| 
Životopis autora
| 
Blog
E-knihy
Filmy
Foto
Hudba
Knihy
Vtipy
Statistika 
Johann Wolfgang Goethe (GER)* 28.08.1749† 22.03.1832 (82 let) Johann Wolfgang Goethe (28. srpna 1749, Frankfurt nad Mohanem – 22. března 1832, Výmar / Weimar) byl německý básník, prozaik, dramatik, historik umění a umělecký kritik, právník a politik, biolog a stavitel. Vystudoval práva a přírodní vědy (učinil několik objevů, které popsal ve svých dílech). Působil jako právník, později byl dvorním radou a ministrem státní správy Sasko-výmarského vévodství. Jako mladý se seznámil s Herderem, toto přátelství a zájem o magii (byl člen zednářské lóže) velmi ovlivnilo jeho tvorbu. Byl v čele skupiny Sturm und Drang (Bouře a vzdor), která měla vzdorovat tehdejší civilizaci a odstranit faleš. Vzorem jim byl William Shakespeare. Goethe hodně cestoval, při návštěvě Itálie (Řím) a Sicílie (Palermo) se seznámil s antikou, pokládal ji za vrchol kultury, Řecko považoval za nedostižný vzor. Zajímavostí je, že měl poměrně silný vztah k Čechám a k Mariánským Lázním, zde se také seznámil se svou životní láskou (byl již velmi starý a ona byla velmi mladá) Ulrikou von Levetzow z Třebívlic na Litoměřicku. Sbíral také minerály, které pak daroval českému Národnímu muzeu. Od roku 1775 žil ve Výmaru, kde je i pohřben. V té době se tam přistěhoval také Friedrich Schiller, aby mu byl nablízku a stal se jeho přítelem, k čemuž nakonec došlo. Vzájemný vztah procházel většími či menšími krizemi. Oba umělci ovšem stvořili mnohá díla, zejména rok 1797 je považován za „rok balad“, kdy vzniklo mnoho slavných balad a oba básníci se předháněli, kdo napíše lepší. Již během svého života se stal velmi uznávaným autorem. Goethův otec, Johann Caspar Goethe (1710–1782), byl zástupcem v císařské radě. Studoval právo v Lipsku, pracoval u komory říšského soudu ve Wetzlaru, podnikl cesty do Paříže a Říma a nakonec zapustil kořeny v rodném městě Frankfurtu nad Mohanem, kde rodina žila v prostorném domě u velké srnčí obory. Zde podléhal svým tužbám – věnoval se sestavení kabinetu s naturáliemi a sbírkou obrazů. Goethova matka, Katharina Elisabeth Goethe (1731–1808), rozená Textor. Jako dcera frankfurtského starosty se v sedmnácti letech provdala za osmatřicetiletého radu Goetheho. Kromě sestry Friedriky Christiany (1750–1808; později Cornelia Schlosser) zemřeli všichni další sourozenci velmi brzo. Roku 1758 onemocněl Goethe neštovicemi. Vyučoval jej sám otec spolu se soukromým učitelem; také se mu dostalo vzdělání v jízdě na koni a šermu. Již odmala se zajímal o literaturu, přičemž nejvíce jej zaujal Friedrich Gottlieb Klopstock (tenkrát velmi moderní) a Homér. Ve čtrnácti letech se ucházel o členství v Arkádské společnosti Phylandria. Také se zajímal o divadlo – proto navštěvoval během francouzské okupace roku 1759 francouzské divadlo v Junghofu. Roku 1763 zhlédl koncert tehdy sedmiletého Mozarta. 30. září 1765 opustil Frankfurt, aby v Lipsku započal studia práv. V letech 1765 až 1768 studoval Goethe v Lipsku. Chodil na přednášky poetiky Christiana Fürchtegotta Gellerta a účastnil se cvičení stylistiky. Také se účastnil malířského vyučování u Adama Friedricha Oesera, ředitele Lipské akademie. Zamiloval se do Kätchen Schönkopf a opěvoval tuto lásku ve veselých rozverných verších rokokové tradice (básnický cyklus Annette). Hostinec Auerbachs Keller a tamější pověst o Faustovi na něj udělaly takový dojem, že použil hostinec Auerbachs Keller jako jediné konkrétní existující místo ve svém dramatu Faust I. Náhlá hematorea (prudké krvácení) jej donutilo přerušit studia a vrátit se 28. srpna 1768 do Frankfurtu. Následuje jedenapůlleté, několika zvraty přerušované období zotavování. V době rekonvalescence se o něj s láskou starala matka a sestra. Jedna matčina přítelkyně, Susanne von Klettenberg, jej seznámila s pietistickými (proud v protestantském hnutí) názory. V dubnu 1770 opustil Frankfurt, aby splnil otcovo přání a dokončil studia ve Štrasburku. Ve Štrasburku poznává Friedriku Brion – dceru faráře. Jí věnoval několik básní, mezi nimi např. „Willkommen und Abschied“, „Sessenheimer Lieder“ a „Heidenröslein“ (Přivítání a loučení, Sessenheimské písně a Pohančátko). Jeho díla jsou detailně propracovaná a komplikovaná. Goethova tvorba z let 1795–1805 bývá označována jako výmarská klasika. Drama: Götz z Berlichingen se železnou rukou (Götz von Berlichingen mit der eisernen Hand) je drama psané v shakespearovském stylu. Goethův Götz je načrtnut podle ideálu Sturm und Drang: je to aktivní hrdina, hrdý a plný vzdoru po touhy po nezávislosti, svůj život vede v přátelství, lásce a ve spojení s přírodou. Ifigenie na Tauridě Torquato Tasso Egmont Anethe Nálada zamilovaného Historie válečníka Faust – Jeho stěžejní a nejznámější dílo. Jedná se o dvoudílnou filosofickou báseň, se silně magickým podtextem. Jako průvodce tímto dílem lze použít knihu Klíče k Faustovi (napsanou ve 20. stol.), která některé věci uvádí do souvislostí. Goethe ve Faustovi vyjadřuje své hlavní myšlenky, zobrazuje dobro a zlo. Jako námět mu slouží stará a velmi rozšířená pověst. První díl Goethe vydal roku 1808 (v polovině 70. let vznikla první verze, tzv. Prafaust, který byl napsán ve stylu Sturm und Drang, nebyl ale publikován). Druhý díl vyšel až po Goethově smrti. 1. díl: Bůh a ďábel (Mefistofeles) se v nebi vsadí o Faustovu duši - Mefistofeles tvrdí, že jej může přivést na zcestí. Faust touží po poznání, ale ví, že nemůže poznat vše. Přijde za ním Mefistofeles a vsadí se s ním o jeho duši. Jestliže bude spokojen nebo přestane na svém poznání pracovat, propadne jeho duše ďáblu, ten mu za to bude sloužit do jeho smrti. Čarodějnice ho omladí pomocí elixír mládí a Mefistofeles ho seznamuje s Markétkou. Faust se do Markétky zamiluje a protože s ní chce zůstat přes noc, dá její matce lektvar na spaní, který ji však zabije. Markétčin bratr Valentin se to dozví a čeká na Fausta, aby jej zabil. Faust jej však s Mefistotelovou pomocí zabíjí. Markétka je zoufalá a zabije Faustovo dítě. Je uvězněna a čeká na popravu. Do vězení za ní přichází Faust, aby ji vysvobodil. Když se k Faustovi přidá Mefistofeles, pozná Markétka zlo a odkazuje svou duši Bohu. Markétčina duše je zachráněna. 2. díl: Druhý díl je spíše teologickým a filozofickým pojednáním než literárním dílem. Faust je sám a nechce mládí a lásku. Mefistofeles mu dává slávu. Faust odchází jako učenec k císařskému dvoru. Vynalézá papírové peníze (zachraňuje císaře), vyvolá z podsvětí ducha trojské Heleny. Těmito činy získá císařovu náklonnost a vyžádá si na něm půdu. Zde chce vytvořit stát pro svobodné lidi, teprve v práci pro druhé nachází uspokojení. Na konci je Faust spokojený a řekne onu zakázanou větu Verweile doch, du bist so schön, jeho duše ale přesto peklu nepropadá, andělé, kteří pro něj přiletí totiž říkají, že kdo se tak moc celý život snaží, může být spasen. Poezie: Prometheus – tato báseň navazuje na antickou legendu o Prometheovi, zobrazuje zde ale rebelujícího a triumfujícího hrdinu. Král duchů – balada Čarodějův učeň – balada Heřman a Dorotea – idyla Západovýchodní divan Elegie z Mariánských Lázní Život slavím - sbírka básní Romány: Viléma Meistera léta učednická - vývojový a výchovný román, protipól k Utrpení mladého Werthera. Viléma Meistera léta putovní Spřízněni volbou Utrpení mladého Werthera - díky tomuto románu v dopisech se Goethe stal slavným po celém Německu Z mého života. Básnictví a pravda. - autobiografie Odborná činnost: Jako biolog Goethe patřil ke směru německé naturfilosofie. Zabýval ze zejména osteologií a botanikou. Roku 1790 vydal spis Die Metamorphose der Pflanzen (Metamorfóza rostlin). Byl prvním, kdo součásti květu interpretoval jako metamorfované listy a kdo reálné rostliny (19 let před formulováním lamarckismu a 48 let před vznikem Darwinovy vývojové teorie) interpretoval jako metamorfózy prarostliny (Urpflanze). Sbíral také minerály, zejmena poblíž Karlových Varů. Goethe působil též ve funkci silničního ředitele. Navrhoval a řídil technologii stavby a údržby některých silnic. Napsal Traktát o návrhu a stavbě cest. Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Johann_Wolfgang_von_Goethe
| ||||||||||||||||||||
KNIHKUPECTVÍ
|
|
|