Ernest Hemingway (USA)

Ernest Miller Hemingway [hemingvej] (21. července 1899 Oak Park, Illinois, USA – 2. červenec 1961 Ketchum, Idaho, USA) byl americký spisovatel. Je považován za čelního představitele tzv. ztracené generace.

Ernest Hemingway vyrůstal v rodině lékaře, který vlastním příkladem a nadšením záhy v synovi vzbudil lásku k přírodě, lovu a sportu. Jeho matka byla velice pobožná a chtěla z něj mít slušně vychované dítě. Hrál na violoncello a přitom boxoval. Během studia na střední škole se pokoušel o verše, povídkové črty a sloupky do novin. Po absolvování školy se stal reportérem kansaského listu Star. Rok na to odjel dobrovolně do Itálie jako dobrovolník ambulantních sborů Červeného kříže. Zde byl těžce raněn. Po válce pokračoval jako zahraniční zpravodaj. Stále více se věnoval literatuře. Hemingway se stal členem skupiny amerických intelektuálů soustředěných v Paříži kolem Gertrudy Steinové – tzv. „Ztracená generace“. Jeho zkušenosti, mnohdy trpké a bolestné, ho nutí zahloubávat se nad motivy lidské statečnosti a nezdolnosti. V době nástupu fašismu se stupňuje jeho humanistické cítění, které se v řadě jeho děl promítá. Hemingway byl mistrem krátkých forem v próze a jeho úsporný styl se stal pojmem v moderní světové literatuře. V roce 1954 dostal Nobelovu cenu za své asi nejznámější dílo Stařec a moře. Ve svých dílech vystupuje pod pseudonymem Nick Adams.

V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu (zastřelil se puškou), nezanechal po sobě žádný vysvětlující dopis, jeho smrt bývá také vysvětlována jako nehoda při čištění hlavně. Pro sebevraždu hovoří především tyto argumenty:
Byl velmi zkušený lovec a je u něj takováto nehoda nepravděpodobná, ne však nemožná.
Trpěl depresemi.
Jeho přátelé se shodli na pravděpodobnosti sebevraždy.

Nositel Pulitzerovy (1953) a Nobelovy ceny (1954).

Dílo: 

Hemingway byl velmi ovlivněn válkou, vyhledával nebezpečí, měl zálibu v nebezpečných sportech (býčí zápasy) a v lovu.

Ve svých povídkách hledal pravdu o člověku v mezní situaci, proto své hrdiny stavěl do nebezpečí, kde pak prokazovali čest a odvahu. Styl jeho psaní je samozřejmě přizpůsoben této literatuře: je úsečný, zbavený všeho nadbytečného, jeho díla nemají žádné citové zabarvení, často píše pouze dialog bez dalších komentářů – tzv. objektivní vypravěčství. Počítá s podtextem. Většina jeho děl byla inspirována osobními zážitky.
Postavy jeho děl jsou často muži, kteří vedou nebezpečný způsob života (vojáci, rybáři, lovci, toreadoři).

Romány
Fiesta - 1926 - dílo, ve kterém hlavnímu hrdinovi Jakobu Barnesovi brání válečné zmrzačení v naplnění lásky k Brett Ashleyové, se kterou z toho důvodu nemůže chodit - ona to odmítá, protože by mu musela být nevěrná. Součástí je dokumentární reportáž z každoroční fiesty v Pamploně ve Španělsku - běh býků ulicemi do arény a korida.
Sbohem armádo - 1929 - Sbohem armádo je román s autobiografickými prvky, který byl publikován v roce 1929. Vypravěčem je americký poručík Frederic Henry, který sloužil za první světové války v italské armádě. Název románu je převzat z básně anglického dramatika George Peelea ze 16. století.

Říká se, že román byl napsán u příbuzných z manželčiny strany v Piggottu v Arkansasu a v domě přátel Hemingwayovy manželky Pauline Pfeiffer, která v té době čekala dítě. Hlavní dějovou linii románu Sbohem armádo tvoří příběh tragické lásky mezi americkým vojákem Frederikem Henrym a britskou zdravotní sestrou Catherine Barkleyovou. Děj se odehrává během první světové války a osobní tragédie se tu střetává s tragédií celospolečenskou. Román poukazuje na cynismus vojáků a jejich vytěsnění ze společnosti. Vydáním románu Sbohem armádo byla posílena Hemingwayova pozice v americké literatuře. Román byl roku 1932, a poté znovu v roce 1957, zfilmován.

Děj: Román je rozdělen do pěti dílů. První díl popisuje začátek vztahu mezi Henrym a Catherine. Během pobytu na italské frontě utrpí Henry zranění kolena zásahem střepiny z granátu a je poslán do nemocnice v Miláně. V druhém díle sledujeme pokračující vztah Henryho a Catherine během jejich pobytu v Miláně. Henry je do Catherine zamilován, a ta během jeho pobytu v nemocnici otěhotní. Ve třetím díle se Henry vrací ke své jednotce a krátce poté, po bitvě o Caporetto, italská armáda kapituluje. Henry je posléze vyšetřován kvůli zabití důstojníka. Ve čtvrté knize se Catherine a Henry znovu setkávají a odplouvají spolu do Švýcarska. V posledním díle Henry a Catherine žijí klidný život v horách, v závěru Catherine umírá poté, co porodí mrtvé dítě.

Cenzura: Ve Scribnerově vydání byla řada vulgarit obsažených v knize (konkrétně slovíčka „shit“, „fuck“ a "cocksucker“) nahrazena pomlčkami („---“). Existují také minimálně dva výtisky prvního vydání, ve kterých Hemingway přepsal cenzurovaný text rukou. Jedno z těchto dvou vydání bylo věnováno Maurice Coindreauovi, druhé Jamesi Joyceovi. Hemingwayem korigovaný text nebyl začleněn do žádného vydání knihy.
Komu zvoní hrana - 1940, námětem k tomuto románu mu byla španělská občanská válka. Děj románu se odehrává ve 3 dnech, které prožije na straně republikánů americký dobrovolník Robert Jordan. Partyzáni chtějí vyhodit do povětří most, po kterém by nepřítel mohl dopravit posily, Jordan sice o zdaru akce pochybuje, ale podřizuje se. V průběhu těchto událostí se Jordan zamiluje do dcery republikánského starosty, který byl zavražděn fašisty. Most se sice podaří zničit, ale při jeho destrukci zemře několik Jordanových společníků a Jordan se sám vážně zraní. Na konci již není schopen dalšího pochodu, a tak zůstává nedaleko bojiště a umírá. Jordan představuje typického hrdinu Hemingwayových příběhů, je mužný, odhodlaný žít svobodně i v kritických situacích, blízko smrti a zla. Význam nemá jeho smrt, ale to, pro co zemřel. Smysl románu vyjádřil autor úvodním mottem: „Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem součástí lidstva. A proto se nikdy neodvažuj ptát, komu zvoní ta hrana. Zvoní tobě.“ Autorem těchto slov je však básník John Donne (1572 - 1631).
Zelené pahorky africké – kniha o lovu v Africe
Pohyblivý svátek – vzpomínková kniha, ve které je vylíčen bohémský život umělců v Paříži
Přes řeku do stínu stromů
Ostrovy uprostřed proudu

Novely: 
Smrt odpoledne (1932)
Mít a nemít
Stařec a moře – 1952, Starý kubánský rybář Santiago se po mnoha neúspěšných lovech (lovil s malým chlapcem) vydává na moře sám. Uloví obrovskou rybu - marlina tj. mečouna, se kterou zápasí dva dny, teprve poté se mu ji podaří harpunovat a přivázat k lodi. Tímto životním úlovkem je velmi vysílen a uvažuje, co s rybou udělá a jak se bude mít. Ale mrtvou rybu napadnou žraloci a stařec už nemá sílu rybu ubránit, a tak se vrátí pouze s kostrou své ryby. Smysl tohoto díla není v beznaději nebo něčem takovém, ale právě naopak ukazuje, že Santiago udělal vše pro to, čeho chtěl dosáhnout, tj. vyhrál svůj boj s rybou. „Člověka je možno zničit, ale ne porazit.“ Toto dílo je poslední věc, kterou autor napsal. Právě "Stařec a moře" byl oceněn Nobelovou cenou.

Povídky: 
Tři povídky a deset básní
Za našich časů
Prvních 49 povídek
Muži bez žen
Vojákův návrat"

Hra:
Pátá kolona – jediné drama, které Hemingway napsal. Tematicky vychází rovněž ze zkušeností ze španělské občanské války.

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ernest_Hemingway