambicí není nic menšího než naprostá přeměna světa, jak jej známe. Proto se IVK rozhodl prezentovat svůj přístup ke společenské krizi Západu v celé jeho šíři, hloubce a celistvosti. I když nejextrémnější a nejradikálnější podobu mají tyto trendy v posledních letech a měsících v USA, sborník textů autorů IVK a jeho nejbližších spolupracovníků nevznikl jako prostá reakce na aktuální americké dění. Je pokusem o rozbor širších souvislostí. Je příspěvkem k pochopení faktu, že navzdory tomu, o jak rozdílných oborech mluvíme, ve skutečnosti jde jen o dílčí projevy jednoho jediného frontálního útoku na západní civilizaci v podobě, jak ji vybudovaly celé generace před námi. Editorem sborníku je Václav Klaus. Svými texty dále přispěli Jiří Weigl, Ladislav Jakl, Aleš Valenta, Ivo Strejček, Michal Semín, Petr Hájek, Tomáš Břicháček a Milan Knížák. Komentář:Sbírka kratších esejů autorů seskupených kolem Václava Klause. Nepřináší nic než jakýsi stručný sumář aktuálních bojišť v rozběhlé kulturní válce. Asi nejpůsobivější shrnutí toho, co se děje na Západě, je odstavec z eseje Tomáše Břicháčka: "Výjevy klečících postav v amerických a evropských ulicích a na sportovištích jsou alegorií Západu, který je na kolenou - Západu duchovně vyprahlého, mravně a kulturně uvadajícího, dezorientovaného, ustrašeného, odlidštěného, sebenenávidějícího, zajíkajícího se ve své korektnosti, zbloudilého mezi falešnými modlami a náhražkovitými (ne)ctnostmi, zadluženého, vymírajícího."
Anotace: Nejdramatičtější příběh všech věků právě začíná. Bouřlivý severský bůh Thor, překrásná Sif, lstivý Loki, pán veškerenstva Ódin, smrtelníci Tjalfe a Roskva i mnozí další se představují v prvním příběhu, který rozplétá úžasně propracované severské mýty. Vydejte se do sídla bohů v Ásgardu a staňte se svědky událostí, díky kterým Thor získal svoji mocnou zbraň – blesky metající kladivo Mjölnir – aby s ní čelil hrůzným obrům z Jötunheimu!
Anotace: Protagoras (Greek: Πρωταγόρας) is a dialogue by Plato. The traditional subtitle (which may or may not be Plato's) is "or the Sophists, probative". The main argument is between the elderly Protagoras, a celebrated Sophist, and Socrates. The discussion takes place at the home of Callias, who is host to Protagoras while he is in town, and concerns the nature of Sophists, the unity and the teachability of virtue. A total of twenty-one people are named as present. Poznámky: První vydání - Praha 1935
Anotace: Bitva o Stalingrad byla nejvýznamnějším a rozhodujícím střetnutím německých a sovětských vojsk na východní frontě. Byla nejen obrovskou opotřebovávací bitvou, ale také psychologickým střetnutím dvou maximálně koncentrovaných vůlí. Šlo o mnohem víc než o jedno město. Vojáci, kteří se do sebe zuřivě zakousli v hromadách sutin z domů, v nichž ještě nedávno žili lidé, na donekonečna rozrývaných svazích Mamajovy mohyly, v odpadních kanálech, den ode dne chápali víc a víc, co je v sázce. V nepřetržitých srážkách stovek malých úderných skupin narůstala do absolutní hodnoty fyzická i psychická odolnost, iniciativa, odpovědnost a vynalézavost i toho posledního pěšáka. Osud města visel na vlásku. Obránci drželi místy už jen uzoučký proužek břehu, z kterého mohli být smeteni jediným úderem. Do krajnosti vyčerpaní vojáci, trosky původních jednotek, však dál vedli svou svatou válku. Linie bojů byla tisíckrát zalomená čára bez ustání měnící podobu. Nebyly tu dvě fronty a mezi nimi země nikoho – jen trojrozměrný labyrint, ve kterém se úderné skupiny vzájemně napadaly zepředu i zezadu, zprava i zleva, shora i zdola… Komentář:Spíš než o nestrannou literaturu faktu jde o rozsahem nevelkou apoteózu obránců Stalingradu.
Anotace: Robert Šlachta poskytuje prostřednictvím rozhovoru se známým českým investigativním novinářem Josefem Klímou osobní zpověď svého neobyčejného života, a to nejen osobního, ale především toho profesního. Jako bývalý ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a náměstek Odboru pátrání Celní správy ČR otevřeně hovoří o ožehavých tématech a kauzách (Nagyová, Pitr, Vidkun, Bereta a mnohé jiné), o nichž v době služby mluvit nemohl.
Anotace: Jižní Francie blízké budoucnosti. Pouliční nepokoje v pobřežních městech se vymknou úřadům z rukou a přerostou v povstání. Proti džihádistům pod vedením samozvaného emíra Abdulláha bojuje směsice veteránů, partyzánů a zločinců z povolání. A armádní velitelé, vystavení nemožným situacím, čím dál méně respektují názory vzdálené Paříže… Znepokojivá vize světa, ve kterém se snění o multikulturalismu změnilo v noční můru. Komentář:Ač Mariana Kechlibara mám rád, kniha mě jako čtenáře pranic neuspokojila. Je to v podstatě jakási nahodilá kolekce několika drobných epizod z občanskou (resp. civilizační) válkou zmítané Francie. Pan Kechlibar má nepochybně spisovatelský talent, pakliže chce ovšem vytvořit hodnotné beletristické (či snad vizionářské) dílo, měl by mu věnovat daleko více času, podstatně ho rozšířit, mocně prohloubit a celkově uhladit. Zkrátka: tato útlá publikace působí jako ve spěchu splácané kusy souvislejšího textu z připravovaného dystopického románu. Jestliže si autor chtěl touto cestou pouze ověřit, zdali má smysl pokračovat, pak odpovídám: "ano, má, ale ušetřete prosím čtenáře podobných demo verzí".
Anotace: Kniha anglického historika Nialla Fergusona představuje velmi nápaditý pokus o konfrontaci civilizačního střetávání se Západu se „zbytkem světa“ od antiky až po naši současnost. Esejistickou formou, obdobně jako ve velmi úspěšné knize Vzestup peněz, se Ferguson pokouší odpovědět na otázku, proč se západní civilizace stala ve světě v moderní době zcela dominantní, ačkoli k tomu postrádala jakékoli předpoklady a ačkoli z hlediska technických inovací za „zbytkem světa“ v mnohém velmi pokulhávala. Spolu s tím se ale zároveň táže, jaký bude vývoj západní civilizace, zda si tuto dominanci, kterou postupem doby ve střetu s asijskými tygry a s fundamentálním islámem poněkud začíná ztrácet, udrží, a pokud ano, jakou cenu za to bude muset zaplatit. Poznámky: ISBN 978-80-7363-606-7 (Dokořán) Komentář:Niall Ferguson se pokouší o identifikaci a rozbor důvodů, které vedly k tomu, že se západní (euroatlantická) civilizace zhruba od 15. století postupně stala celosvětově dominantní. Důvody, které nalezl, seskupil do šesti komplexů institucí s výstižnými jednotícími termíny: konkurence, věda, vlastnická práva, medicína, konzumní společnost a pracovní morálka. Každému termínu věnuje samostatnou kapitolu, kde příslušné instituce podrobuje historickému zkoumání.
Anotace: Tato publikace se věnuje velice kontroverznímu tématu spojenému s islámským náboženstvím, a sice vnímání pravdy a lži či přetvářky v islámu. Kdokoliv poukáže na možnost, že muslimům je islámským právem dovoleno lhát a přetvařovat se, je okamžitě umlčován obviněními z islamofobie, či nenávisti. Tomuto neblahému trendu bohužel podlehli i mnozí čeští orientalisté a religionisté, kteří se tématu vnímání přetvářky v islámu buď vyhýbají a posilují další tabuizaci tohoto problému, nebo naopak popírají fakta a s pomocí odkazu na svou odbornou autoritu se snaží popřít jeho existenci. Základem knihy, kterou držíte v ruce, je odborný posudek, který byl vypracován jako odpověď na tvrzení kanadských islamistů. Ti se u kanadského soudu snažili obhájit své stanovisko, že v islámském právu není žádné ospravedlnění pro přetvářku. Jejich cílem bylo umlčet jednoho z kritiků islámu a islamismu. Poté, co byl soudu předložen tento posudek, islamisté svou žalobu stáhli. O autorovi: Raymond Ibrahim (*1973, USA) promoval na California State University Fresno, přičemž se ve své diplomové práci zabýval tématem vojenských střetnutí islámu a Byzance na počátku vzniku islámu. Ibrahim pracoval jako odborný asistent pro oddělení Blízkého východu Knihovny Kongresu USA a zastával post náměstka ředitele pro Middle East Forum. V současné době působí jako specialista na islám mj. v konzervativní nadaci David Horowitz Freedom Center.
Anotace: Douglas Murray brilantně líčí příběh masové imigrace do Evropy – její počátky v poválečném nedostatku pracovní síly, její zintenzivnění při slučování rodin a konečně humanitární ospravedlňování otevřených hranic. Od druhé světové války až po současnost vznikají a rostou ohromné nepřizpůsobivé přistěhovalecké kolonie, navzdory tomu by ale „příchod milionů nemusel být hlasem polnice posledního soudu, kdyby Evropa neztratila víru ve svou civilizaci, tradici a legitimní právo na vlastní existenci“. Vyčerpaný a historickou vinou kolonialismu a rasismu posedlý Západ není schopen hájit občanské svobody a práva proti nábožensky sebejisté kultuře islámu, jež nezná odluku církve a státu. Murray vykresluje dramaticky narůstající spor většinové společnosti s intelektuální elitou, která hodlá evropský lid vyměnit. Důkladně analyzuje její akademické šibolety, vytáčky a lži i její ideál „morálně nadřazeného univerzálního lidství“ bez kulturního rozlišení, utopickou vizi nesoudržné, multietnické společnosti pouhých lidských práv. Jak prorocky napsal G. K. Chesterton, proti ideologii bezbřehého splynutí všech se všemi se jednou instinktivně vzbouří miliony a rozpoutá se střet mezi davem a posedlou internacionální třídou. Ať už nadcházející konflikt dopadne jakkoli, podle Murrayho to pak nebude Evropa, jakou jsme dosud znali.
Anotace: Historie, to nejsou jenom data událostí a šipky na mapě. Historie se skládá z příběhů lidí a příběhů celých národů. Ve spoustě okamžiků stáli lidé jako my před složitými rozhodnutími. Někdy se rozhodli dobře, jindy špatně. Někdy měla jejich rozhodnutí dlouhodobé nebo neočekávané následky. Z jejich zapomenutých příběhů se můžeme poučit i dnes. Komentář:Zdařile napsaná kniha, ve které není snad ani slovo navíc.
Anotace: Reakce české společnosti na otázky islámu a islamismu jsou takřka výlučně černobílé: na jedné straně máme, slovy Patrika Ouředníka, „slamotruské trubirohy“, kteří „v každém Arabovi vidí muslima a v každém muslimovi potenciálního teroristu“; na straně druhé humanitární organizace a média up-to-date, která popírají očividnosti a odmítají připustit, že by islám a islamismus mohly sekulární společnosti klást problém. Věci jsou jako obvykle o něco složitější. Komentář:Shrnující autorův závěr: "Co zbývá? Není toho mnoho. Vzdorovat islámskému teroru - ozbrojenému i ideologickému - , pít šampaňské, chodit na koncerty a flirtovat. Chovat se k evropským muslimům, jako by neexistoval islámský teror. A zároveň trvat na svém a spíše než hlásat čím dál nerozumnější reasonable acommodations s muslimskými představiteli, neomylně vedoucí ke kompromisům čím dál jednostrannějším - podporovat disidenty, feministická sdružení a ateisty v islámských zemích, podporovat je otevřeně, nepokrytě, bezohledně. Neboť právě oni jsou dnes záštitou evropského osvícenství."
Anotace: Paměti světoznámého rakouského autora jsou jednou z jeho nejlepších a nejdůležitějších knih, ale i jedním z pramenů pro pochopení novodobé evropské kultury. V knize jsou zachyceny formou očitého svědectví všechny nejdůležitější události novodobé evropské historie, atmosféra jejích měst a setkání s desítkami nejvýznamnějších evropských osobností. Komentář:Požitek číst. Pozoruhodná autobiografie psaná brilantním jazykem skvělého pozorovatele a znalce lidských duší Stefana Zweiga. Skrze svůj vnímavý intelekt předkládá čtenáři obraz společnosti své doby a její dynamický vývoj. Jeho pouť začíná na sklonku devatenáctého století, pokračuje přes první roky příslibůplného 20. století, převalí se přes tragédii I. světové války, obtíže poválečné Evropy a končí nástupem temných a ničivých ideologií fašismu a nacionálního socialismu. Významnou součástí obrazu společnosti jsou postřehy z osobních setkání s tehdejšími evropskými osobnostmi kultury, politiky a vědy (namátkou Roman Rolland, Rainer Maria Rilke, Sigmund Freud, Richard Strauss, Walter Rathenau, Theodor Hertzl, Maxim Gorkij, Bernard Shaw, H. G. Wells, atd.). Jejich profilové skicy - často jen na pár řádcích či odstavci - dokáží mistrně načrtnout ducha příslušné osobnosti. Jako Čech čekal možná čtenář i nějakou tu zmínku o Češích jako celku či alespoň některých jeho osobnostech. Ačkoli však Zweigův otec vybudoval nejvýznamnější textilní továrnu na českém území (konkrétně v Liberci), o Češích se v knize téměř nic nedozvíme; až na dvě zmínky, přičemž jedna naráží na pohraniční spory Čechů a Poláků po vzniku jejich republik a druhá na nemožnost Rakouska uzavřít spojenectví Československem, ve kterém vůči Rakousku údajně stále "přetrvává nevraživost". Asi nejdůležitější - ač nepřímé - vyjádření vztahu k Čechům se objeví, když Zweig líčí poslední roky před vypuknutím druhé světové války a popisuje narůstající obavy a strach z blížícího se mezinárodního konfliktu. Přiznává totiž, že se rovněž nechal unést a společně s celou Anglií (kde žil v exilu) oslavoval Nevilla Chamberlaina po návratu z Mnichovské konference, který již na schůdcích letadla mával papírem a oznamoval, že přináší "peace for our time". Přesto, na jaké podmínky musela Velká Británie (a Francie) v Mnichově přistoupit (podstoupení příhraničních oblastí Československa Německu), převážná většina obyvatelů britských ostrovů tuto oběť nepovažovala za důležitou v porovnání s příslibem zachování míru; byť jakkoli pochybným. Není rovněž bez zajímavosti (jak v doslovu uvádí Eduard Goldstücker), že Zweigovi bylo od určité části jeho současníků vyčítáno ústupnictví, jakýsi radikální pacifismus, snaha o zachování míru za každou cenu, i kdyby to mělo znamenat vládu zla. Jedním z jeho velkých kritiků byl kupř. Thomas Manna, který nakonec i Zweigův dobrovolný odchod ze světa označil jako zbabělosti.
Anotace: I když by asi přesnější název pro tuto knihu byl Ideologie v době uprchlické krize, nechce se autor podbízet bulvárně laděným titulem. Vynikající český spisovatel a historik se ve své nové knize snaží především o objektivitu. Na základě faktů přesvědčivě dokazuje, že se na cestě, kterou v posledním desetiletí kráčí evropská společnost, opakují fatální chyby našich předků. Mnohé z toho se nám samozřejmě líbit nemusí, ale Adam a Eva byli kdysi vyhnáni z ráje a od té doby se nikomu nepodařilo se tam vrátit. A rozhodně se to nemůže povést současným vládcům, kteří mnohdy činí nesmyslné kroky. Naše momentální směřování dle autora do ráje rozhodně nevede, přesto tato kniha nešíří poplašné zprávy, ale je „pouze“ vynikající historickou analýzou.
Anotace: Zatímco islámská civilizace je drásána konflikty, západní civilizace má vnitřní tendenci k rovnováze. Svobody, které občané Západu pokládají za samozřejmost, jsou v islámských zemích veskrze neslýchané, a zatímco žádní západní občané ze Západu neutíkají, 70 procent světových utečenců jsou muslimové prchající z míst, kde je oficiální doktrínou jejich náboženství. Všichni tito utečenci navíc míří na Západ, protože neznají jiné místo, které by jim dalo příležitosti, svobody a osobní bezpečí, které beznadějně hledali doma. Zarážející však je, že jakmile přijdou na Západ, mnozí z těchto muslimských běženců začnou pociťovat ke společnosti, která je obklopuje, nenávist; chtějí se jí pomstít za nějakou chybu, která je tak odporná, že za přiměřený trest nepovažují nic menšího než její naprosté zničení. Ještě podivnější je skutečnost, že ti muslimové, kteří se usadili, integrovali a osvojili si určitý druh loajality k západním institucím a zvykům, často vychovávají děti, které se navzdory tomu, že se narodily na Západě, samy identifikují s jeho opozicí – s opozicí tak nelítostnou, že opět hraničí s touhou po zničení. Poselství knihy se dá shrnout do těchto jejích odstavců: Jsme odchovanci osvícenství, prožívajícími úpadek té podoby členství, která je pro osvícenství nezbytná, a stáváme se kořistí pověr, které se objevují spolu s rozpadem ortodoxií. Zároveň máme bezprecedentní technologickou moc, která nutí k neustálému zrychlování kontaktů a výměny po celé zeměkouli. Do styku se dostávají lidé, kteří ve skutečnosti nemají jak se jeden druhému přizpůsobit, a pohled na západní svobodu a prosperitu kráčející bok po boku se západní dekadencí a rozkladem západní loajality nutně vyvolává v těch, kteří nám závidí jedno a pohrdají druhým, zuřivou touhu trestat. Globalizace uvrhla islámský svět do krize, protože mu předvedla světskou společnost, která se udržuje při životě zákony, jež vytvořili lidé, a dosahuje rovnováhy bez pomoci Boha. Vymazala také mnohé zvyklosti a způsoby života muslimů a zničila starobylé pastevecké tradice, které nahradila falešnou a pokořující ekonomikou čisté spotřeby, již neživí práce, ale nafta. Zároveň se znovu probudila věkovitá nostalgie po království dobra, v němž bude na zemi usteaven opravdový řád šaríe, a ti, kdo zkazili Prorokovo společenství, budou nakonec zničeni. Výsledná psychologická směs je výbušná a ponouká mladé muslimy, aby vyjádřili svou nespokojenost s režimy, jež jim vládnou, s globální ekonomikou, která tyto režimy financuje, a s bezbožným způsobem života všude pronikajícím do dar al-islam. (od ukončení války ve Vietnamu)… Občané západních států ztratili chuť vést zahraniční války, ztratili důvěru ve svůj způsob života a vlastně si už nejsou jisti, co od nich tento způsob života vyžaduje. Ve stejné době se západní národy začaly střetávat s novým protivníkem - protivníkem, který věří, že západní způsob života je z hloubi chybný, ba možná je dokonce urážkou Boha. Západní společnosti v záchvatu jakéhosi zatmění mysli umožnili tomuto svému protivníkovi, aby se uprostřed nich usadil, místy, jako ve Francii, Británii a v Holandsku, v ghettech, jež udržují jen slabé a často nepřátelské vztahy s okolním společenským řádem. A jak v Americe, tak v Evropě začala růst touha po appeasementu v podobě veřejně projevovaných výčitek a stupňování veřejného zavrhování našeho kulturního a náboženského dědictví. Tradiční islámská společnost chápe zákon jako soubor příkazů a doporučení stanovených samotným Bohem. Tyto výnosy jsou nezměnitelné, byť o jejich využití v konkrétních případech se lze právně přít. Zákon v pojetí islámu je požadavek naší poslušnosti. Jeho autorem je Bůh. Do jisté míry je to opak pojetí zákona, které jsme zdědili s myšlenkou občanství. Zákon je pro nás zárukou našich svobod. Jeho autorem není Bůh, nýbrž člověk, který jej vytváří v souladu s citem pro spravedlnost, jenž je vlastní našemu lidskému stavu. Nejedná se o systém Božích příkazů, vychází z našich lidských dohod.
Anotace: Kniha Německo páchá sebevraždu se od svého prvního vydání v srpnu 2010 dočkala již mnoha reedic a stala se jednou z nejprodávanějších knih v německojazyčném prostoru v posledních desetiletích. Autor v ní i na základě svých bohatých zkušeností z politiky a státní správy podává – bez ohledu na diktát politické korektnosti – břitkou, především na číslech a statistikách založenou analýzu toho, jak Německo – podle jeho názoru – podkopává samotné základy svého budoucího blahobytu, sociálního smíru a společenské stability. Sarrazin spatřuje ohrožení v kombinaci nízké porodnosti, přebujelého sociálního státu, který až příliš nabízí a ne dost požaduje, a především problematické imigrace zejména z muslimských států, která hrozí během nemnoha desetiletí zcela proměnit charakter hostitelské země. Právě autorova kritika v průměru obtížněji integrovatelných přistěhovalců tureckého či arabského původu, oproti nimž pozitivně vyzvedává např. příchozí z východní Evropy, Indie nebo Číny, vyvolala – zčásti kvůli určitému posunu až překroucení při prezentaci Sarrazinových názorů v médiích či jeho oponenty – nejostřejší kritiku a nejbouřlivější diskusi. Autor se snaží podat i návod, co lze proti jím vylíčenému ohrožení dělat. Zobrazeno: 1-20 z celkem 287 záznamů Začátek | Předchozí | Následující | Konec
|
Úplný přehled domácí knihovny. V knihovně je 1634 titulů. Naposledy přidané knihy Přečtené knihy Chci číst (Všechny knihy ve formátu ISO 690) KNIHKUPECTVÍ
|
|
|