Karl May (GER)

Karl Friedrich May (25. února 1842 Ernstthal – 30. března 1912 Radebeul) byl německý spisovatel převážně dobrodružných románů. Proslul zejména svými příběhy o indiánském náčelníkovi Vinnetouovi a zálesáku Old Shatterhandovi, známém také jako Kara ben Nemsí. Obliba jeho díla nastala v šedesátých letech dvacátého století, kdy podle něj bylo natočeno mnoho výpravných filmů.

Narodil se jako páté dítě v chudé a početné tkalcovské rodině Heinricha Augusta a Christiny Wilheminy Mayových v německém Ernstthalu v Krušných horách. Rodiče museli věnovat všechen čas obstarávání obživy a děti vychovávala babička. Pravděpodobně vlivem podvýživy, nedostatkem vitaminu A a D a špatných hygienických podmínek po narození trpěl zrakovou poruchou a křivicí. Teprve v pěti letech se lékařům podařilo mu zrak opět navrátit.

Když začal chodit do školy, projevil se jako velmi nadaný žák a pod přísným dohledem svého otce musel tvrdě studovat. Četl a přepisoval knihy, učil se latinsky, anglicky i francouzsky a také hře na klavír, housle a varhany. Ve čtrnácti letech ukončil školu a nastoupil do učitelského semináře ve Waldenburgu.

V roce 1861 seminář úspěšně vystudoval, nastoupil jako pomocný učitel v Glauchau, ale zakrátko byl propuštěn, protože domácí, který byl alkoholik, viděl, jak May políbil jeho o mnoho let mladší manželku při hodině klavíru. May přešel na školu v Altchemnitz, ale zde byl zanedlouho na falešné udání svého spolubydlícího odsouzen za údajnou krádež hodinek k šesti týdnům vězení a dostal zákaz vykonávání učitelského povolání. Trest nastoupil v Saské Kamenici (Chemnitzu) 8. září 1862. Tyto nešťastné rány osudu zapříčinily jeho nervové zhroucení, které May podrobně popsal ve své biografii.

Když byl propuštěn z vězení, zůstal bez práce a bez prostředků. Nervově se zhroutil a v tomto duševním stavu se dopustil několika přestupků, pro které by dnes nebyl odsouzen. Byl odsouzen ke čtyřem letům nucených prací, a uvězněn ve Cvikově. Odtud ho pro dobré chování propustili 2. listopadu 1868. Vrátil se do Ernstthalu, kde se dozvěděl o smrti své babičky. Znovu se duševně zhroutil a stav mysli, dnes rozpoznán jako disociativní porucha osobnosti , znovu propukl, tehdy zcela neznám lékařské vědě. Z dobových spisů vyplývá, že v jedné restauraci odcizil pět biliárových koulí, jinde zase utěrku a jednu cigaretovou špičku. Rovněž odvedl koně z ohrady a vedl jej do sousední vesnice. Byl dopaden a jako recidivista odsouzen ke čtyřem letům vězení v káznici Waldheim.

Už v tomto posledním vězení začal sepisovat své sny o dalekých cestách a posílal povídky do různých časopisů, nejdříve pod různými pseudonymy (Karel Hohental, Latréaumout, D. Jam, E. v. Linden). Jeho talentu si povšiml nakladatel Heinrich Gotthold Münchmeyer a nabídl mu místo redaktora. V roce 1875 se May přestěhoval do Drážďan, kde se naplno věnuje spisovatelské práci a publikuje svoje povídky a humoresky. Mezi nimi vychází i povídka Old Firehand, v níž je poprvé zmíněno jméno Vinnetou. Pro Münchmeyera napsal také své první rozsáhlejší dílo, historický román Poslední cesty obou Quitzowů (1876-1877) a pět mnohasvazkových kolportážních románů většinou nízké úrovně (pod některé se ani nepodepsal), ale jejichž autorství mu později způsobilo potíže.

Na konci roku 1876 pro neshody s Münchmeyerem odešel, na nějakou dobu zůstal nezávislým a psal povídky z Podkrušnohoří. V roce 1877 přijal místo redaktora v týdeníku Frohe Stunden. V tomto časopise vycházel na pokračování jeho druhý román Zajati na moři, jehož část byla později začleněna do románu Old Surehand.

V roce 1880 se poprvé oženil s Emmou Linou Pollmerovou, ale manželství se po třinácti letech fakticky rozpadlo. Od roku 1892 začaly vycházet romány z Orientu s hlavním hrdinou jménem Kara ben Nemsí, který je totožný s Old Shatterhandem a jeho známost rostla. On sám se začal prohlašovat za hrdinu svých příběhů Old Shatterhanda. Vydával plakáty se svými fotografiemi v jeho kostýmu, které se prodávaly v tisícových sériích. Do roku 1890 vycházela jeho díla na pokračování v časopisech a teprve potom knižně. Od roku 1892 jako Sebrané příběhy z cest a od roku 1896 pod titulem Povídky z cest. Stále tvrdil, že vypráví své vlastní příběhy z cest, které vykonal do USA v letech 1862 až 1863, na Dálný východ (1864-1865) a do Orientu (1868 - 1870). V roce 1896 také koupil dům v Radebeulu u Drážďan, který nazval „Villa Shatterhand“.

V letech 1897 - 98 pobýval v Brné nad Labem, dnešní součásti Ústí nad Labem, kde napsal román Vánoce. V místní restauraci Srdíčko (tehdy hotel Herzig) má pamětní síň.

Na první skutečně doloženou cestu se vydal až v roce 1899 do Orientu, kdy navštívil dějiště svých románů a dostal se až na Sumatru. Tato cesta trvala patnáct měsíců a pro Maye znamenala těžkou konfrontaci se skutečností, která byla zcela odlišná od jeho literárních představ. Napsal romány A mír na zemi! a V Říši stříbrného lva, které se od ostatních lišily mnohem realističtějším pohledem. Jeho věhlas byl ale otřesen, když po Münchmeyerově smrti vydal nakladatel Adalbert Fischer staré kolportážní romány v knižní podobě s uvedením Mayova jména, na veřejnost se dostala také jeho kriminální minulost a May se začal se svými odpůrci soudit.

V roce 1903 se rozvedl a krátce na to si vzal Kláru Plöhnovou.

Téměř celý zbytek života strávil u soudů. V roce 1910 sepsal svou autobiografii Můj život a mé cíle a v prosinci 1911 soudní spory vyhrál. Zanedlouho, 30. března 1912 v důsledku vysílení a prodělaného zápalu plic však zemřel na srdeční mrtvici.

V roce 1913 bylo v Radebeulu založeno nakladatelství Karl-May-Verlag (dnes sídlí v Bambergu), které vydává sebrané spisy Karla Maye (doposud osmdesát šest svazků).

V roce 1928 bylo v jeho Ville Shatterhand zřízeno muzeum, které existuje dodnes.

V roce 1969 vznikla Společnost Karla Maye (Karl-May-Gesellschaft), která se zabývá studiem života a díla Karla Maye a propagací jeho prací.

Na podzim roku 2006 byla v Sokolově odhalena jeho pamětní deska, neboť zde 2x přenocoval.

Dílo:
Romány
A mír na Zemi! (1901-1902, česky pod názvem Do země mandarínů)
Ardistan a Džinistan (1907-1909, také pod názvem Růže ze Šírázu, V bažinách Ardistanu a Na hoře Alláhově společně s románem V Říši stříbrného lva)
Cesta za štěstím (1886-1888, poslední kolportážní román)
Černý mustang (1896-1897)
Červenomodrý Metuzalém (1888-1889)
Divokým Kurdistánem (Ve stínu padišáha II., 1892)
Duch Llana Estacada (1888, také pod názvem Duch prérie a Mezi supy společně s románem Syn lovce medvědů))
Hulánova láska (1883-1885, kolportážní román)
Karavana otroků (1889-1890)
Komanč a zálesák (1879)
Lesní Růže aneb Pronásledování kolem světa (1882-1884, česky také pod názvem Tajemství starého rodu, kolportážní román)
Na Río de la Plata (Dobyvatelé Gran Chaca I., 1889-1890)
Na věčnosti (1899, také pod názvem Pouť do Mekky a V městě prorokově, dopsal Franz Kandolf)
Německá srdce, němečtí hrdinové (1885-1888, česky pod názvem Třemi díly světa, kolportážní román)
Odkaz Inky (1891-1892, česky jako Odkaz posledního Inky nebo také jako Poklad Inků)
Old Surehand, tři díly (1894, 1895, 1897)
Ostrov šperků (1880-1882)
Petrolejový princ (1893-1894)
Poklad ve Stříbrném jezeře (1890-1891)
Pouští (Ve stínu padišáha I., 1892)
Poslední cesty obou Quitzowů (1876-1877)
Satan a Jidáš (1893-1896, také pod názvem Supové Mexika, Trampem v Sonoře a Vinnetou mezi Beduíny)
Syn lovce medvědů (1887, také pod názvem Mezi supy společně s románem Duch Llana Estacada)
V Kordillerách (Dobyvatelé Gran Chaca II., 1890-1891)
V roklinách balkánských (Ve stínu padišáha IV., 1892)
V Říši stříbrného lva (1897-1903, také pod názvem V zemi černých stanů, Vězeň bagdádský, Tajemství babylonské věže, Ahriman Mirza, V propastech stínů a Růže ze Šírázu společně s románem Ardistan a Džinistan)
V zemi Mahdího (1891-1893, knižně 1896, také pod názvem Lovci lidí, Mahdí, Na březích Nilu, Otec pěti set, Poslední otroci, V ebenové zemi a V Súdánu)
Vánoce (1897)
Vinnetou, tři díly (1893)
Vinnetou IV. (1909-1910, také pod názvem Vinnetouova závěť nebo Vinnetouovi dědicové)
Z Bagdádu do Cařihradu (Ve stínu padišáha III., 1892)
Zajati na moři (1877-1878)
Zemí Škipetarů (Ve stínu padišáha V., 1892)
Ztracený syn aneb Kníže bídy (1884-1886, kolportážní román)
Žezlo a kladivo (1879-1880)
Žut (Ve stínu padišáha VI., 1892)

Povídky
Související informace naleznete v článku Povídkové dílo Karla Maye.
Abdán Effendi
Blizzard
Bůh se nedá urážet (Old Cursing-Dry)
Černé oko
Černý kapitán
Ehri z Papete
Fi-fob, bůžek
Ghazva (Ghasuah)
Gitano
Hamail
Inn-nu-woh
Jeskyně pokladů
Joe Boukers (Jednooký Joe)
Konec uprchlíků ze Sibiře
Kouzelný koberec
Krevní msta (Umarova krevní msta)
Kristova krev
Kristus či Mohamed
Krumir (Křivák, Kys Kapčiji, Na březích Zabu)
Kutb
Loupežná karavana
Mater Dolorosa
Merhamé
Miriam nebo Fátima
Mluvící kůže
Na březích Driny
Nepravé Excelence
Núr eš šemá
Old Firehand
Old Shatterhandova první láska
Písek zkázy (Er raml el helák)
Petrolejový požár
Profesor Vizliputzli
Proklatec (Es sábí)
Quimbo
Ríh, Ríh, Ríh! (U Haddedihnů)
Synové Upsaroků (Mateřská láska)
Šamah (KBN)
Talisman (Saiwa tjalem)
Tyčkař (Muž ze Staked Plains)
Umm-ed-džamál
V zemi draka
Vánoce v Damašku
Z Murzúku do Kairvánu
Zpívající voda

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_May