| 
Životopis autora
| 
Blog
E-knihy
Filmy
Foto
Hudba
Knihy
Vtipy
Statistika 
Božena Němcová (CZE)* 04.02.1816† 21.01.1862 (45 let) Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbora Panklová (4. února 1816? Vídeň – 21. ledna 1862, Praha), byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku novodobé české prózy. Příjmení Panklová získala, až když si její matku Terezii Novotnou v létě roku 1820 vzal Johann Pankl. Barboře bylo 4,5 roku. V roce 1821 se Panklovi přestěhovali do Ratibořic, kam se za nimi v roce 1825 přistěhovala i její 55-letá babička – Magdaléna Novotná rozená Čudová (1770 Dobruška-Křovice-1841 Vídeň), která malou Barunku velmi ovlivnila; v dospělosti si babičku velmi zidealizovala. Od roku 1826 do roku 1833 navštěvovala školu v České Skalici. Roku 1837 jí rodiče našli ženicha – Josefa Němce (1805 Nový Bydžov – 1879 Tábor) a ještě téhož roku se vzali. Josef Němec, s nímž zplodila tři syny a dceru, pracoval jako komisař finanční stráže (celník), jeho nadřízení s ostražitostí sledovali jeho projevy češství a služební horlivosti. V souvislosti s tím byl často služebně překládán a s ním se stěhovala i rodina. Manželství nebylo šťastné. Roku 1840 se léčila u doktora J. Čejky, se kterým se spřátelila a který ji seznámil s tehdejšími vlastenecky smýšlejícími spisovateli. V roce 1840 se přesunula celá rodina do Polné, kde byl Josef jmenován respicientem finančním expozitury. Rodina se zde sblížila s místními obrozenci v čele s primátorem města Antonínem Pittnerem. Navštěvovali ochotnické divadlo, četli české noviny Květy a Českou včelu. Podle dopisu Ludvíku Rittrovi z Rittersberka zde poprvé dostala do ruky českou knihu, a to pravděpodobně Irwinovu Alhambru a spisy Josefa Kajetána Tyla. Němcovým se v Polné narodila dcera Theodora, kterou tu pokřtili 19. června 1841. V polovině roku 1842 se přestěhovala do Prahy, kde se jí 2. října 1842 narodil syn Jaroslav. Zde pod vlivem Václava Bolemíra Nebeského a Karla Jaromíra Erbena začala psát česky. Roku 1843 se s mužem odstěhovali do Domažlic, kde působila jako prakticky první národní buditel. Roku 1847 se opět stěhovali z Domažlic. Roku 1848 byl Josef Němec obviněn ze spiknutí, došlo k nucenému stěhování z místa na místo a v roce 1850 jej přeložili do Uher; společně se čtyřmi dětmi přestěhovala do Prahy, kde okamžitě navázala styky s literárně činnými vlastenci. Živila se praním, úklidem a příležitostným psaním, často žila na dluh. V roce 1851 pobývala s dětmi v lázních Na Horách u České Třebové a roku 1852 jela za manželem do Uher a přitom navštívila Slovensko. Několikrát v první polovině 50. let navštívila Slovensko, kde sbírala podklady o zvycích, kultuře a jazyce venkovského lidu. V následujících letech podnikla do Uher ještě dalších několik cest. Roku 1853 byl Josef Němec odvolán z funkce, nejprve mu byl snížen plat na polovinu, později mu byl plat zastaven úplně. Josef Němec se proto ocitl bez práce a proto byla donucena hledat pomoc u známých v Praze, avšak často neúspěšně. Právě v této době napsala Babičku. Tehdy bydlela v Ječné ulici a později ve Vyšehradské ulici (pod Emausy). Na obou domech byly později umístěny pamětní desky. Seznámila se s vydavatelem Moravských novin Františkem Klácelem, který její díla vydával, a se sestrami Rottovými (Karolína Světlá a Sofie Podlipská). Roku 1853 zemřel její syn Hynek, po jeho smrti pokračovaly neshody s manželem. Josef Němec podal dokonce návrh na rozvod, který však později stáhl. V této době se sblížila s májovci. Jinak se ale stáhla do ústraní, objevila se pouze na pohřbu Karla Havlíčka Borovského (1856). Na podzim 1861 opoustila manžela a odešla do Litomyšle, kde se pokoušela živit prací pro nakladatele Augustu, když připravovala vydání svých spisů. V té době ale byla již vážně nemocná a finanční nouze a zdravotní stav ji donutily k návratu do Prahy k manželovi. První sešit II. Vydání Babičky (I. vydání vyšlo v roce 1855) dostala den před svou smrtí. Krátce na to zemřela v domě U Tří lip (dnešní ulice Na Příkopě, čp. 854). Božena Němcová prožila celý život v ponižující chudobě a často i v hladu. Korespondence ukazuje, že byla nucena opakovaně žádat o pomoc v českých vlasteneckých kruzích. Neúčinnost této pomoci kontrastuje s velkolepým pohřbem, který jí vlastenci uspořádali a s posmrtnou slávou, které se jí dostalo. Pohřbena je na Vyšehradě. Její hrob byl původně vedle hrobu Václava Hanky, ale po smrti jeho ženy Barbory byly ostatky Boženy Němcové přeneseny na současné místo. Její muž byl pohřben v Táboře, kde zemřel u svého syna Karla. Někteří autoři literatury faktu vyslovili hypotézu, že Božena Němcová byla nemanželskou dcerou kněžny Kateřiny Zaháňské nebo její sestry Doroty. Pro tuto hypotézu svědčí nejen vnější podoba a nezvykle dobrý vztah Kateřiny Zaháňské k Boženě Němcové, ale i zdánlivě vyšší věk Boženy Němcové (uvádí se alternativní rok narození - 1816 nebo 1817). Na druhou stranu existují velmi silné argumenty proti této spekulaci (např. podoba Boženy Němcové se sestrou), takže mezi literárními vědci je spíše odmítána. Dílo: Poezie: Slavné ráno Ženám českým Moje vlast Povídky a další kratší prózy: Baruška (1853) - poprvé vyšla v kalendáři Koleda Cesta z pouti Čtyry doby, vydáváno také pod názvem Čtyři doby Devět křížů Divá Bára (1856) - poprvé vyšla v kalendáři Česká pokladnice Dlouhá noc Dobrý člověk (1858) - poprvé vyšla v časopise Posel z Prahy Domácí nemoc Dopisy z lázní Františkových Hospodyně na slovíčko Chudí lidé – vytváří nový typ hrdiny, a sice z prostředí, kde se setkávají různé společenské vrstvy Chyže pod horami Karla – (1855) - poprvé vyšla v almanachu Perly české, odehrává se v chodské vesnici Stráž Národní báchorky a pověsti – zpracování českých pohádek, 7 sešitů Obrázek vesnický O dvanácti měsíčkách Pan učitel – poslední dokončená povídka Pomněnka šlechetné duše Rozárka Selská politika Sestry (1855) - poprvé vyšla v almanachu Lada Nióla Silný Ctibor Slovenské pohádky a pověsti Větší prózy: Úvodní list z Babičky od Boženy Němcové ve vydání z roku 1913 Babička (1855) – psáno po smrti syna Hynka (spisovatelka v psaní tohoto díla patrně hledala útěchu). Popisuje zde vzpomínky na šťastné dětství prožité v ratibořickém údolí. Ústřední postavou díla je babička – silně zidealizovaná, stala se symbolem dobra a lásky. Kniha začíná příjezdem babičky na Staré Bělidlo, další kapitoly popisují život na samotě a obyvatele ratibořického údolí. Babička svojí morální hodnotou výrazně převyšuje ostatní lidi, a to ze všech vrstev. Většina postav (včetně kněžny, která je také výrazně zidealizovaná), je historicky doložena. Dílo vyznívá optimisticky, a to i přes babiččinu smrt. Objevuje se tu i postava, která do kompozice díla víceméně nezapadá – šílená Viktorka. Mladá komtesa Hortenzie, která jako by zajišťovala určitou realitu světa v tomto díle. Němcová dala dílu podtitul Obrazy venkovského života. Pohorská vesnice (1855) – idealistické a zároveň realistické zobrazení vesnice, slučuje tu svět české šlechty, chodského lidu na Šumavě a slovenských drotárů V zámku a v podzámčí (1858) Cestopisy: Z Uher Vzpomínky z cesty po Uhrách Obrazy ze života slovenského Kraje a lesy na Slovensku Z Domažlicka: Obrazy z okolí Domažlického – publicistická próza, snaha o zachycení folklóru, obyčejů a zvyků Selská svatba v okolí Domažlic O prostonárodním léčení na Domažlicku Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Božena_Němcová
| ||||||||||||||||||||
KNIHKUPECTVÍ
|
|
|