Horáček Michal (CZE) 

       2006 - Strážce plamene  (75%)
       2002 - Štěstí je krásná věc, 1987-2002  (76%)
       1998 - Citová investice  (69%)
       1988 - V penziónu Svět  (76%)

Narozen 23. 7. 1952 v Praze.

Otec: PhDr. Vladimír Horáček (1922 - 1998), překladatel a dramaturg pražských divadel.
Matka: PhDr. Eva Horáčková, C.Sc., rozená Heyrovská (1923 - 2004), psycholožka.
Sestra: Kateřina José-Maria (narozena 1954), překladatelka; žije ve Provenci, Francie.
Manželka: Mgr. Rut Horáčková, rozená Vaváková (narozena 1953), novinářka.
Syn: Mgr. Filip Horáček (narozen 1978), asistent na Fakultě humanitních studií UK.
Dcera: Ruth Horáčková (narozena 1987), studentka konzervatoře.

Politicky nikdy neorganizován. Negativní lustrační osvědčení.

Vzdělání: Absolvent American Studies na Macalester College, St.Paul, Minnesota, USA (1984). Absolvent Institutu základů vzdělanosti UK (bakalář - 1999), absolvent studia obecné antropologie na Fakultě humanitních studií UK (magistr - 2007). Aktuálně doktorand antropologie na FHS UK.

Jazyky: státní zkoušky z latiny a ruštiny (1973), znalost angličtiny a částečná kompetence v italštině.

Hlavní životopisná data

1952 - 1974
Po maturitě (1970) na střední všeobecně vzdělávací škole přijat na Fakultu sociálních věd a publicistiky (později Fakulta žurnalistiky) University Karlovy. V květnu roku 1974, po ukončení sedmi semestrů, vyloučen na přímý zásah Státní tajné bezpečnosti; v téže době je internován ve vazební věznici v Ruzyni po odhalení policie, že padělal souhlas Socialistického svazu mládeže (jehož nebyl členem) se svým výjezdem do USA.

1974 - 1986
Po propuštění z vazby střídá různá příležitostná zaměstnání (myje černé nádobí v restauraci Alfa, je plavčíkem na koupališti ve Lhotce), až se roku 1976 stává pracovníkem META, výrobního podniku Svazu invalidů. Podmínkou zaměstnání je invalidní důchod, případně tzv. změněná pracovní schopnost - potvrzení o ní získává po opakovaných hospitalizacích v ústavech pro duševně nemocné (Bohnice, Kateřinky). V META pracuje i řada vládnoucímu režimu nepříznivě nakloněných osob včetně chartistů. StB po čase žádá M.H., aby o těchto lidech podával zprávy; M.H. to odmítá - doklad o tom později nalezne Komise pro vyšetřování událostí ze 17. listopadu 1989.

Ačkoli je mu na několik let odebrán cestovní pas, posléze smí znovu cestovat - jeho sestra se mezitím vdává do Francie a režim je helsinskými dohodami přinucen povolovat "návštěvy přímých příbuzných." V září 1976 se žení s někdejší kolegyní s Fakulty žurnalistiky.
Přestože doma zprvu publikovat nesmí, roku 1977 zahajuje svou žurnalistickou dráhu; stává se korespondentem časopisů v Austrálii, Velké Británii a zejména v USA, kde roku 1982 získává cenu Excellence in Journalism. Na jejím základě získává stipendium na Macalester College, v rámci programu American Studies tam studuje po většinu roku 1984. Zakrátko poté začíná jako externista konečně publikovat i doma, a to v časopise Mladý svět.

1986 - 1989
Roku 1986 je z osobního rozhodnutí šéfredaktorky zaměstnán v Mladém světě jako řádný redaktor (kulturní rubriky). Kromě jiného tu vede střet časopisu s agenturou Pragokoncert, státně monopolním dovozcem "kultury" v podobě hudebních těles; vyvzdorovaným výsledkem je příjezd místními příznivci nadšeně vítané skupiny Depeche Mode a poté dalších významných interpretů i skupin ze "Západu". Píše (se spoluautorem Lubošem Beniakem) i první investigativní reportáž uveřejněnou v socialistickém tisku: OSA Nostra, věnovanou nekalým praktikám tehdejšího vedení Ochranného svazu autorského (OSA). Pravděpodobně nejvýznamnějším počinem je však seriál Dopisů z lásky a nenávisti, adresovaných rozličným historickým osobnostem; dobově podmíněným citem v nich čtenáři nacházejí i jiné, než čistě literární sdělení.

1989
V létě roku 1989 zakládají M. H. a Michael Kocáb občanskou iniciativu MOST, která si klade za cíl zprostředkování tehdy nemyslitelné komunikace mezi komunistickou vládou a představiteli disentu. Po počátečním despektu z obou stran potvrzuje MOST svoji smysluplnost v listopadu 1989 - přivádí za jeden stůl předsedu vlády Ladislava Adamce a představitele všech složek disentu, sdružené v Občanském fóru a vedené Václavem Havlem. Jejich rozhovory vedou ke konci ústavní platnosti "vedoucí úlohy komunistické strany ve společnosti" a tím i k možnosti uspořádat svobodné volby. O průběhu prvních dvou týdnů po 17. listopadu se M. H., aktér všech podstatných událostí této doby v "revolučním centru" divadla Laterna Magika, rozhoduje podat zevrubnou deníkovou zprávu v knižní podobě.

1990 - 2004
Na rozdíl od jiných protagonistů revolučních událostí nevstupuje M.H. do politiky, ale píše svou knihu. V téže době zakládá spolu se třemi kolegy akciovou společnost Fortuna a v březnu 1990 se stává předsedou jejího představenstva. Tato společnost představuje střední Evropě fenomén Kurzových sázek, postupně vybuduje stovky poboček a ročně dosahuje miliardových obratů. Posléze expanduje i na Slovensko a do Polska, takže na přelomu tisíciletí pokrývá území s 55 miliony obyvatel. Její podnikatelský profil je na jedné straně charakterizován absencí závazků a dluhů, na druhé pak široce založenou podporou veřejně prospěšných činností.
V roce 1995 se M.H. stěhuje s rodinou z Prahy, a to do městečka Roudnice nad Labem. V téže době zahajuje denní studium na Institutu základů vzdělanosti UK, které dokončí v roce 1999.
V roce 1997 je zvolen předsedou Rady Akademie populární hudby, inspiruje nový statut tohoto sdružení a v televizních přenosech uvádí dva ceremoniály udílení cen Akademie.
V roce 1999 se vsadí s kolegou o to, kdo rychleji uběhne trať 5,000 metrů, v sázce je milion korun. Zvítězí v čase 21:46.0 minuty, zisk ze sázky rozdělí na veřejně prospěšné účely. Jedním z recipientů je Centrum Paraple, sdružující lidi s poraněním míchy. Od toho roku pořádá Centrum Paraple tento běh každoročně, občané dodnes přicházejí účastnit se a svými "sázkami" paraplegiky podpořit.
V letech 2002-2003 moderuje M.H. v České televizi živě vysílaný publicistický pořad Přesčas.
V prosinci 2004 prodává spolu s ostatními zakladateli 100% akcií Fortuny a dalších společností investiční skupině Penta, současně se vzdává funkce předsedy představenstva a veškerých podnikatelských aktivit.

od 2005
Zahajuje magisterské studium obecné antropologie na Fakultě humanitních studií UK; dokončuje v červnu 2007 jako nejlepší student ročníku. Současně se hlásí a je přijat k doktorandskému studiu antropologie na téže fakultě.
Kromě vlastních studií také sám přednáší: vede seminář tvůrčího psaní pro názorové stránky deníků, nejprve na Fakultě sociálních věd UK, později na Masarykově universitě v Brně.
Pro názorové stránky deníků rovněž sám píše: v období 2003-2004 každotýdenní eseje pro Lidové noviny, v roce 2006 pro Hospodářské noviny.
V roce 2005 je televizí Nova vyzván, aby se ujal role předsedy poroty v soutěži Česko hledá Superstar; tuto roli přijímá.
V roce 2006 je vyzván Miloslavem Kardinálem Vlkem, primasem českým, aby se stal patronem nově budovaného Komunitního centra Matky Terezy na pražském Chodově; přijímá.
V témže roce je vyzván Václavem Havlem, aby se stal členem správní rady Knihovny Václava Havla; přijímá.
Souběžně se zmíněnými činnostmi se celý život věnuje i mnoha dalším; v předkládaném životopise by aspoň zmínka o některých z nich neměla chybět.

Životní role

Profesionální hazardní hráč
Od roku 1968, kdy poprvé přichází na dostihové závodiště ve Velké Chuchli, až do prodeje Fortuny v prosinci 2004, se M.H. profesionálně věnuje hazardním hrám. Za socialismu především jako bookmaker; vypisuje kurzy a přijímá sázky na dostihy v Česku, ale i v Maďarsku a tehdejším východním Německu. Tuto nikoli ilegální, ale rovněž ne plně legální aktivitu při první příležitosti legalizuje založením Fortuny. Zprávě o této zkušenosti posléze věnuje své etnografické práce.

Spisovatel
Svou první knihu publikuje M.H. v roce 1982: dějiny chovu anglického plnokrevníka a dostihového sportu pod názvem Království za koně. Vychází v nakladatelství Olympia, a to ve dvou vydáních a v celkovém nákladu 90,000 výtisků.
Další knihou je zpráva z putování po amerických dostihových závodištích, vydaná Turf klubem v roce 1983 a nazvaná Zpráva z Kentucky.
Třetí knihou je zmíněný deník z revolučních dní a hodin, vydaný ve vlastním nakladatelství Ex Libris v červnu roku 1990. Tato práce, Jak pukaly ledy, se stává daleko nejprodávanější mezi všemi autorovými knihami, dosahuje prodeje 170,000 výtisků.
Naopak čtvrtý svazek je programově nekomerční. Práce Los a sázka je věnována fenoménu hazardní hry. Vydává ji Fortuna, zájemci si ji však mohou přečíst a opatřit zdarma (i prostřednictvím této internetové domény).
Výbor z esejů psaných pro Lidové noviny vychází v roce 2004 pod titulem O české krvi otců vlasti, a to v Nakladatelství Lidové noviny. Předmluvu píše Zdeněk Svěrák, ilustruje Oldřich Jelen. První náklad je rozebrán za devět dní. Celkem dojde ke čtyřem vydáním a kniha se dostává na seznam bestsellerů.
Dosud poslední knihou je O tajemství královny krav (eseje publikované v Hospodářských novinách, opět NLN a opět ilustrace Oldřicha Jelena, předmluvu tentokrát píše historik Dušan Třeštík) z května 2007. Týden po uvedení na trh proniká kniha mezi pět nejprodávanějších beletristických děl v České republice.
V současné době se M.H. věnuje práci na etnografické případové studii ze společenství hazardních hráčů.

Textař a producent
Pro veřejnost je M.H. patrně nejznámější jako textař, spolutvůrce sedmi autorských písňových alb.
Prvním z nich (1987) je album Potměšilý host, kde došlo k navázání dosud trvající spolupráce se skladatelem Petrem Hapkou. Toto album bylo určeno pro jedinou zpěvačku: legendu českého šansonu Hanu Hegerovou. Bylo zvoleno Albem roku a obsahovalo rovněž Píseň roku.
Následující album (1988) otevřeli Hapka a Horáček nikoli jednomu interpretovi, ale několika; tím ustavili nový způsob tvorby svých alb tak, aby jednotlivé písně vytvářely sevřený projekt a tak aspirovaly na soudržnou uměleckou výpověď. Toto album, nazvané V penziónu Svět, sklidilo nejen neutuchající zájem posluchačů (jeho písně jsou rozhlasovými stanicemi vysílány dodnes a zatím poslední reedice byla uskutečněna v červnu 2007), ale i mimořádné uznání kritiky.
V roce 1996 vychází třetí album tvůrčí dvojice, Citová investice. Opět je zvoleno Albem roku a obsahuje i Píseň roku. V duchu vytčeného uměleckého směřování znovu představuje různé interprety; postupně se na těchto albech představily takřka všechny největší osobnosti české a slovenské písně - kromě Hany Hegerové i Michael Kocáb, Jarek Nohavica, Daniel Landa, Lucie Bílá, František Segrado, Jan Spálený, Richard Müller, Jana Kirschner, Szidi Tobias a další, včetně světově proslulé operní pěvkyně Magdaleny Kožené.
Čtvrté album je z roku 2001 a nese název Mohlo by tu být i líp, zatímco dosud posledním je Strážce plamene z listopadu 2006. Každé z uvedených pěti alb dosáhlo multiplatinových prodejů a každé dosáhlo nejvyšší příčky v přehledu nejprodávanějších hudebních nosičů (Strážce plamene figuroval na osmém místě ještě 26 týdnů po svém uvedení na trh; v téže době držela kniha O tajemství královny krav pátou příčku mezi nejprodávanějšími tituly české beletrie).
Koncem května 2007 vydal Michal Horáček jako producent i obrazovou podobu alba Strážce plamene: na jeho DVD dostalo devět mladých režisérů příležitost zfilmovat vybranou píseň, zatímco poslední z písní režíroval 96ti-letý nestor českého filmu, profesor Otakar Vávra. Projekt převedení všech písní alba do filmové podoby neměl precedent.

Kromě alb vzešlých ze spolupráce s Petrem Hapkou spoluvytvořil M.H. ještě další dva autorské projekty: album písní s českými texty pro slovenského zpěváka Richarda Müllera (Nazvané Richard Müller - zpěv, Michal Horáček - slova; 2000) a poté album, na němž pracoval se skladatelem Jardou Svobodou - Tak to chodí (2002). Zatímco první obsahovalo slavné hity (Srdce jako kníže Rohan, Baroko) a opět obsadilo první příčku mezi bestsellery, druhé bylo určeno těm posluchačům, kteří preferují neznámé hlasy a umělecké experimenty; sklidilo kritické uznání.

V létě roku 2007 začíná M.H. připravovat svůj osmý autorský projekt - písně pro ženské interpretky. Poprvé na ně kromě původních skladeb českých a slovenských autorů hodlá umístit i svými texty doprovozené skladby osobností z ciziny, jmenovitě Tanity Tikaram, Leonarda Cohena a Paola Conteho. Podle producenta se dá počítat s vydáním alba na podzim roku 2008.

Zdroj: http://www.michalhoracek.cz/