Mika Waltari (FIN)

Mika Toimi Waltari (19. září 1908 Helsinky – 26. srpna 1979 Helsinky) byl finský spisovatel, novinář a dramatik. Jeho nejznámějším dílem je historický román Egypťan Sinuhet.

Mika Waltari byl jedním z nejplodnějších finských autorů. Napsal nejméně 29 románů, 15 novel, 6 sbírek pohádek, 6 sbírek poezie a 26 dramat. Podílel se také na tvorbě scénářů pro film a rádio, psal literaturu faktu, překládal a napsal stovky přehledů a článků. Ve světě je nejznámějším finským autorem a jeho díla byla přeložena do více než třiceti jazyků.

V roce 2000 vznikl ve Finsku klub Miky Waltariho, jehož předsedou je Panu Rajala, znalec jeho díla.

Waltari se narodil v Helsinkách. Ztratil svého otce, luteránského faráře, když mu bylo pět let. Jako chlapec zde zažil finskou občanskou válku. Později šel na přání své matky studovat teologii na Helsinskou univerzitu, ale brzy teologii opustil a přesunul se k filozofii,estetice a literatuře. Promoval v roce 1929.

Během studií přispíval do několika časopisů, psal poezii a hororové příběhy inspirované Edgarem Allanem Poem.

Ve 20. letech se stal vůdčí osobností skupiny „Nositelé ohně“, která se postavila proti dřívějšímu finskému tradicionalismu, a propagovala orientaci na moderní evropské proudy.

Waltari svou první knihu Jumalaa paossa vydal roku 1925. V roce 1927 odcestoval do Paříže, kde napsal svůj první román Velká iluze (Suuri illusioni). Roku 1929 se vydal do Istanbulu. O této cestě zanechal svědectví v knize Vlak osamělého muže (Yksinäisen miehen juna).

Roku 1931 se Waltari oženil s Marjattou Luukkonenovou. Později se jim narodila dcera Satu, která se také stala spisovatelkou. Během 30. let byl pod velkým stresem kvůli nespavosti a depresím, což si vyžádalo několik hospitalizací.

Předválečná díla odrážela složitou mezinárodní situaci Finska, a odehrávala se zejména v Helsinkách. V roce 1937 napsal své první velmi úspěšné dílo Cizinec přichází (Vieras mies tuli taloon), psychologickou novelu z vesnického prostředí. Kniha byla již několikrát zfilmována, a často se považuje za Waltariho vrcholné dílo předválečného období.

Waltariho první divadelní hra Achnaton, ze slunce zrozený (Akhnaton, auringosta syntynyt) byla uveden roku 1938 ve Finském národním divadle. Potýkal se v ní s námětem ze starověkého Egypta.

V roce 1939 napsal svou první detektivku Kdo zavraždil paní Skrofovou? (Kuka murhasi rouva Skrofin?), s níž vyhrál severskou soutěž detektivek. Představil v ní postavu komisaře Palmua, ke které se později ještě několikrát vrátil.

Během zimní a pokračovací války působil jako novinář, a pracoval i pro finskou rozvědku. Pod vlivem událostí napsal knihy Pravda o Estonsku, Lotyšsku, Litvě (Totuus Virosta, Latviasta ja Liettuasta) a Ve stínu sovětské špionáže (Neuvostovakoilun varjossa). Tyto knihy byly po uzavření míru se Sovětským svazem odstraněny z finských knihoven. Během války napsal i dva historické romány. Příběh o švédské královně Karina Månsdotter (Kaarina Maununtytär) umístil do časů Erika XIV. (1533–1577) a Tanec nad hroby (Tanssi yli hautojen) do počátků ruské nadvlády nad Finskem, za cara Alexandra I. (1777–1825).

Po válce se věnoval zejména historickým románům. V roce 1945 Waltari vydal své nejznámější dílo Egypťan Sinuhet (Sinuhe, egyptiläinen). Příběh lékaře faraóna Achnatona je zasazen do doby vlády 18. dynastie okolo roku 1300 př. n. l. Odráží ale deziluzi a rezignaci na poválečný stav Finska. Román byl roku 1954 zfilmován v Hollywoodu. Waltari Egypt nikdy nenavštívil.

Roku 1947 se podruhé vydal na cestu do Istanbulu. Z této cesty vznikl cestopis Cesta do Istanbulu (Lähdin Istanbuliin). Cestoval, aby se blíže seznámil s prostředím, kde se stýká evropská civilizace s blízkovýchodní. Znalostí využil vzápětí ve svých románech Krvavá lázeň (Mikael Karvajalka, 1948) a Šťastná hvězda (Mikael Hakim, 1949), ve kterých finský hrdina Mikael zažívá dobrodružství v 1. polovině 16. století nejprve v Německu a potom i islámském světě. Do Istanbulu samotného potom umístil další historický román Temný anděl (Nuori Johannes, 1951), který ale vyšel až roku 1980. Román se odehrává v 15. století těsně před rozpadem Byzantské říše. Na něj navazuje román Pád Cařihradu (Johannes Angelos), který napsal a vydal o rok později. Druhá část dvojdílného románu byla tedy vydána dříve než část první.

Další známější historický román napsal roku 1955 – byl jím Tajemný Etrusk (Turms kuolematon). Příběh se odehrává ve Středomoří v Etrurii na Apeninském poloostrově v dobách řecko-perských válek.

Ve svých pozdějších románech, např. Šťastný Felix (Feliks Onnellinen, 1958) a Jeho království (Valtakunnan salaisuus, 1959) se věnoval náboženským tématům. Kromě těchto románů ve stejné době psal detektivky, básně, pohádky a divadelní hry. Zejména jeho novely patří ke špičkovým. Některé z nich byly nejprve odmítány pro údajnou obscénnost; Waltari je musel vydávat vlastním nákladem. V roce 1970 obdržel čestný doktorát na Turkuské univerzitě.

Díla: 

Jumalaa paossa, 1925
Velká iluze (finsky Suuri illusioni), 1928: příběh z bohémského života
Čínská kočka a jiné pohádky (finsky Kiinalainen kissa ja muita satuja), 1932 (česky 2002)
Město smutku a radosti (finsky Surun ja ilon kaupunki), 1936 (česky 2010)
Achnaton, ze slunce zrozený (finsky Akhnaton, auringosta syntynyt), 1937
Cizinec přichází (1937): Psychologicky laděná novela o schopnosti vzepřít se osudu. Kniha překonávala mnohá dobová tabu (např. zde zazněla obhajoba mimomanželského vztahu, nepotrestaná vražda, silné erotické momenty...). Podle Panu Rajaly, předsedy klubu Miky Waltariho je zde podobnost s díly D. H. Lawrence. Rovněž je první autorovou knihou, která se zabývá venkovskými motivy (do té doby byl Waltari považován za městského spisovatele).[1]
Kdo zavraždil paní Skrofovou? / Kdo zavraždil paní Krollovou? (finsky Kuka murhasi rouva Skrofin?), 1939: Detektivka o vraždě staré majitelky činžáku
Omyl komisaře Palmua (finsky Komisario Palmun erehdys), 1940
Pravda o Estonsku, Lotyšsku, Litvě (finsky Totuus Virosta, Latviasta ja Liettuasta), 1941
Ve stínu sovětské špionáže (finsky Neuvostovakoilun varjossa), 1942
Už nikdy nebude zítra (finsky Ei koskaan huomispäivää), 1942
Bosá královna (finsky Kaarina maununtytär), 1942
Tanec nad hroby (finsky Tanssi yli hautojen), 1944: Historický román, odehrávající se roku 1809, o finském připojení k Rusku, při němž si Finové stále chtěli zachovat svá západní práva a svobody
Egypťan Sinuhet (finsky Sinuhe, egyptiläinen), 1945
Cesta do Istanbulu (finsky Lähdin Istanbuliin), 1947: Autobiografický příběh o cestě z Helsinek do Istanbulu v roce 1947
Plavovláska (finsky Kultakutri), 1948: Zpověď mladé prostitutky
Krvavá lázeň (finsky Mikael Karvajalka), 1948
Šťastná hvězda (finsky Mikael Hakim), 1949
Čtyři západy slunce (finsky Neljä päivänlaskua), 1949: Autobiografický román o vzniku románu Egypťan Sinuhet
Temný anděl (finsky Nuori Johannes), 1951, vydáno 1980 (česky 2000): O poutníku Janovi z 15. století
Pád Cařihradu (finsky Johannes Angelos), 1952 (česky 1975)
Básně (finsky Runoja), 1925–1945, 1954
Vlak osamělého muže (finsky Yksinäisen miehen juna), 1954
Tajemný Etrusk (finsky Turms, kuolematon), 1955 (česky 1972)
Šťastný Felix (finsky Feliks Onnellinen), 1958
Jeho království (finsky Valtakunnan salaisuus), 1959 (česky 1974)
Hvězdy to řeknou (finsky Tähdet kertovat, komisario Palmu), 1962
Nepřátelé lidstva (finsky Ihmiskunnan viholliset), 1964
Vzpomínky spisovatelovy (finsky Kirjailijan muistelmia), 1980
Dohra (finsky Jälkinäytös), 1991

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mika_Waltari