John Locke (GBR)

John Locke (29. srpen 1632 Wrington, Somerset – 28. říjen 1704 Essex) byl anglický filosof. Proslul zejména svou empiristickou teorií poznání a svou politickou filosofií, v níž hájil přirozenou svobodu a rovnost lidí. Hluboce ovlivnil britské osvícenství a pozdější liberální myšlení.

John Locke se narodil ve Wringtonu poblíž Bristolu do puritánské rodiny. Jeho otec -taktéž John Locke; původně právník- se účastnil občanské války jako důstojník vojsk parlamentu. Roku 1647 byl mladý John poslán na prestižní Westminster School v Londýně. Poté byl přijat na Christ Church v Oxfordu. Byl pilným studentem, avšak kritizoval zkostnatělost tehdejších osnov. Jeho přítel z Westminster School Richard Lower jej seznámil s medicínou a experimentální filosofií. Díky němu se Locke také stal členem English Royal Society.

Roku 1656 získal bakalářský titul ve filosofii a v roce 1658 magisterský. Získal ještě bakalářský titul v medicíně (1674) a již tehdy spolupracoval s významnými mysliteli a vědci jako Robert Boyle, Thomas Willis a Robert Hook. Roku 1667 se přestěhoval do domu lorda Coopera, hraběte ze Shaftesbury, v Londýně, aby pracoval jako jeho osobní lékař – hrabě trpěl infekcí jater. Později, když infekce začala být životu nebezpečná, provedl Locke operační zákrok, a zachránil tak Shaftesburymu život.

Shaftesbury (který byl zakladatelem politické frakce Wigů) se v roce 1672 stal lordem kancléřem. Locke se tak dostal do vysokých politických kruhů a dokonce získal několik funkcí, což mu poskytlo zkušenosti k sepsání pozdějších politických a ekonomických spisů. V roce 1675 výrazně klesla Shaftesburyho popularita, a Locke odjel na čtyři roky do Francie. Po návratu napsal (nejspíše na Shaftesburyho popud) svá „Dvě pojednání o vládě“.

Kvůli podezření z účasti na spiknutí proti králi musel Locke roku 1683 uprchnout do Nizozemí, kde se věnoval převážně psaní. Do Anglie se vrátil až po Slavné revoluci, jako doprovod manželky Williama Oranžského (1688). Krátce po návratu vydal svá stěžejní díla „Esej o lidském porozumění“ a „Dopis o toleranci“, která se setkala s velkým úspěchem.

Stáří prožil Locke v domě své přítelkyně lady Masham v Essexu. Trpěl již v té době silným astmatem, to mu však nezabránilo v čilých vědeckých diskuzích s lidmi jako John Dryden nebo Isaac Newton. Zemřel 28. října 1704, aniž by se oženil nebo měl potomky.

Locke se svým myšlením řadí do anglického empirismu 17. století. Ve své teorii poznání se staví proti karteziánské pozici, proti racionalismu, neboť popírá, že by v mysli byly od narození nějaké ideje. Mysl pokládá za nepopsanou desku, která je formována teprve empirickou zkušeností a poté také pořádající schopností rozumu-reflexí.

Do politické filosofie zasáhl vytvořením teorie státu na základě společenské smlouvy, tedy na základě svobodné vůle jedince učinit se členem nějaké společnosti. Popisuje, co musí taková vláda činit a co nesmí nečinit, aby zůstala legitimní. Proti nelegitimní vládě mohou občané vyvolat revoluci. S jeho teorií se často spojuje demokratický způsob vlády, ač ji Locke nepovažuje za jedinou možnou a správnou formu vlády.

Dílo: 
(1689) A Letter Concerning Toleration (Dopis o toleranci)
(1690) A Second Letter Concerning Toleration
(1692) A Third Letter for Toleration
(1689) Two Treatises of Government (Dvě pojednání o vládě)
(1690) An Essay Concerning Human Understanding (Esej o lidském rozumu)
(1693) Some Thoughts Concerning Education (Myšlenky o výchově)
(1695) The Reasonableness of Christianity, as Delivered in the Scriptures
(1695) A Vindication of the Reasonableness of Christianity

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/John_Locke