| 
Životopis autora
| 
Blog
E-knihy
Filmy
Foto
Hudba
Knihy
Vtipy
Statistika 
Karl Jaspers (GER)* 23.02.1883† 26.02.1969 (86 let) Karl Jaspers (23. února 1883 Oldenburg – 26. února 1969 Basilej) byl německý filosof a lékař, specializující se na psychiatrii, jeden z nejdůležitějších představitelů filosofie existence. Narodil se v dolnosaském Oldenburgu v rodině zámožného bankovního ředitele. Na otcovo přání studoval nejprve práva (ve Freiburgu a v Mnichově), po třech letech přešel na medicínu, poté se věnoval psychiatrii. Promoval roku 1908 v Heidelbergu, kde strávil podstatnou část života. Roku 1901 u něj lékaři zjistili nevyléčitelné onemocnění srdce a plic, což jej donutilo ke zdravé životosprávě a lázeňským léčením; nemoc však měla kladný vliv na jeho porozumění psychologickým problémům. Roku 1910 se oženil s Gertrudou Mayer, která se stala jeho celoživotní družkou a zemřela 5 let po Jaspersovi roku 1974. Od roku 1909 Jaspers působil v psychiatrické léčebně na univerzitě v Heidelbergu. Praxi opustil roku 1913 (mj. pro nespokojenost s běžným přístupem pro duševní onemocnění); tehdy obhájil u Wilhelma Windlebanda svou práci Všeobecná psychopatologie a začal přednášet. Ve své psychopatologii rozlišuje srozumitelné a nesrozumitelné souvislosti. Ke každému z těchto dvou druhů souvislostí je nutno přistupovat s jinými metodami. Roku 1916 byl jmenován mimořádným profesorem. Roku 1920 se seznámil s Martinem Heideggerem (jejich přátelství trvalo do nástupu NSDAP roku 1933). Od r. 1922 se Jaspers podílel na vedení katedry s Heinrichem Rickertem, novokantovcem, s nímž se však názorově rozcházel. Tehdy se již začal cele věnovat filosofii. Na universitě působil zde až do roku 1937, kdy byl vyloučen ze správy univerzity kvůli svým antifašistickým názorům a kvůli židovskému původu své ženy. Roku 1938 mu byla zakázána publikační činnost. Během 2. světové války byli oba manželé pronásledováni; pro případ, že by se měli dostat do rukou nacistům, nosili u sebe cyankali, aby raději zahynuli sami;[1] jeho použití byli naštěstí ušetřeni. Roku 1948 Jaspers a jeho žena přesídlili do švýcarské Basileje. Tehdy se značně rozšířila jeho popularita, získal několik cen, uznání a čestných doktorátů. Roku 1961 odešel do penze. V roce 1967 získal švýcarské státní občanství; dva roky nato zemřel krátce po dosažení věku 86 let. Jeho pozůstalost obnášela přes 35 000 stran. Karl Jaspers patří mezi nejdůležitější německé filosofy 20. století. Řadil se mezi filosofy existence, kterou odlišoval od Sartrova ateistického existencialismu, zatímco Jaspersovo pojetí bylo teistické. Byl inspirován Platónem, Plótinem, Kantem a Nietzschem; byl jedním z prvních, kteří uvedli do širšího povědomí Sørena Kierkegaarda. V chápání psychických dějů viděl Japers cestu ke koncepci své psychologie světonázorů. Popisuje psychické typy, které jsou v základu světových názorů. Od roku 1932 formuluje své názory jakožto názory existencialistické. Člověk je podle něho na ideové cestě, může se stát nihilistou, skeptikem, může hledat oporu v konečném (např. autoritářství, hodnotový absolutismus) nebo v nekonečném. Jaspers se snažil najít univerzální kritéria duchovních dějin světa, která by se neomezovala na evropskou tradici. Dospěl tak ke svému pojmu Doby osové, období mezi lety 800 a 200 př. n. l., kdy nezávisle na sobě v různých místech světa povstaly filosofické a náboženské nauky (konfucianismus, taoismus, buddhismus, zoroastrismus, antická filosofie aj.) a kdy člověk začal reflektovat svoje pobývání ve světě. Jedním ze stěžejních Jaspersových děl je Otázka viny (1946), která vyšla coby aktuální reakce na právě skončivší druhou světovou válku. Hlavní myšlenkou této práce je kolektivní odpovědnost Němců za německé válečné zločiny a holocaust. Každý Němec by se měl cítit vinen, neboť on žil s těmi, kdo zločiny páchali, avšak nepostavil se jim – není vinen v kriminálním slova smyslu, nese však vinu politickou, morální a metafyzickou. Dílo: Všeobecná psychopatologie (Allgemeine Psychopatologie, 1913) – habilitační práce. Psychologie světonázorů (Psychologie der Weltanschaungen, 1919) Duchovní situace doby (Die geistige Situazion der Zeit, 1931) – popsal zde příznaky nemocné společnosti, která se žene do války. Filosofie (Philosophie I-III, 1932) – v tomto díle shrnul vlastní filosofický pohled na svět. Otázka viny (Die Schuldfrage, 1946), česky vyšlo Praha, Mladá fronta, 1969 Filosofie Existence' (Existenzphilosophie, 1938) O počátku a cíli dějin (Vom Ursprung und Ziel der Geschichte, 1948) Atomová bomba a budoucnost člověka (Die Atombombe und die Zukunft des Menschen, 1958; esej) Kam se žene Spolková republika? (Wohien treibt die Bundesrepublik? 1966; článek)
| ||||||||||||||||||||
KNIHKUPECTVÍ
|
|
|