Václav Havel (CZE)

Václav Havel (5. října 1936, Praha – 18. prosince 2011, Vlčice-Hrádeček) byl český dramatik, esejista, kritik komunistického režimu a později politik. Byl devátým a posledním prezidentem Československa (1989–1992) a prvním prezidentem České republiky (1993–2003).

Václav Havel působil v 60. letech 20. století v Divadle Na zábradlí, kde jej také proslavily hry Zahradní slavnost (1963) a Vyrozumění (1965). V době kolem Pražského jara se zapojil do politické diskuse a prosazoval zavedení demokratické společnosti. Po násilném potlačení reforem vojenskou invazí států Varšavské smlouvy byl postižen zákazem publikovat a stal se jedním z prominentních disidentů, kritiků tehdejšího normalizačního režimu. Vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77. To upevnilo jeho mezinárodní prestiž, ale také mu vyneslo celkem asi pět let věznění. V této době vedle dalších divadelních her také napsal vlivné eseje, například Moc bezmocných (1978).

Po vypuknutí Sametové revoluce v listopadu 1989 se Václav Havel stal jedním ze spoluzakladatelů protikomunistického hnutí Občanské fórum a jako jeho kandidát byl 29. prosince 1989 zvolen prezidentem Československa. Měl zásadní vliv na směřování země k parlamentní demokracii a zapojení do politických struktur západní civilizace. V roce 1992 se mu však nepodařilo zabránit rozpadu československého státu na dva samostatné státy, Českou republiku a Slovenskou republiku. Od roku 1993 byl po dvě funkční období prezidentem České republiky. Jako prezident vyvedl Československo z Varšavské smlouvy (1. července 1991) a výrazně přispěl ke vstupu nástupnické České republiky do Severoatlantické aliance (NATO) v roce 1999. Havel výrazně prosazoval také přijetí České republiky do Evropské unie, uskutečněné v roce 2004 po jeho odchodu z funkce prezidenta.

Jako literát se Václav Havel světově proslavil svými dramaty v duchu absurdního divadla, v nichž se mimo jiné zabývá tématy moci, byrokracie a jazyka, a také svým esejistickým dílem. V esejích a dopisech z vězení se vedle politických analýz zabývá filozofickými otázkami svobody, moci, morálky či transcendence. Václav Havel se věnoval také experimentální poezii; sbírka Antikódy obsahuje básně psané především v 60. letech.

Literatura

Dramatická tvorba: 
Život před sebou, 1959, s Karlem Bryndou
Rodinný večer, 1960
Autostop, 1961, s Ivanem Vyskočilem (výstupy Motomorfóza a Ela, Hela a stop)
Nejlepší rocky paní Hermanové, 1962, s Milošem Macourkem
Zahradní slavnost, 1963 Hlavním hrdinou hry je Hugo Pludek, jehož genialita spočívá v tom, že dokáže jakýkoliv systém přivést k dokonalosti a zcela s ním splynout, čímž vlastně ztrácí svoji identitu.
Vyrozumění, 1965 hra je založena na konfrontaci umělosti a přirozenosti. Umělý svět je zde budován na umělém jazyku ptydepe, který má zajistit štěstí vyloučením emocionality, nepřesností, mnohoznačnosti atp.
Ztížená možnost soustředění, 1968
Anděl strážný, 1968
Motýl na anténě, 1968
Spiklenci, 1971
Žebrácká opera, 1972
Audience, 1975
Vernisáž, 1975
Horský hotel, 1976
Protest, 1978
Chyba, 1983
Largo desolato, 1984
Pokoušení, 1985
Asanace, 1987
Prase, 1987, premiéra a vydání 2010
Zítra to spustíme, 1988
Odcházení, 2007
Pět tet, 2010
Eseje[editovat]
Dopis Gustávu Husákovi, 1975
Moc bezmocných, 1978
Politika a svědomí, 1984
Anatomie jedné zdrženlivosti, 1985
Děkovná řeč za Erasmovu cenu, 1986
O smyslu Charty 77, 1986
Příběh a totalita, 1987
Slovo o slovu, 1989

Knižní vydání:
Antikódy, 1964
Protokoly, 1966
Dopisy Olze, 1983
O lidskou identitu, 1984
Dálkový výslech – Rozhovor s Karlem Hvížďalou, 1986
Do různých stran, 1989
Projevy, 1990
Letní přemítání, 1991
Pižďuchové, 2003
Prosím stručně – Rozhovor s Karlem Hvížďalou, poznámky, dokumenty, Gallery, 2006, ISBN 80-86990-00-1

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Václav_Havel