Václav Kaplický (CZE)

Václav Kaplický (28. srpna 1895 Červený Dvůr (Sezimovo Ústí) – 4. října 1982 Praha) byl český prozaik, publicista, autor beletristických kronik z českých dějin a legionářské prózy. Především je znám jako autor historické beletrie.

Narodil se na samotě Červený Dvůr nedaleko Kozího Hrádku. Studoval na gymnáziu a reálce v blízkém Táboře, kde po tu dobu bydlel (1904–1914) v domě na náměstí blízko školy (viz foto), roku 1914 odmaturoval a hned roku následujícího byl odveden do první světové války a dostal se na haličskou frontu.[1] Zde byl v roce 1916 zajat, poté vstoupil do československých legií. Roku 1918 byl delegátem zakázaného vojenského sjezdu, po tomto zjištění byl zatčen a vězněn ve Vladivostoku.

Po návratu do Československa (1919) se stal zaměstnancem sekretariátu socialistického Svazu československých legionářů, krátce na to byl (1919–1922) úředníkem ministerstva národní obrany.

V letech 1922–1950 pracoval v několika nakladatelstvích (např. Čin, Pokrok, Družstevní práce, Melantrich), nejprve jako úředník a později jako odpovědný redaktor, kupř. v roce 1926 pracoval v redakci Cestami odboje – Jak žily a kudy táhly československé legie. Od roku 1950 se věnoval pouze literatuře. Snažil se o prohloubení lidové četby kritickým pohledem zejména na sociální problémy, ale později se věnoval výhradně historické próze a těžištěm jeho tvorby se stala doba husitská, doba čarodějnických procesů a bezpráví, a také různá povstání, vzpoury a lidový odpor.

Václav Kaplický je pochován na čestném místě – vyšehradském hřbitově. Busta na jeho hrobě je dílem sochaře Břetislava Bendy, autora řady portrétů známých kulturních osobností.

Dílo: 
Historické romány

Kraj kalicha, 1945 – z husitského prostředí
Hvězda na východě, 1946 – román přibližuje první léta republiky. Jeho hrdina, legionář, se vrací do osvobozené vlasti a nenalézá takovou zem, za niž bojoval, zem osvobozenou nejen od útisku národního, ale především od útisku sociálního.
Čtveráci, 1952 – z prostředí selského povstání z let 1618–1620
Železná koruna (2 díly), 1954 – rozsáhlý románu o utrpení lidu v českých zemích po třicetileté válce, robotní povinnosti, zvůli vrchnosti i povstáních, za které následovaly nejkrutější tresty (v závěru jsou jim mírné úlevy v robotě přiznány)
Smršť, 1955
Rekruti, 1956
Listy z kronik, 1958 – pět historických povídek ze severu Čech
Zaťatá pěst, 1959
Kladivo na čarodějnice, 1963 – podkladem je skutečná událost z konce 17. století – čarodějnický proces s více než sto osobami z okolí Velkých Losin řízený inkvizitorem Bobligem z Edelstatu; hlavní postavou je osvícený šumperský děkan Josef Lautner, který se ovšem také stane jednou z nevinných obětí; zfilmováno Otakarem Vávrou s aktuální vazbou na procesy v padesátých letech 20. století
Táborská republika (3 díly), 1969 – pojednává o husitství
Nalezeno právem, 1971 – odehrává se v roce 1687, motiv nespravedlivého obvinění Žida z rituální vraždy
Škůdce zemský Jiří Kopidlanský, 1976 – z období Jagellonců
Veliké theatrum, 1977 – doba počátků třicetileté války včetně popisu příprav na bitvu na Bílé hoře
Kdo s koho, 1979 – z období Jagellonců
Život alchymistův, 1980 – děj na dvoře Rudolfa II.; ztvárňuje vzestup a pád císařova dvorního alchymisty, Angličana Edwarda Kelleyho

Autobiografie a různé

Gornostaj, 1936 – román o čsl. legiích, o zradě velení legií, kteří zajali řádně zvolené zástupce legionářů a internovali je na ostrově Gornostaj – je založen na historické skutečnosti
Dobří přátelé, 1961 – vyprávění o přírodě; vypovídá o autorově lásce k ní a tu se snaží probudit i ve čtenáři
Ani tygři, ani lvi, 1966 – drobné prózy o zvířatech a domácích mazlíčcích
Od města k městu, 1975 – putování skupiny studentů Čechami
Hrst vzpomínek z mládí, 1988

Pro mládež

O věrnosti a zradě, 1959 – 15 drobných historických příběhů, mj. o útěku mladého Viléma Zajíce z Házemburka z řad křižáckých žoldnéřů, o králi Václavovi IV.
Bandita, Paťara a spol., 1969 – kniha pro chlapce
Královský souboj, 1971

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Václav_Kaplický