| 
Knihy
| 
Blog
E-knihy
Filmy
Foto
Hudba
Knihy
Vtipy
Statistika 
|
Zobrazeno: 61-80 z celkem 1717 záznamů Začátek | Předchozí | Následující | Konec
Anotace: Kniha je paralelním vydáním německého originálu textu Martina Heideggera a českého překladu, který pořídil Jiří Němec. Překlad byl pro nynější třetí vydání důkladně redakčně prověřen a revidován. Historie tohoto prvního českého knižního překladu z díla německého filosofa Martina Heideggera (26. září 1889 – 26. května 1976) je vylíčena v komentáři. Překlad vyšel – s názvem O pravdě a Bytí – dosud dvakrát, roku 1971 v nakladatelství Vyšehrad (přičemž většina nákladu byla hned po vydání dána do stoupy) a roku 1993 v koedici nakladatelství Mladá fronta a Vyšehrad. V komentáři je také poprvé uveřejněn původní doslov Jiřího Němce k vydání chystanému v nakladatelství Mladá fronta na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, v němž mj. napsal: „Chceme-li se tedy v Heideggerově duchovní krajině orientovat, vyjděme z četby některého jeho díla v originále. Zachycené stopy nás pak už samy povedou k dílům dalším ... A snad se právě pro první setkání s Heideggerovou myšlenkou hodí spisek Vom Wesen der Wahrheit zcela mimořádně. Tato přednáška tvoří totiž v Heideggerově díle jakýsi otočný bod, ,osu turniketu‘, odkud jdou spojnice právě tak k jeho ranějším, jako k jeho pozdějším pracím.“ Svazek vychází jako součást řady B Spisů Jiřího Němce. Ty jsou proponovány do tří edičních řad, přičemž řada A přináší původní autorovy práce, rozvržené do deseti svazků (doposud vyšly svazky Zápisníky I a Zápisníky II, tvořící 4. a 5. svazek). Řada B obsáhne autorovy překlady z cizích jazyků a edice, které uspořádal nebo se na nich autorsky podílel. Svazky řady B nejsou na rozdíl od řady A číslovány. Řada C uvede dokumenty k životu J. Němce a aktivitám, jichž se významně zúčastnil.
Anotace: Je Amerika předurčena k zániku? Je její identita a integrita ohrožena masovým přistěhovalectvím? Ve svém průkopnickém díle Střet civilizací, které se stalo mezinárodním bestsellerem, profesor Samuel P. Huntington hájil provokativní a prorockou tezi, že s koncem studené války budou ideologie jakožto primární zdroj konfliktů v mezinárodní politice nahrazeny „civilizacemi“. Jeho pronikavá analýza se ukázala jako správná. Nyní profesor Huntington obrací svou pozornost od globálních problémů k domácímu kulturnímu konfliktu, když analyzuje dopady, které mají jiné civilizace a jejich hodnoty na Ameriku. Ani tentokrát se nebojí bořit zakořeněné mýty a falešné iluze. I tentokrát svým dílem vyvolal – vedle řady pochvalných komentářů – i vlnu odporu a bouřlivých odmítavých reakcí. Byl dokonce označen za rasistu. Huntington se ovšem obává o budoucnost své země: Amerika se zrodila z úsilí britských osadníků, kteří si s sebou do své nové vlasti přivezli svou specifickou kulturu tvořenou anglickým jazykem, individualismem, náboženským zaujetím a respektem pro právo. Masy přistěhovalců, které dorazily do Spojených států později, přijaly tyto hodnoty postupně za své a asimilovaly se do americké anglosaské protestantské kultury. V současné době je však národní identita ohrožována asimilací velkého počtu přistěhovalců převážně hispánského původu, bilingvismem, multikulturalismem, devalvací občanství a „denacionalizací“ amerických elit. Pod vlivem událostí 11. září 2001 došlo k oživení amerického patriotismu a vzkříšení americké národní identity. Již nyní jsou však patrné signály, že toto oživení ztrácí dech, a to i přesto, že ve světě poznamenaném událostmi 11. září 2001 Američané čelí bezprecedentním hrozbám vůči své bezpečnosti. Nemusíme s Huntingtonem souhlasit, pokud však chceme pochopit dnešní Ameriku a předjímat její budoucí vývoj, bez četby Huntingtonovy poslední knihy se sotva obejdeme.
Anotace: Kniha z roku 1901 je založená na výzkumech chybných úkonů (zapomínání, přeřeknutí, chybné čtení, přepsání, přehmátnutí atd.). Ty lze podle Freuda racionálně vysvětlit jako produkt činnosti nevědomí, a vyloučit tak pouhou náhodu. Protože chybné úkony projevuje každý z nás, jsme podle autora všichni tak trochu neurotici. Kniha, která není tolik zatížena teorií a je spíše praktická než spekulativní, může sloužit jako vhodný úvod do Freudova učení. Řadí se zároveň mezi vůbec nejznámější Freudovy spisy a je považována za důležitý příspěvek nejen studia psychopatologie, ale i lingvistiky, sémantiky a filosofie.
Anotace: Významnou součástí Freudovy práce, s jejíž pomocí si ujasňoval své základní teorie, byly popisy jeho klinických případů – kazuistiky jeho pacientů. Ty představují fascinující možnost podívat se na to, jak probíhala Freudova každodenní sezení.
Anotace: O čem píše Stefan Zweig v této knize, která se již dávno proslavila? Přináší dvanáct mimořádně zajímavých příběhů, které v posledních pěti stoletích měnily tvář našeho světa. Víte, že hymnu francouzských revolucionářů „Marseillaisu“ složil zarytý stoupenec monarchie? Že objev zlata v Kalifornii udělal z nejbohatšího muže světa žebráka? A že stačilo jen zavřít zadní branku, a Turci by nedobyli Cařihrad? Jsou také o vojevůdcích, geniálních vynálezcích i nesmrtelných umělcích. A o tom, proč právě kvůli nim udeřila „hvězdná hodina lidstva“, která změnila osudy lidí na desítky a stovky let dopředu.
Anotace: V roce 1798 publikoval anglikánský kněz Thomas Malthus první a nejslavnější tezi o vyčerpání zdrojů. Absolutní chudoba mas je neodvratná, protože zdroje jsou omezené a jakékoli zlepšení životních podmínek je brzy vymazáno růstem populace. O nesmírném vlivu této teorie a jejích odnoží svědčí nejlépe čínská politika jednoho dítěte, která svět připravila o stovky milionů lidí a řadu těch žijících o slušný důchod. Nicméně od publikace Malthusovy teze vzrostla světová populace sedminásobně a zároveň se průměrný reálný příjem na hlavu zvýšil desetinásobně. Přitom v mnoha zemích světa včetně České republiky je nyní méně obdělávané půdy a více lesů než před dvěma stoletími. Proč nedošlo a nemůže dojít k vyčerpání zdrojů? A proč jsou přesto alarmistické předpovědi stále tak populární a periodicky se vracejí? Kniha Mojmíra Hampla se Vám právě na tyto otázky snaží odpovědět. Komentář:Vynikající kniha. Nikdy není málo připomínat základní principy svobodné, prosperující společnosti a vyvracet směry, které mají totalitární tendence. Zároveň sdílím autorův optimismus v oblasti lidského poznání.
Anotace: Životopis věhlasného esejisty Michela de Montaigne je závěrečným dílem Stefana Zweiga, které napsal v posledních týdnech svého života.
Anotace: Osobnost a mocenský vzestup „Krále železného a zlatého“ Přemysla Otakara II, stejně jako rychlý a náhlý pád tohoto autoritativního Přemyslovce, jeho příčiny a důsledky, jsou námětem úvodního dílu tetralogie Josefa Žemličky. Ta ve svazcích Přemysl Otakar II., Království v pohybu, Do tří korun a Konec Přemyslovců obsáhla české dějiny druhé poloviny 13. století poznamenané dvojí velmocenskou kampaní posledních Přemyslovců a s tragickým vyústěním do olomoucké vraždy v srpnu 1306. Ta znamenala definitivní konec přemyslovské epochy.
Anotace: Hrůzný román Andreje Platonova známý pod tajemným názvem Čevengur, vznikal v letech 1926–1929. Historicky zahrnuje období předrevoluční, dále éru válečného komunismu a nakonec dobu NEPu. Lze ho vnímat jako předehru „kolektivizačního“ hororu Jáma. Román v sobě soustřeďuje dvě navzájem nesounáležité tendence: utopické a dystopické. Mnohé motivy Čevenguru připomínají scény z evangelia, jiné jako by vypadly z obžalovacích spisů norimberského procesu.
Anotace: Příběh o slávě a pádu Númenoru patří k nejdůležitějším epizodám v dějinách Středozemě. Zmínky o požehnaném ostrově a jeho katastrofickém zániku se v Tolkienově díle opakovaně vracejí, o Númenoru se vypráví v Pánu prstenů i v Silmarillionu. Editor Brian Sibley z vydaných i nevydaných textů sestavil a komentářem opatřil ucelenou kroniku, z níž vyvstává dramatická předehra k Pánu prstenů - vzestup Saurona, svedení lidí, vykování prstenů moci, zpychnutí obyvatel Númenoru a potopa pohlcující ostrov, který býval pozemským rájem; katastrofa, která navždy proměnila podobu Ardy a uzavřela cestu na nejzazší Západ..
Anotace: Autor Pána prstenů se vždy zajímal o severskou mytologii. Příběh o Sigurdovi a Gudrún je součástí Ságy o Völsunzích, ale hlavní hrdina se objevuje i v Eddě. Tolkien spojil zlomky příběhu v ucelenou linii a zpracoval ji za využití obtížného eddického verše, při zachování lasického rozměru i typických aliterací. Text vydal z otcovy pozůstalosti jeho syn Christopher a doprovodil ho obšírným komentářem.
Anotace: The Shaping of Middle-earth is the fourth volume of Christopher Tolkien's twelve-volume series The History of Middle-earth, in which he analyzes the unpublished manuscripts of his father J.R.R. Tolkien. It was published in 1986. In it is described the gradual transition from the "primitive" legendarium of The Book of Lost Tales to what would become The Silmarillion, and it contains a text which could be seen as the first "Silmarillion": the "Sketch of the Mythology". Other notable parts are the Ambarkanta or "Shape of the World", a collection of maps and diagrams of the world described by Tolkien, and the Annals of Valinor and Beleriand, chronological works that began as timelines but became full narrative.
Anotace: The first of two companion volumes which documents the later writing of The Silmarillion, Tolkien’s epic tale of war. After The Lord of the Rings was at last achieved, J R R Tolkien turned his attention once again to ‘the Matter of the Elder Days’. The text of the Annals of Aman, the ‘Blessed Land’ in the far West, is given in full; while in writings hitherto unknown is seen the nature of the problems that Tolkien explored in his later years, as new and radical ideas, portending upheaval in the old narratives, emerged at the heart of the mythology, and as the destinies of Men and Elves, mortals and immortals, became of central significance, together with a vastly enlarged perception of the evil of Melkor, the Shadow upon Arda. The second part of this history of the later Silmarillion is concerned with developments in the legends of Beleriand after the completion of The Lord of the Rings.
Anotace: Kniha Perzekuce a umění psát, již mnozí znalci Straussovy filosofie považují za jeho vůbec nejdůležitější dílo, je souborem esejů, jež spojuje téma vztahu politiky a filosofického spisovatelství. Leo Strauss ukazuje na výkladu děl tří židovských myslitelů (Maimonides, ha-Levi, Spinoza), že vznik řady filosofických spisů, včetně těch náležejících do hlavního kánonu západní tradice, byl zásadně ovlivněn snahou jejich autorů vyhnout se politickému pronásledování. Tato snaha vedla k vytvoření specifického umění, jež autorovi umožňuje sdělit, co sdělit chce, aniž by to přitom — s ohledem na politickou situaci — musel říkat otevřeně. Toto spisovatelské umění, jež je vlastní celé tradici politického myšlení až do osvícenství, zahrnuje kombinaci spolehlivé komunikace se znalým čtenářem a dovedného skrývání důležitých částí nauk, zvláště těch, které mohou být považovány za neortodoxní.
Anotace: Kniha je prvním překladem historického starofrancouzského rukopisu do českého jazyka. Jak žili rytíři ve středověku? Jak bojovali? Jak se připravovali na válku? Jak trávili svůj volný čas? Jaký byl jejich morální kodex a jakým svodům museli čelit? Jak probíhal obřad pasování na rytíře? Jak, proč a kam rytíři cestovali, jaký život vedli, jaký byl jejich vztah k dámám, ke vznešenému či prostému lidu? Odpovědí na všechny tyto otázky naleznete v této knize. Jejím autorem je jeden z nejslavnějších rytířů žijících ve čtrnáctém století ve Francii. Geoffroi de Charny byl jednou z nejvýraznějších postav středověkého rytířství. Celý svůj život věnoval bojovému výcviku, účasti na turnajích, boji v menších i větších válečných konfliktech, přičemž byl mnohokrát zraněn a opakovaně zajat. Účastnil se i křížové výpravy a sehrál opakovaně klíčovou roli ve válce Francie proti Anglii. Bez nadsázky můžeme tvrdit, že pro Francouze je tak důležitou, ctěnou a váženou historickou postavou jako třeba Jan Žižka pro nás. Vedl ctný a skromný život, zcela v takovém duchu, jak to vyžadoval od ostatních. Do historie se zapsal nejenom hrdinskými skutky ale i tím, že byl prvním doloženým majitelem tak zvaného Turínského plátna, které je dodnes cennou relikvií pro mnoho věřících celého světa. Vedle toho stihl vytvořit několik cenných písemných děl, které věrně vypovídají o životě válečníků v jeho době. Máme to štěstí, že se jeho knihy dochovaly až do dnešních dní a nám se tak skýtá unikátní možnost studovat život rytíře a jeho pohled na okolní svět přímo z tohoto vzácného textu. Pravděpodobné datum vzniku knihy je rok 1352. Věřím, že kniha se stane cenným zdrojem inspirace pro všechny, kteří se zabývají životem rytířů a válečníků, evropskými bojovými uměními, životem ve středověku a ranými křesťanskými hodnotami. Doufám, že si čtení a studium knihy užijete stejně jako já a snad budete i překvapeni, jak hluboký přesah má Charnyho dílo i pro soudobé čtenáře.
Anotace: Překlad staroněmeckého originálu deníku skutečného kata, který vykonával své řemeslo v Norimberku a okolí. Kniha je fascinující osobní výpovědí norimberského kata Frantze Schmidta (1555 až 1634), který si během čtyřiceti let výkonu svého povolání vedl podrobný deník o všech provedených exekucích. Každý zápis, každá poznámka v jeho knize v sobě skrývá minipříběh, jakýsi otisk životního osudu konkrétního člověka. Díky deníku máme možnost nahlédnout do každodenní reality tehdejší lidské mysli, do světa mužů a žen, kteří se dopouštěli vážných i méně závažných zločinů, a stejně tak i do života jejich obětí. Kniha nám pomůže lépe pochopit tehdejší morálku i vnímání zločinu a trestu v tomto období. Sám Frantz Schmidt byl bezpochyby zajímavou osobností. Díky zápisům v jeho deníku můžeme sledovat jeho osobnostní vývoj od pouhého katovského tovaryše, který řemeslo zdědil po svém otci, přes mladého začínajícího kata, až po zkušeného letitého profesionála, který zatoužil zvrátit kola osudu a rozehrál mnohem větší společenskou hru, než většina jeho současníků. A byl v ní natolik úspěšný, že se mu postupně podařilo získat nejenom měšťanství, ale i občanskou čest a především řádný a slušný život pro sebe i celou svou rodinu. Jeho osud i životní zápas nám dává možnost pochopit, jakým životem žil kat uprostřed Evropy na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století, co obnášel výkon jeho povolání a jakým výzvám musel čelit.
Anotace: Obsah knihy tvoří dva eseje, které Glubb Paša v letech 1976 a 1977 publikoval v Blackwood’s Magazine. Vychází z vlastních zkušeností s arabským světem, vyvozuje z nich nicméně obecnější teze o fungování říší, společenských normách a směřování moderní civilizace. Glubb předkládá tezi, že říše či impéria různých dob i kultur trvala velmi podobnou dobu a procházela stejnými vývojovými stupni od věku výbojů přes rozmach obchodu a intelektu až po dekadenci a rozpad. Poukazuje na příčiny jednotlivých stadií a argumentuje tím, že pokud budeme na naši minulost pohlížet pouze zúženou optikou národních dějin posledních pár století, přehlédneme opakující se vzorce vedoucí ke konci kultur a civilizací. Úvod a doslov Václav Cílek Komentář:John Glubb byl nesporně pozoruhodná osobnost. Byl to hlavně voják, praktický člověk, žádný rozšafný intelektuál. Jeho úvahy jsou vojensky strohé, nezatěžuje se široce vyargumentovanými výklady. Tato dvě na sebe navazující dílka z let 1976 a 1977 postrádají rovněž jakousi ucelenost, systematickou uzavřenost. Přesto, nebo právě proto, jsou jeho postřehy a zjištění nerozplizlá a v mnoha případech neobyčejně zajímavá, úderná a až děsivě trefná. V Osudech říší píše Glubb o vzestupu a pádu velkých národů a rozlišuje přitom několik fází této sinusoidy, trvající vždy nějakých deset generací (tedy 200-300 let). V rámci první fáze hovoří o nástupu a rozmachu, další fáze znamená věk výbojů k věku obchodu, dále rozlišuje věk hojnosti, věk intelektu a končí věkem dekadence. Sám u této poslední fáze bodově shrnul, čím je charakterizována. Tak jednak je to defenzivnost, dále pak pesimismus, materialismus, lehkovážnost, příliv cizinců a ústup náboženství. Čtenář sám se může zamyslet, zdali se se všemi těmito atributy nemůže v současnosti setkat například… třeba… já nevím… v západním civilizačním okruhu. Na Osudy říší navazující dílko Jak zajistit naše přežití je souborem názorů na motivy dopisů a dotazů čtenářů Osudů říší. Několik střípků z knihy: Staré národy zakrňují kvůli přílišné organizovanosti, ztuhlosti institucí a neustále narůstající byrokracii; to ubíjí činorodost jednotlivců a jejich psychologickou motivaci. Další vnějškovou změnou, která vždy provází přechod od věku výbojů k věku hojnosti, je rozmáhající se defenzivní mentalita. Pohádkově bohatý národ už nestojí o slávu. Jeho hlavní starostí je udržet si bohatství a luxus. Je to období defenzivy. Jejím symbolem jsou Velká čínská zeď, Hadriánův val na skotských hranicích či Maginotova linie ve Francii v roce 1939. Jelikož je k mání více peněz než odvahy, je snazší nepřítele uplácet než s ním bojovat. Takovýto odklon od staré tradice si lidská mysl snadno zdůvodní. Vojenská připravenost, či chcete-li agresivita, se pojednou odmítá jako primitivní a nemorální. Civilizované národy jsou příliš hrdé, než aby bojovaly. Prohlašuje se, že zábor jednoho státu jiným je nemravný. Impéria jsou zlá. Tato intelektuálská pomůcka nám umožňuje utlumit pocit méněcennosti, který zažíváme, čteme-li o hrdinství našich předků a trudně přemítáme, jak jsme na tom dnes. „Není to tak, že se bojíme bojovat,“ říkáme, „ale považujeme to za nemorální.“ Vida, získáváme tím dokonce pocit mravní převahy. Problémem pacifismu je, že ve světě stále existuje mnoho národů, které agresivní jsou. Národům, které prohlásí, že nemají vůli bojovat, hrozí, že si je podrobí národy, které právě procházejí dobyvatelskou fází (někdy se smiřují i s tím, že budou začleněny do nějaké nové říše jako pouhé provincie nebo kolonie). Kdy je nutno neváhat s použitím síly a kdy ustoupit, je věčný lidský problém, který můžeme vyřešit, jak nejlépe umíme, jedině v každé nové situaci, jak postupně přicházejí. Očividně však z dějin plyne, že národy ve skutečnosti neskládají zbraně kvůli svědomí, nýbrž odzbrojují kvůli oslabenému smyslu občanů pro službu, rostoucímu sobectví a bažení po bohatství a klidu.
Anotace: Nesmrtelnost nejúplněji z celého dosavadního Kunderova Díla ztělesňuje román jako hravý nápad, který se rozvíjí před čtenářovýma očima, a přitom strhuje do hry autorův skvělý intelekt i silnou obraznost, takže hravá poloha je kontrapunktována osudovými tématy lásky a předstírání, pravdy a lži, složitosti života a smrti.
Anotace: Divadelní hra z roku 1968, s úvodním textem Milana Kundery Autor se ptá autora.<br. Na mimořádnou událost českého kulturního života aspiruje nečekaný objev v archivu Divadla Na zábradlí. Jde o autentický záznam představení hry Milana Kundery Ptákovina, ze dne 14. 1. 1970, těsně před cenzurním zákazem hry. Zápletka příběhu je jednoduchá: ředitel školy nakreslí na tabuli kosočtverec, který představuje ženské pohlaví, nechá tuto událost vyšetřovat a sarkasticky se baví reakcemi svých kolegů. Vyšetřovací komise křivě obviněného žáka, snaživě přiznávajícího neprovedený čin, odmění údělem fízla.
Anotace: Pátý svazek esejů se jmenuje Slova, pojmy, situace. Autor píše na záložce: „Umění románu, jehož dějiny započaly velkým Rabelaisovým dílem na počátku 16. století, doprovází až dodneška Evropu a její konkrétní život. Tato malá knížka nemá nic společného s nějakým vědeckým povídáním. Je složena z různých krátkých zamyšlení nad lidskými situacemi, tak jak jsem se o to snažil já sám (první část Slova), ale zejména umění románu během celých svých dějin (druhá a třetí část: Pojmy a Situace).“ Zobrazeno: 61-80 z celkem 1717 záznamů Začátek | Předchozí | Následující | Konec
|
Úplný přehled domácí knihovny. V knihovně je 1717 titulů. Naposledy přidané knihy Přečtené knihy Chci číst (Všechny knihy ve formátu ISO 690) KNIHKUPECTVÍ
|
|
|