Erich Maria Remarque (GER)

Erich Maria Remarque (vlastním jménem Erich Paul Remark, 22. června 1898, Osnabrück – 25. září 1970, Locarno) byl německý spisovatel.

Narodil se 22. června 1898 v Osnabrücku (Německo) Anně Marii Remarkové a knihvazači Franzu Remarkovi. Měl dva bratry a dvě sestry. Studoval na učitelském ústavu v Münsteru. Roku 1916 odešel jako 18letý do první světové války, na západní frontě byl brzy vážně raněn a konec války prožil v lazaretu v Duisburgu.

Po návratu z války měl problémy začlenit se do normální společnosti. Vystřídal řadu povolání, nejprve chtěl být hudebníkem a později malířem. Pracoval též jako učitel, automobilový závodník, obchodní cestující aj. V letech1923–1934 působil jako redaktor časopisů „Sport im Bild“ v Berlíně a „Echo Continental“ v Hannoveru.

Cestoval po Itálii, Švýcarsku, Balkáně a Turecku. V roce 1925 se oženil s Ilse Juttou Zambonovou, manželství však trvalo pouze 7 let. Skončilo v roce 1931, kdy emigroval do švýcarské Ascony. V témže roce byl nominován naNobelovu cenu míru válečným zpravodajem Cybichowskim.[2] V této době již vydal několik povídek. Prosadit se mu ale podařilo až vydáním knihy Na západní frontě klid, což mu zajistilo celosvětový úspěch. Již rok na to ji zfilmoval režisér Lewis Mileston. Během tří let se prodalo tři a půl milionu výtisků.

Ihned po nástupu nacismu (1933) se dostal na index zakázaných autorů a v roce 1938 byl zbaven německého občanství. Nacistická propaganda prohlásila, že Erich Maria Remarque je doopravdy Paul Kramer (Remarque pozpátku), Žid, který se nikdy nezúčastnil první světové války, a tudíž ji nemůže popisovat. Označila ho za „literárního zrádce“ a jeho knihy byly veřejně páleny, protože jeho popis války byl pro militantní režim krajně nevhodný. Roku 1939 emigroval do New Yorku, kde získal americké občanství. Během druhé světové války zemřela jedna z jeho sester v koncentračním táboře, což ho později podnítilo k napsání knihy Jiskra života.

Po válce žil střídavě v USA a Švýcarsku. V roce 1958 se znovu oženil s americkou filmovou hvězdou Paulette Goddard, bývalou manželkou Charlieho Chaplina. Remarque umírá na srdeční chorobu 25. září 1970 na klinice v švýcarském Locarnu. Byl jedním z nejlepších spisovatelů své doby. I přes těžkosti, které mu život připravil, dokázal napsat spoustu skvělých knih a otevřeně popisovat hrůzy války. Do vlasti se po válce nikdy nevrátil.

Dílo: 

Ve svých dílech se věnuje tzv. „ztracené generaci“, ke které se přihlásil (nepatřil však do ní, protože nebyl Američan). V jeho díle se často objevuje téma automobilových závodů, je třeba si uvědomit, že Remarque se o závody nejen zajímal, ale že i nějaký čas aktivně závodil. Jeho romány jsou protiválečné, ale nelze je označit za pacifistické. Je zaměřen silně antifašisticky.

Romány

Žena se zlatýma očima, někdy překládáno jako Gam (1918)
Domov snů, též překládáno jako Říše snů (1920)
Stanice na obzoru (1928) - Příběh automobilového závodníka Kaie, nevyrovnaného a nepokojného mladého světáka a bonvivána, je vyprávěním o chlapském kamarádství a rivalitě, o ženách, o těkavém neklidu, výstřelcích a povyraženích bohémské společnosti.
Na západní frontě klid (1929) – Tato kniha je jeho první závažnější knihou a okamžitě vzbudila zájem po celém světě. Záměr knihy a částečně i obsah vyjadřuje její motto „Kniha je pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou – i když unikla jejím granátům“. Vypravěč Bäumer vypráví o válečných zážitcích a příkořích, které jim válka způsobila.
Cesta zpátky (1931) – Kniha vystihuje politický, mravní a nakonec i vojenský rozklad Německa po první světové válce. Jedná se o jakési volné pokračování románu Na západní frontě klid.
Tři kamarádi (1936) – Děj románu se odehrává v Německu na přelomu dvacátých a třicátých let 20.století. Hlavní hrdinové jsou tři kamarádi Robert, Otto a Gottfried, kteří společně vlastní autodílnu. Autodílnu, která však nijak zvláště neprosperuje, ale je v ní jejich milovaný automobil jménem Karel. Karel – auto s ošuntělou, pobouchanou a zastaralou karoserií, ale s motorem špičkového závodního stroje. Karel je jejich hlavní vášeň, tedy vedle dobrého jídla a pití (především dobrého rumu). Ke změně dojde ve chvíli, kdy se při projížďce s Karlem stavují v příměstské zahradní restauraci. Jeden z kamarádů, Robert se zde seznamuje s krásnou dívkou jménem Pat. Pat, dívce z lepší rodiny, se líbí bohémský způsob života vedený třemi kamarády a začíná ho žít s nimi. Naplno propuká láska mezi Pat a Robertem. Při první společné dovolené Robert s hrůzou zjišťuje, že jeho milovaná Pat je těžce nemocná a už roky bojuje s tuberkulózou. S přispěním kamarádů se jí snaží všemožně pomoci. Po poradě s lékařem se zdá být jediným řešením léčení v nákladném horském sanatoriu, kam Pat také odjíždí. Mezitím se Gottfried, poslední romantik, zapojuje do protifašistického hnutí. Při jednom střetu s oddílem SA je Gottfried ze zálohy zastřelen. Zbývající dva kamarádi začínají pátrat po vrahovi a hodlají se pomstít. To se jim za pomoci přítele Alfonse podaří. Pak již všechny své síly a především peníze směřují k vyléčení Pat. Postupně rozprodávají všechny své věci, aby Pat mohla zůstat na léčení v sanatoriu. Jako poslední věc prodají i milovaného Karla. Přes veškerou snahu Pat nakonec nemoci podlehne.
Miluj bližního svého (1941) – Příběh mladého hocha, který utíká před nacismem. Přijde o rodiče a žije jako psanec. V Praze se seznámí s mladou dívkou, společně odchází do Francie a snaží se utéci do Ameriky.
Vítězný oblouk (1946) – Děj románu se odehrává v Paříži těsně před nacistickou okupací. Hlavním hrdinou je německý lékař- chirurg Ravic. Ravic utekl do Paříže před fašisty. Žije bez dokladů a pracuje ilegálně na jedné z místních klinik. Jedné noci potkává dívku Joan, které umírá přítel, který ji vzal do Paříže. Pomůže ji a oba se postupně do sebe zamilují, ale jejich vztah je dost rozporuplný. Ravik pak náhodně v Paříži potkává Haakeho, člověka, který ho a jeho přátele a další lidi vyslýchal, týral a mučil. Zprvu se mu zdá, že jde jen o přelud, přesto se ho zmocňuje touha po pomstě. Nakonec se podaří Ravikovi Haakeho zabít a značně se mu uleví a smíří se sám se sebou. Kniha končí smrtí Joan a vyhlášením mobilizace ve Francii. Všichni ví, že se blíží válka.
Jiskra života (1952) – Kniha vypovídá o hrůzách života v nacistickém koncentračním táboře
Čas žít, čas umírat (1954) – Kniha pojednává o německém vojákovi, který se ve druhé světové válce vrací domů z východní fronty do zničeného Německa.
Černý obelisk (1956) – Děj románu se odehrává v Německu ve dvacátých letech 20. století. Pro Německo je to období hyperinflace, kdy kurs marky se mění dvakrát denně. Hlavní hrdinové jsou kamarádi z I.světové války a vlastní pohřební ústav. Kniha zaznamenává jejich radosti, lásky a starosti. Zároveň na jejich osudu ukazuje politické a hospodářské těžkosti výmarského Německa. Současně zaznamenává důvody pro nástup fašismu v Německu.
Nebe nezná vyvolených (1961) - Milostný román z prostředí automobilových závodů
Noc v Lisabonu (1962) – Příběh Josefa Baumanna a jeho ženy Heleny, kteří prchají z nacistického Německa.
Zaslíbená země (1970) – Kniha vypráví o osudu německých uprchlíků za druhé světové války. Děj se odehrává ve Spojených státech, kde se židovský emigrant vypořádává s krutou minulostí.
Stíny v ráji (1971) – Vyprávění o německém emigrantovi-novináři, kterého osud zavál až do dalekého New Yorku.

Divadelní hra

Poslední stanice (1956) – O bombardování Berlína.

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Erich_Maria_Remarque