| 
Životopis autora
| 
Blog
E-knihy
Filmy
Foto
Hudba
Knihy
Vtipy
Statistika 
Otto Urban (CZE)* 09.12.1938† 07.05.1996 (57 let) Otto Urban se narodil 9. prosince 1938 ve slezském Bílovci. Po maturitě na gymnáziu odešel v roce 1955 na studia do Prahy. V roce 1960 ukončil studium historie obhajobou diplomové práce o českém sociálně demokratickém politikovi Bohumíru Šmeralovi. V lednu 1964 se vrátil na Filozofickou fakultu a zahájil kariéru profesionálního historika. V této době politického a ideologického tání v Československu nalezl Otto Urban na Filozofické fakultě, a zvláště v prostředí tehdejší katedry Československých dějin, víceméně velmi svobodomyslné prostředí. První větší studie o vztahu sociálně demokratických vůdců BohumÍra Šmerala a Františka Modráčka před první světovou válkou, která vyšla v letech 1963/64 v Československém časopisu historickém, stejně tak jako kandidátská disertační práce o teorii a praxi socialismu v podání Viktora Adlera, Eduarda Bernsteina a Karla Kautského, byla provázena nevolí ze strany ideologů komunistické strany. Živé osobní kontakty tehdy udržoval Otto Urban s Bedřichem Loewensteinem, Janem Havránkem a Jiřím Kořalkou. V jeho tehdejších pracích, například o problematice formování občanské společnosti – Masarykovo pojetí české otázky, Ferdinandu Lassallovi a německém socialismu, je vidět zřejmá snaha zachytit co nejkomplexněji společnost druhé poloviny 19. století a nepředpojatě analyzovat životní podmínky všech jejich vrstev. Čas tzv. normalizace jej sice nepostihuje odchodem z Filozofické fakulty, ale poté, co mu bylo zrušeno členství v KSČ, je degradován na jakousi pomocnou vědeckou sílu bez možnosti přednášet a psát. Období existenční nejistoty vyplnil Otto Urban usilovnou koncepční přípravou na velkou syntézu české společnosti 19. století. V roce 1978 vychází v malém nákladu v Nakladatelství Svoboda Urbanovo zásadní koncepční dílo Kapitalismus a česká společnost s podtitulem K otázkám formování české společnosti v 19. století, která v témže roce doplňuje vysokoškolské skriptum věnované pouze hospodářskému a sociálnímu vývoji českých zemí a Slovenska v letech 1848 až 1918. Kniha je brilantní strukturální analýzou procesu zrodu moderní české společnosti (a tedy novodobého českého národa). Urban tu využil podnětu německého sociálního dějepisectví, s nimiž se seznámil za svého studijního pobytu u W. Conzeho na konci šedesátých let. Obohatil je však i podněty českého strukturálního myšlení, a dospěl tak k ucelenému konceptu českých novodobých dějin. Urbanova faktograficky neobyčejně bohatá a přitom vrcholně koncepční kniha o vývoji české společnosti se dočkala uznaní i v zahraničí. Doplněna o poznámkový aparát vyšla v r. 1994 pod názvem Die tschechische Gessellschaft i německy a je dnes jednou ze základních příruček pro studium novodobých českých dějin i v mezinárodním měřítku. Zatímco by za normálních společenských podmínek byl autor odměněn minimálně udělením docentury, dostalo se dílu ze strany oficiálních historiků – normalizátorů ponižujícího odsouzení jako výplodu buržoazní historiografie a sociologie. V oné době však již nebylo možno historika Ottu Urbana umlčet, tak jako na začátku 70. let. Bránilo tomu hlavně nadšené přijetí Urbanovy knihy širší českou historickou a učeneckou obcí. Urbanovo historické dílo korunuje metodologicky a také jazykově propracovaná kniha Česká společnost 1848 – 1918, která vyšla v Nakladatelství Svoboda v roce 1982. Prodalo se jí na 18 tisíc exemplářů, obdržela cenu českého literárního fondu, v roce 1990 byla za ni autorovi udělena cena Rakouské akademie věd, tzv. Anton – Gindely – Preis. V roce 1994 se Česká společnost 1848 – 1918 dočkala rozšíření a překladu do němčiny. Stavba tohoto jedinečného díla se zakládá na střídání strukturálních a vyprávěných dějin, do nichž Urban zakomponoval zcela nové pohledy na českou společnost druhé poloviny 19.století, které byly většinou českých historiků během 80. let bez halasné chvály akceptovány. Těmito dvěma díly z let 1978 a 1982 Urban vytvořil novou, na dlouhá léta nosnou koncepci českých dějin od josefínských reforem do vzniku Československa. V roce 1989 je mu konečně umožněna habilitace, v roce 1991 je jmenován profesorem a stává se vedoucím katedry českých a slovenských dějin. I když v posledních letech mnoho klidu nezažil, přesto z jeho dílny nadále vycházely pozoruhodné knihy, určení širší čtenářské veřejnosti, učebnice pro studenty historie a originální úvahové stati, které přesahovaly rámec klasické historie. Profesor Otto Urban v posledních letech života neúnavně učil, přednášel doma a v zahraničí, byl jmenován členem mnichovského Collegia Carolina, připravil k cizojazyčnému vydání rozšířenou českou společnost a s kolektivem mladých historiků se pustil do obsáhlé Kroniky Čech. Pro nakladatelství Rakouské akademie věd vypracoval rozsáhlou studii o novodobém českém sněmu, které vyšlo v rámci známé a jedinečné řady Die Habsburgermonarchie 1848 – 1918. Otto Urban nebyl jenom českům historikem, ale historikem středoevropským. Zemřel 7. května 1996 po dlouhé těžké nemoci. Nejdůležitější studie: Evropanství a střední Evropa v historické retrospektivě Idea státu rakouského jako politická otázka Idea státu rakouského jako sociokulturní otázka Panovník a státník František Josef I. Rakousko a italská otázka v 19. století Rakousko – pruský dualismus a německá otázka Souvislosti revolučního dění 1848 – 1851 Nejdůležitější díla: Česká společnost 1848 – 1918 České a slovenské dějiny do roku 1918 Československé dějiny 1848 – 1914. Hospodářský a sociální vývoj Die tschechische Gesellschaft 1848 – 1918 Kapitalismus a česká společnost. K otázkám formování české společnosti v 19. století František Josef I. Vzpomínka na Hradec Králové
| ||||||||||||||||||||
KNIHKUPECTVÍ
|
|
|