Milan Kundera (CZE)

Milan Kundera (* 1. dubna 1929 v Brně) je spisovatel českého původu, od roku 1975 žijící a tvořící ve Francii. Svá díla píše jak česky, tak francouzsky. V roce 1979 byl zbaven československého státního občanství a jeho dílo bylo v Československu až do Sametové revoluce zakázáno. Je autorem básní, dramat, prózy a esejí a je také překladatel. Patří mezi nejznámější a nejpřekládanější české spisovatele. Byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu.

Milan Kundera se narodil v Brně na Purkyňově ulici. Jeho otec, Ludvík Kundera, byl významný klavírista a rektor JAMU. V mládí se učil hrát na klavír. Milan Kundera patřil k prominentům oficiální literatury v éře stalinismu a je příslušníkem generace, která vstoupila do literárního života brzy po uchopení moci komunisty. Tato generace se chopila příležitosti udělat kariéru, neboť nastoupila na místa uprázdněná vyhnáním nekomunistů z kultury. Studoval na gymnáziu v Brně, kde roku 1948 maturoval. Ve stejném roce začal studovat na Filozofické fakultě UK literární vědu a estetiku, po dvou semestrech však přestoupil na FAMU, kde zprvu studoval filmovou režii a poté scenáristiku u M.V. Kratochvíla. Po skončení studia začal na FAMU vyučovat světovou literaturu, nejprve jako asistent, od roku 1958 jako odborný asistent a od roku 1964 již jako docent. V roce 1948 vstoupil do komunistické strany, po dvou letech byl však vyloučen. Roku 1956 mu bylo členství obnoveno, ale v roce 1970 byl opět vyloučen. Po roce 1956 se postupně stal významným aktérem snah o liberalizaci kulturních poměrů z reformně komunistických pozic. V roce 1967 vystoupil na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů s ostrým referátem, ve kterém odsoudil pokus zakázat filmy Věry Chytilové a oficiální kulturní politiku obvinil z barbarství. Po srpnové intervenci zahájil svým článkem v týdeníku Listy diskusi o českém údělu, která pokračovala i v časopisech Plamen a Host do domu a do níž zasáhl rovněž Václav Havel. Od té doby se Kundera až na ojedinělou výjimku (esej Únos Evropy v exilovém časopise 150 000 slov) k politickým otázkám přímo nevyjadřuje.

Od roku 1975 žije v emigraci ve Francii, kde zprvu vyučoval na univerzitě v Rennes a později v Paříži. Po vydání knihy Kniha smíchu a zapomnění v roce 1978, mu bylo v roce 1979 české občanství odebráno. V roce 1981 získal občanství francouzské. Udržuje kontakty s okruhem přátel v Česku, ale do své vlasti se vrací zřídka a vždy inkognito. Ačkoli reviduje překlady svých děl napsaných ve francouzštině do jiných jazyků, jejich české překlady téměř nevydává a odmítá práci na nich svěřit jiným překladatelům.

Ocenění

1963 - Státní cena Klementa Gottwalda za drama Majitelé klíčů.
1968 - Cena Svazu československých spisovatelů.
1973 - Prix Médicis - nejlepší zahraniční román za román Život je jinde.
1978 - Premio Mondello za román Valčík na rozloučenou.
1981 - American Common Wealth Award.
1985 - The Jerusalem Prize for the Freedom of the Individual in Society.
1987 - Rakouská státní cena za evropskou literaturu.
1987 - Cena Nelly Sachsové.
1987 - Cena kritiků Francouzské akademie za esej Umění románu.
1990 - Řád Čestné legie.
1991 - Cena britského deníku The Independent.
1992 - Cena Vilenice
1993 - novinářská cena Prix Aujourd'hui.
1994 - Cena Jaroslava Seiferta za román Nesmrtelnost.
1995 - Medaile Za zásluhy - I.stupeň.
1997 - Cena křepelek.
2000 - Herderova cena.
2004 - Cena města Brna v oblasti literární činnost.
2001 - Velká cena Francouzské akademie za celoživotní dílo.
2007 - Státní cena za literaturu za román Nesnesitelná lehkost bytí s přihlédnutím k dosavadní prozaické a esejistické tvorbě.
2009 - Světová cena Nadace Simone a Cino del Duca za celoživotní dílo
2010 - Čestné občanství města Brna za celoživotní dílo a jako brněnský rodák.

Dílo
Romány a sbírky povídek

Žert (1967)
Směšné lásky (1970) - na rozdíl od jednotlivých sešitů Směšných lásek obsahuje místo původních deseti příběhů povídek sedm
Valčík na rozloučenou (1972)
Život je jinde (1973)
Kniha smíchu a zapomnění (1978)
Nesnesitelná lehkost bytí (1984)
Nesmrtelnost (1987-1988)
La Lenteur (Pomalost) (1995)
L'Identité (Totožnost) (1998)
L'Ignorance (Nevědomost) (2000)
La Fête de l'insignifiance (Oslava bezvýznamnosti) (2013)

Eseje

O sporech dědických (1955)
Umění románu: Cesta Vladislava Vančury za velkou epikou (1960)
Český úděl (1968)
Radikalismus a exhibicionismus (1969)
Únos západu aneb Tragédie střední Evropy (1983)
L'art du Roman (Umění románu) (1986)
Les testaments trahis (Zrazené testamenty) (1992)
D'en bas tu humeras des roses (kniha ve francouzštině, ilustrovaná Ernestem Breleuerem) (1993)
Můj Janáček (1991-2004)
Zneuznávané dědictví Cervantesovo (2005)
Le Rideau (Opona) (2005)
Kastrující stín svatého Garty (český překlad části Les testaments trahis) (2006)
Nechovejte se tu jako doma, příteli (2006)
Na minimální ploše maximum různosti (2008)
Une rencontre (Setkání) (2009)

Divadelní hry

Majitelé klíčů (1962)
Ptákovina (1966)
Dvě uši, dvě svatby (1968)
Jakub a jeho pán: Pocta Denisu Diderotovi (1971)

Povídky

Směšné lásky: tři melancholické anekdoty (1963) (Já truchlivý Bůh, Sestřičko mých sestřiček, Nikdo se nebude smát)
Druhý sešit směšných lásek (1965) (Zlaté jablko věčné touhy, Zvěstovatel, Falešný autostop)
Třetí sešit směšných lásek (1969) (Symposion, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, Eduard a Bůh, Doktor Havel po dvaceti letech)

Poezie

Člověk, zahrada širá (1953)
Poslední máj (1955) – oslava Julia Fučíka.
Monology (1957)

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Milan_Kundera