Jaroslav Hašek (CZE)

Jaroslav Hašek (30. dubna 1883 Praha – 3. ledna 1923 Lipnice nad Sázavou) byl český spisovatel, publicista a novinář.

Po nedokončených studiích na gymnáziu se vyučil drogistou a nakonec maturoval na obchodní akademii. Stal se zaměstnancem banky Slavia. V této době se seznámil s českými anarchisty a postupně se dostal do jejich čela.

Začal vést bohémský a tulácký život (prošel pěšky mj. Slovensko, Halič, Uhry).

V této době se začal živit pouze literaturou a novinařinou a také začal mít problémy s alkoholem, které se postupem času zvětšovaly. Seznámil se s Jarmilou Mayerovou, se kterou se později oženil.

V roce 1907 byl krátce vězněn za svoji anarchistickou činnost.

Roku 1908 redigoval Ženský obzor, od 1910 Svět zvířat, od 1911 přispíval do Českého slova, dále pak přispíval do: Čechoslovanu, Pochodně, Humoristických listů.

V roce 1911 založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona, politickou mystifikaci karikující volební poměry, a vystupoval jako její kandidát. V tomto období byl spolu s F. Langrem, E. A. Longenem, E. E. Kischem a dalšími spoluautorem řady kabaretních vystoupení, kde byl i hlavním účinkujícím.

V roce 1915 dobrovolně narukoval v Českých Budějovicích k 91. pluku a s ním odešel na haličskou frontu. O úmyslu narukovat téměř nikomu neřekl, proto byl nějakou dobu hledaný. V září 1915 se nechal zajmout a roku 1916 vstoupil do československých legií, publikoval v časopise Čechoslovan.

Přes Jugoslávii se dostal do Ruska, kde roku 1918 v Moskvě vstoupil do české sociálně demokratické strany (bolševiků). V roce 1918 vstoupil do Rudé armády, byl ředitelem armádní tiskárny v Ufě, náčelníkem oddělení pro práci s cizinci aj. Co vedlo Haška k opuštění myšlenky anarchismu a přijetí socialistických myšlenek, nikde neobjasnil, na základě jeho díla lze říci, že k anarchii měl rozhodně blíže. V Rusku se znovu oženil (po návratu do Čech nebyl souzen za mnohoženství jen díky tomu, že v Rusku nebyl zrovna pořádek a neuznávaly se vzájemně různé smlouvy).

V prosinci 1920 se vrátil do Prahy, kde se vrátil ke svému bohémskému způsobu života. Mnoho historek z této doby sepsal Haškův přítel Zdeněk Matěj Kuděj.

V roce 2005 byl Jaroslavu Haškovi na pražském Žižkově odhalen jezdecký pomník od Karla Nepraše.

Někdy je Hašek chybně řazen do legionářské prózy. Legionářská próza je psaná legionáři a odehrává se na legiích což se Haška netýká.

V české a slovenské veřejnosti je Jaroslav Hašek zafixovaný jako bohém. Možná dokonce jako prototyp bohéma začátku dvacátého století. Ve skutečnosti jde z velké části o legendu a možná dokonce o vlastní Haškovu sebestylizaci. Jako autor byl Hašek velmi produktivní, což přece jen vyžaduje přiměřenou vnitřní disciplínu. Z jeho děl je také cítit, že měl rozsáhlé (možná trochu nesystematické) humanitní vzdělání.

Nejzajímavější je sledovat Haškovo působení v Rusku v letech 1916-1920. Zde nikdy nebyl a dodnes není vnímán jako bohém a pouhý humoristický spisovatel. Naopak, jako velmi zodpovědný bolševický armádní funkcionář a vážený intelektuál. V letech 1916-1918 v Kyjevě pracoval v legionářských časopisech, později přeběhl k bolševikům. Roku 1918 se vyznamenal jako odvážný velitel oddílu československých rudoarmějců při obraně Samary [3]. Po pádu Samary se několik měsíců skrýval na území kontrolovaném bílými vojsky.

Na konci roku 1918 působil jako velitel oddílu Čuvašů v Rudé armádě a jako zástupce vojenského velitele bugulmského okresu. Podle všeho se choval dosti brutálně a nařídil značný počet poprav. Jako komisař sloužil v politickém oddělení Tuchačevského 5. armády Východního frontu a potom na Sibiři, kde vydával několik časopisů. Jedním z nich byl také první časopis v burjatštině "Jur" (úsvit), takže pro sibiřské Burjaty je Hašek jedním z "otců národa", protože pro ně vymyslel abecedu (upravenou azbuku) a tak vlastně založil jejich moderní literaturu.
Roku 1920 byl v Irkutsku, kde působil jako člen městského sovětu zraněn při pokusu jej zavraždit. V tom samém roce pravděpodobně podnikl v sovětských službách záhadnou misi do Mongolska.

Je možné, že ve specifických revolučních ruských podmínkách dostal Hašek možnost uplatnit ty stránky svého charakteru, které se nemohly projevit ve stabilizovaných a v podstatě maloměstských českých poměrech. Důležité také určitě bylo, že Hašek dostal jako stranický úkol zákaz pití alkoholu. Do Československa byl v podstatě vyslán s cílem organizovat komunistické hnutí, což také podporuje tezi, že v sovětském Rusku musel být vnímán jako zodpovědný člověk a schopný organizátor.

Hašek má v Rusku dodnes velmi mnoho příznivců, kteří dokonce mají vlastní organizaci. Ve městě Bugulma má Hašek vlastní muzeum. Zdá se dokonce, že velká část jeho díla (fejtony a članky publikované v armádních novinách a v ruštině) je v českých zemích neznámá.

Dílo:

Zpočátku psal především cestopisné povídky, črty a humoresky (mnohé byly zfilmovány), které publikoval časopisecky.

Většinu ze svých děl napsal v pražských hospodách.

Základem jeho próz byly jeho skutečné zážitky, to vnáší do znalostí o jeho životě zmatek, protože není vždy jasné co je pravda a co je pouze básnická nadsázka. Hašek nenáviděl přetvářku, sentimentalitu, usedlost, ironicky reagoval na sociální verše. Dalším typickým znakem jeho tvorby je odpor k mravním a literárním konvencím. Většina jeho děl je roztroušena po různých časopisech a novinách, jen malá část z nich byla soustředěna.

Tvořil velmi lehce a byl mistrem mystifikace.
Májové výkřiky (1903), sbírka básní,
Galerie karikatur (1909),
Trampoty pana Tenkráta (1912),
Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky (1912),
Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i z domova (1913),
Můj obchod se psy a jiné humoresky (1915),
Dobrý voják Švejk v zajetí (vydáno 1917 ve Slovanském nakladatelství v Kyjevě),
Dva tucty povídek (1920),
Tři muži se žralokem a jiné poučné historky (1921),
Pepíček Nový a jiné povídky (1921),
Velitelem města Bugulmy (1921),
Mírová konference a jiné humoresky (1922),
Dobrý voják Švejk před válkou a jiné podivné historky (1922),
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921-1923), čtyřdílný humoristický román přeložený do 54 jazyků, několikrát zfilmovaný i zdramatizovaný, nejvýznamnější Haškovo dílo mnoha lidmi spojované s kongeniálními ilustracemi Josefa Lady. Toto dílo nestihl dokončit, 4. díl za něj dokončil Karel Vaněk, který se však vzdálil původní myšlence díla. Začíná vycházet na pokračování r. 1925, ale bylo velmi kritizováno (Viktor Dyk, Jaroslav Durych, F. X. Šalda aj.). Příznivců měl román zpočátku málo (jako první ho za velké dílo označil zřejmě Ivan Olbracht v kulturní rubrice Rudého Práva, pozitivní postoj k němu zaujali i bratři Čapkové). Diskuse o hodnotě díla se vedly i později. Proti Švejkovi se postavil např. Václav Černý, přihlásila se však k němu celá plejáda českých literárních teoretiků, umělců, či intelektuálů.

Kabaretní scény a hry:
Větrný mlynář a jeho dcera (knižně 1976)
Červená sedma

Posmrtně – většina těchto děl je sebrána z jeho rané časopisecké tvorby, mnohá díla byla zfilmována:
Paměti úctyhodné rodiny a jiné příběhy (1925),
Šťastný domov a jiné humoresky (1925),
Za války i za sovětů v Rusku (1925),
Zpověď starého mládence (1925),
Všivá historie a jiné humoresky (1926),
Podivuhodné dobrodružství kocoura Markuse a jiné humoresky (1927),
Smějeme se s Jaroslavem Haškem (1946, dva díly),
Škola humoru (1949),
Malá zoologická zahrada (1950),
Veselé povídky (1953), obsahují také Historky z ražické bašty,
Aféra s křečkem a jiné povídky (1954),
Črty, povídky a humoresky z cest (1955),
Fialový hrom (1958),
Loupežný vrah před soudem (1958),
Terciánská vzpoura a jiné povídky (1960),
Dědictví po panu Šafránkovi (1961),
Zrádce národa v Chotěboři (1962),
Politické a sociální dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona (napsáno 1911, knižně vydáno 1963), tuto stranu Hašek opravdu spolu se svými kumpány založil. Založili ji v hospodě, pak ji zaregistrovali a dokonce Hašek někde v Praze kandidoval na starostu. Celé založení této strany a její pozdější popsání byla parodie na tehdejší politický život.
Dekameron humoru a satiry (1968),
Moje zpověď (1968),
Zábavný a poučný koutek Jaroslava Haška (1973),
Oslí historie aneb Vojenské články do čítanek, (1982),
Svět zvířat, (1982),
Švejk před Švejkem (neznámé osudy dobrého vojáka Švejka) (1983),
Tajemství mého pobytu v Rusku (1985),
Povídky (1988, dva svazky),
V polepšovně a jiné povídky (1997),
Když bolševici zrušili Vánoce (2005), neznámé, utajené a pravděpodobné texty,
Nešťastný policejní ředitel (2006), neznámé a nově nalezené texty.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Hašek