| 
E-knihy
| 
Blog
E-knihy
Filmy
Foto
Hudba
Knihy
Vtipy
Statistika 
Zobrazeno: 621-650 z celkem 3508 záznamů Začátek | Předchozí | Následující | Konec Computers, Pattern, Chaos and Beauty
Graphics from an Unseen World
Anotace: Combining fractal theory with computer art, this book introduces a creative use of computers. It describes graphic methods for detecting patterns in complicated data and illustrates simple techniques for visualizing chaotic behavior. "Beautiful." — Martin Gardner, Scientific American. Over 275 illustrations, 29 in color. Strange Brains and Genius
The Secret Lives of Eccentric Scientists and Madman
Anotace: Never has the term mad scientist been more fascinatingly explored than in internationally recognized popular science author Clifford Pickover's richly researched wild ride through the bizarre lives of eccentric geniuses. A few highlights: "The Pigeon Man from Manhattan" Legendary inventor Nikola Tesla had abnormally long thumbs, a peculiar love of pigeons, and a horror of women's pearls. "The Worm Man from Devonshire" Forefather of modern electric-circuit design Oliver Heaviside furnished his home with granite blocks and sometimes consumed only milk for days (as did Nikola Tesla and Thomas Edison). "The Rabbit-Eater from Lichfield" Renowned scholar Samuel Johnson had so many tics and quirks that some mistook him for an idiot. In fact, his behavior matches modern definitions of obsessive-compulsive disorder and Tourette's syndrome. Pickover also addresses many provocative topics: the link between genius and madness, the role the brain plays in alien abduction and religious experiences, UFOs, cryonics -- even the whereabouts of Einstein's brain! George Berkeley
Pojednání o principech lidského poznání
Anotace: Drobné svým rozsahem ovšem bohaté svou myšlenkou je dodnes ne zcela pochopené dílo anglického filosofa George Berkeleyho: Pojednání o principech lidského poznání. Je-li Pojednání bráno v duchu západní tradice (kde je dosud možné, že hmota „jedná“, tedy že je nezávislá na vnímání), bude stejně tak dnes jako na svém počátku, roku 1710, jen těžko stravitelné pro všechny, kteří si navykli na dualistický pohled světa nebo na jeho ještě hrubší představu výlučné hmoty! Berkeleyho dílo je důsledným uchopením toho, co vnímáme (pasivní ideje, jimiž rozumíme svět) od toho, co můžeme označit za skutečně jsoucí, v níž ony ideje spočívají a jsou představovány (aktivní substance – duch, duše, Bůh, Brahma). Ve svém úvodu se Berkeley vypořádává (místy až ironicky) s Lockovým učením o abstraktních idejích, potažmo s celým konceptem západní, „bezduché“ filosofie hmotné substance. Svojí kritikou Newtona a svojí teorií vidění předběhl v mnohém svoji dobu. Je-li dnes člověk seznámen s díly indických upanišad, advaita-védanty či původního théravadového učení Siddhárthy Gautamy, zvaného Buddhy, užasne, jakou nezávislou paralelou je Berkeleyho pojímání světa a jeho existence, jímž je bezvýhradně sama Mysl. Esse est percipii (bytí je vnímání), je základní myšlenkou Berkeleyho metafyziky, nepostradatelnou tezí vší filosofie, základem lidského poznání, „algoritmem“ všeho vědění. To, co učili stejně tak indičtí mudrci o světě jako představě – Máji – sledu vjemů nejvyššího principu Brahma, a čeho se dochází výlučně introspekcí a kázní, než aby mohla být tato pravda přístupna pouhé spekulaci zahálejícího učence či moderního, mystického jelita, učí Berkeley evropským, kritickým jazykem. Předsudek a neschopnost mnohých myslet, je snad jediným důvodem, proč Berkeleyho dílo bude neustále narážet na primární nepochopení. V samé Mysli, kde existuje onen svět a řád, jemuž se obdivujeme, postuloval později Schopenhauer ve své tezi světa jako Vůli (pouhé chtění) a z ní pocházející Představy. Krásněji a prostěji vyjádřili myšlenku Života Egypťané, když tvrdili, že svět je „výpovědí pravodstva“. Obdobně, ač jiným způsobem, líčí to samé všechny archaické kultury. Avšak jen ten, kdo si neplete hada s provazem (jev s podstatou samého Života, kdy Mysl zastupuje vzhledem k božství polaritu zdánlivého i skutečného), může dospět k pochopení a cíli Života. Bylo by obšírné tlumočit hinduistickou představu ne-Já od ne-Já Buddhova učení (pokroucené dnes stejně zdařile jako křesťanství od původní zvěsti) a blíže tak srovnávat paralely mezi východem a učením George Berkeleyho. Je zbytečné přít se o slova tradic, jsou-li nadto ověnčena v průběhu staletí svojí scholastikou nebo dobovou manýrou: „absolutno, bezmezno, nekonečno“ apod., pod níž může být myšleno stejně tak mnohé jako vůbec nic. [Snad proto se mnozí domýšlí, že čím více nevysvětlitelné, neuchopitelné a abstraktní jsou jejich vyřčené myšlenky a rovnice, ba čím jsou sterilnější, tím více že nabývají pro svoji složitost na pravdě a oni sami na božství. To byla a je za každé doby apologetika a pyšnost všech zákoníků (vědců) a farizejů (duchovních), rušící možnost cesty k pravému poznání a vědění.] Avšak i kdybychom vše s dostatkem pojali, prohlédli smyslové zdání sebe přesněji, o samém Životě nemusíme vědět stále ani za zbla, neboť »můžeme udělati velký pokrok v etice, aniž se tím staneme sami lepšími nebo moudřejšími nebo aniž bychom věděli, jak se máme chovati v životních záležitostech více ve prospěch svůj nebo našeho bližního než dříve.« Metafyzika, mýtus a mytologie je psychický náhled mysli, kde spíše jeho absence (stejně jako protilehlé lpění na názoru), než nejpřesnější jeho vymezení, uvrhává člověka v nevědomost a bídu. Avšak i když se jeví staletími ověřená pravda tak zřejmou, přesto nemůžeme dodat jinak než v souhlase s anglickým filosofem: »…která pravda ozařuje tak silně mysl, abychom se jí nevyhnuli tím, že odvrátíme myšlenky a schválně zavřeme oči? Máme se pak diviti tomu, že většina lidí, která stále jen se zabývá obchodem anebo požitkem, a je málo zvyklá otevříti svůj duchovní zrak a pevně jej upříti, nemá toho přesvědčení a evidence o existenci Boha, které bychom mohli očekávati u rozumných tvorů? Měli bychom se spíše diviti, že mohou býti lidé tak hloupí a nedbalí, než tomu, že z nedbalosti nejsou přesvědčeni o tak evidentní a závažné pravdě.« Kniha vychází podle originálního rozvržení: jejich částí, odstavců a nadpisů, stejně jako je doplněna v poznámkách pod čarou o původní verzi z roku 1710. Pojednání o principech lidského poznání, s podtitulem „kde se zkoumají hlavní příčiny omylu a nesnází ve vědách, spolu s důvody skepticismu, ateismu a bezbožnosti“, přichází k českému čtenáři v jazyku, který je kompletně opraven a jehož mnohé výrazy jsou blíže dnešnímu užívání. The Big Picture
Anotace: The instant New York Times bestseller about humanity's place in the universe—and how we understand it. The Particle at the End of the Universe
How the Hunt for the Higgs Boson Leads Us to the Edge of a New World
Anotace: The Higgs boson. Key to understanding why mass exists and how atoms are possible, this elusive particle has finally been found after $9 billion, decades of effort, and the work of over six thousand researchers at the Large Hadron Collider in Switzerland. In 2012, the history of a quest that began with the atomists of ancient Greece over 2,500 years ago reached a dramatic and historic turning point. Caltech physicist and acclaimed writer Sean Carroll takes readers behind the scenes of the Large Hadron Collider (LHC) at CERN, to meet the theorists, engineers, and experimentalists, illuminate this landmark event, and explain the science of the Higgs boson, infamously known as "the God Particle." What is so special about the Higgs boson? As Sean Carroll eloquently explains, without it we wouldn't understand how elementary particles could have mass at all. With it, we have found the final piece of the puzzle of ordinary matter: the atoms and forces underlying everything from DNA to global warming. Now a doorway is opening into the extraordinary: the mind-boggling world of dark matter and beyond. The Higgs discovery represents a triumph of the human passion for discovery, and the dawn of a new era in our exploration of the cosmos. The Particle at the End of the Universe not only explains the importance of the Higgs boson but also the Large Hadron Collider -- the largest machine ever built. Such a project could not have happened without a certain amount of conniving, dealing, and occasional skullduggery -- and Sean Carroll explores it all. This is an irresistible story of how the human thirst for understanding led to the greatest scientific achievement of our time. From Eternity to Here
The Quest for the Ultimate Theory of Time
Anotace: Why do we remember the past, but not the future? Why don’t we meet people who grow younger as they age? Why do things, left by themselves, tend to become messier and more chaotic? What would Maxwell’s Demon say to a Boltzmann Brain? The answers can be traced to the moment of the Big Bang — or possibly before. Time pervades our lives — we keep track of it, lament its loss, put it to good use. The rhythms of our clocks and our bodies let us measure the passage of time, as a ruler lets us measure the distance between two objects. But unlike distances, time has a direction, pointing from past to future. From Eternity to Here examines this arrow of time, which is deeply ingrained in the universe around us. The early universe — the hot, dense, Big Bang — was very different from the late universe — cool, empty, expanding space — and that difference in felt in all the workings of Nature, from the melting of ice cubes to the evolution of species. The arrow of time is easy to perceive, much harder to understand. Physicists appeal to the idea of entropy, the disorderliness of a system, which tends to increase according to the celebrated Second Law of Thermodynamics. But why was entropy ever small in the first place? That’s a question that has been tackled by thinkers such as Ludwig Boltzmann, Stephen Hawking, Richard Feynman, Roger Penrose, and Alan Guth, all the way back to Lucretius in ancient Rome. But the answer remains elusive. The only way to understand the origin of entropy is to understand the origin of the universe — by asking what happened at the Big Bang, and even before. From Eternity to Here discusses how entropy relates to black holes, cosmology, information theory, and the existence of life. The book tells a story that starts in the kitchen, where we can turn eggs into omelets but never the other way around, and takes us to the edges of the universe. Modern discoveries in cosmology — dark energy and the accelerating universe — and quantum gravity — the possibility of time before the Big Bang — come together to suggest a picture of a multiverse in which the arrow of time emerges naturally from the laws of physics. Valerius Terminus
Of the Interpretation of Nature
Anotace: Francis Bacon, 1st Viscount St Alban, (22 January 1561 – 9 April 1626) was an English philosopher, statesman, scientist, jurist, orator, and author. He served both as Attorney General and as Lord Chancellor of England. After his death, he remained extremely influential through his works, especially as philosophical advocate and practitioner of the scientific method during the scientific revolution. Bacon has been called the father of empiricism. His works argued for the possibility of scientific knowledge based only upon inductive and careful observation of events in nature. Most importantly, he argued this could be achieved by use of a skeptical and methodical approach whereby scientists aim to avoid misleading themselves. While his own practical ideas about such a method, the Baconian method, did not have a long lasting influence, the general idea of the importance and possibility of a skeptical methodology makes Bacon the father of scientific method. This marked a new turn in the rhetorical and theoretical framework for science, the practical details of which are still central in debates about science and methodology today. Bacon was generally neglected at court by Queen Elizabeth, but after the accession of King James I in 1603, Bacon was knighted. He was later created Baron Verulam in 1618 and Viscount St. Alban in 1621. Because he had no heirs, both titles became extinct upon his death in 1626, at 65 years of age. Bacon died of pneumonia, with one account by John Aubrey stating that he had contracted the condition while studying the effects of freezing on the preservation of meat. Endless Forms Most Beautiful
Ne Newe Science of Evo Devo
Anotace: An introduction to evolutionary developmental biology demonstrates how the many forms of animals evolved and came into being, documenting how the Evo Devo branch of science proved that all animal organs and appendages, from arms and legs to wings and fins, were created from a small number of primitive genes. 50,000 first printing. The Serengeti Rules
The Quest to Discover How Life Works and Why It Matters
Anotace: How does life work? How does nature produce the right numbers of zebras and lions on the African savanna, or fish in the ocean? How do our bodies produce the right numbers of cells in our organs and bloodstream? In The Serengeti Rules, award-winning biologist and author Sean Carroll tells the stories of the pioneering scientists who sought the answers to such simple yet profoundly important questions, and shows how their discoveries matter for our health and the health of the planet we depend upon. One of the most important revelations about the natural world is that everything is regulated―there are rules that regulate the amount of every molecule in our bodies and rules that govern the numbers of every animal and plant in the wild. And the most surprising revelation about the rules that regulate life at such different scales is that they are remarkably similar―there is a common underlying logic of life. Carroll recounts how our deep knowledge of the rules and logic of the human body has spurred the advent of revolutionary life-saving medicines, and makes the compelling case that it is now time to use the Serengeti Rules to heal our ailing planet. A bold and inspiring synthesis by one of our most accomplished biologists and gifted storytellers, The Serengeti Rules is the first book to illuminate how life works at vastly different scales. Read it and you will never look at the world the same way again. The Invisible Century
Einstein, Freud and the Search for Hidden Universes
Anotace: Describes the commonalities in the scientific methods pioneered by Albert Einstein and Sigmund Freud, citing how their applications of non-traditional methods opened up unprecedented intellectual landscapes and founded the sciences of cosmology and psychoanalysis. Ian Morris
K čemu je dobrá válka
Konflikty a pokrok civilizace
Anotace: I když to zní překvapivě, válka zajistila lidstvu větší bezpečí a bohatství. Renomovaný historik a archeolog Ian Morris vypráví hrůzný a fascinující příběh o patnácti tisících let válek. V době kamenné žili lidé v malých, ustavičně se svářících společnostech a čelili šanci jedna ku deseti, nebo dokonce jedna ku pěti, že zemřou násilnou smrtí. Ve 20. století zemřela násilnou smrtí ani ne jedna osoba ze sta (a to navzdory oběma světovým válkám, holokaustu a Hirošimě). Vysvětlení: jedině válka vytvořila větší a složitější společnosti s vládami, které vymýtily vnitřní násilí. Autor mapuje historii války, jako největšího paradoxu dějin, od pravěku až k robotickým válkám blízké budoucnosti. Ta se může stát nejnebezpečnějším obdobím existence lidstva, ale pokud toto období přežijeme, konečně se možná naplní starý sen o světě bez válek... Dobytí říše Aztéků
Tažení Hernána Cortése v letech 1519-1521
Anotace: Dobytí říše Aztéků patří bezesporu k fascinujícím příběhům z historie Nového světa. V době, kdy Španělé přistáli u mexického pobřeží, byla moc Aztéků v zenitu. Dobyvatelé právem považovali Tenochtitlan za "nejtřpytivější klenot Mexického údolí"; aztécká metropole v mnoha ohledech překonávala naprostou většinu evropských velkoměst. Conquistadory poháněla touha po zlatě, moci a slávě; lákalo je především pohádkové bohatství tajemné říše, o níž kolovaly fantastické pověsti. Hernán Cortés, jenž stanul v čele výpravy, měl pověst schopného a nesmírně ambiciózního muže. Dobytí aztéckého impéria však vyžadovalo více než jen odvahu, lstivost a bezohlednost. Hlavní roli sehráli především jeho indiánští spojenci, kteří sledovali své vlastní zájmy. Není divu, že cesta k vítězství byla dlážděna porážkami a neúspěchy. V průběhu Truchlivé noci zahynuly stovky conquistadorů, zatímco zbytek výpravy včetně jejího velitele se zachránil jen díky překotnému útěku z Tenochtitlanu. Cortés byl nicméně odhodlán uspět za každou cenu. Téměř šest měsíců usilovně shromažďoval vojáky, spojence, vybavení a zásoby k dalšímu tažení. Poté v naději na pokoření protivníka sestoupil znovu do Mexického údolí. Obléhání aztécké metropole trvalo více než dva měsíce. Nakonec obránci podlehli; "nejtřpytivější klenot Mexického údolí" zmizel pod nánosem trosek a popela. Dobytí říše Aztéků bezesporu představovalo významný milník ve španělské koloniální expanzi, která položila základy moci Španělů ve střední Americe na příštích 300 let. Filosofie a jazyk
(eseje a úvahy)
Anotace: Filosofie a jazyk je souborem článků napsaných během posledních zhruba deseti let. Spojuje je idea filosofického výkladu různých aspektů fenoménu jazyka a fakt, že nejsou určeny výhradně nejužšímu okruhu odborníků. Autor statí spatřuje zásadní význam jazyka v jeho schopnosti být klíčem k řešení mnoha tradičních filosofických problémů; k takovému využití jazyka je však bezpodmínečně nutný nepředpojatý přístup k tomuto fenoménu, zbavený všech předsudků a klišé určujících jeho chápání. Tedy na jedné straně polemika s názorem, že pro porozumění jazyku vystačíme s představou jazyka jako sady jmen udělených věcem kolem nás; na druhé straně však i odmítání myšlenky, že jazyk je tím pádem něco esoterického a že filosofie jazyka může být jenom jakousi nekontrolovatelnou hrou metafor. Kde se stala chyba
Vliv Západu na Střední východ a jeho následná odpověď
Anotace: Kniha Bernarda Lewise, emeritního profesora blízkovýchodních studií na Princetonské univerzitě, vypráví příběh islámského Středního východu, který se po několik staletí nacházel v popředí světové civilizace a představoval významnou vojenskou a hospodářskou mocnost tehdejšího světa i jednu z vůdčích oblastí v umění a vědách. Křesťanská Evropa, vzdálená země za severozápadní hranicí islámského světa, byla považována za vnější území temnoty, ovládané barbary a nevěřícími, od nichž se nebylo čemu učit a kterých se nebylo proč obávat. A pak se najednou všechno změnilo, dříve přezíraný Západ začal dosahovat vítězství za vítězstvím, nejprve na bitevních polích, později v obchodě a poté i téměř v každé oblasti veřejného a soukromého života. Bernard Lewis zkoumá fascinujícím způsobem reakci islámského světa na tyto procesy v posledních třech staletích a snaží se porozumět tomu, proč najednou k takové změně došlo a proč byl Střední východ předstižen, zcela zastíněn a nakonec i stále více ovládán opovrhovaným Západem. Čína
Anotace: Druhý svazek edice Stručná historie států je zasvěcen dějinám Číny, které svou více než 4 000 let dlouhou kontinuitou a svébytnou civilizací představují ojedinělý světový fenomén. Autor, náš přední sinolog, se neomezil pouze na chronologický výklad dějin od polomytických počátků až po žhavou současnost, ale využil text k tomu, aby čtenáře informoval i o čínském písmu, kultuře, umění, filozofii a dalších aspektech této jedinečné země. Text doplňuje encyklopedické heslo. Tažení Alexandra Velikého
Anotace: Autor líčí tažení Alexandra Makedonského proti Perské říši, její zničení a dlouholeté boje makedonské armády v krajinách, o kterých byly do Alexandrovy doby v Řecku známy jen legendy. Popisované tažení začalo roku 334 a skončilo Alexandrovou smrtí 323 př. n. l Gaius Iulius Caesar
Zápisky o válce občanské, alexandrijské, africké a hispánské
Anotace: Tři knihy o občanské válce zachycující události z let 49 a 48 př. n. l., avšak jsou nedokončené. Caesar se v této své práci vykresluje jako nedobrovolný bojovník v nevyhnutelném konfliktu. O tažení v Alexandrii v roce 47 př. n. l. vyhotovil Aulus Hirtius spis Bellum Alexandrinum. Existují ještě další dvě knihy, jež byly připisovány Caesarovi, ve skutečnosti je ale napsal někdo jiný: Bellum Africanum a Bellum Hispaniense, jež líčí závěrečná střetnutí občanské války z let 46 a 45 př. n. l. 1913
The Year Before the Storm
Anotace: An International Bestseller Ivan Brož
Hvězdy proti hvězdám
Americká občanská válka 1861-1865
Anotace: Šestatřicet hvězdiček na vlajce Unie a třináct hvězdiček na vlajce odtržené Konfederace představují symboliku sporu mezi severními a jižními státy USA v občanské válce (1861–1865), který vyústil v nejkrvavější konflikt v historii této země a vyžádal si 650 000 lidských životů. Autor v novém titulu edice Polozapomenuté války neakcentuje pouze vojenské aspekty událostí zmiňované doby, nýbrž i fakta dokumentující hospodářskou a demografickou převahu Severu nad Jihem a snahu zachovat jednotu americké republiky a dosáhnout zrušení otroctví. V knize defilují rovněž příběhy Čechoameričanů, kteří se na straně Unie obvykle projevovali jako stateční bojovníci, zatímco ve státech Konfederace dávali najevo svůj odpor k jejímu reakčnímu systému dezercí z vojska. Působivou atmosféru dávné doby a vzdáleného kontinentu umocňují vzrušující příběhy ze sféry výzvědné a protivýzvědné služby obou stran. Stalingrad
Každý dům, každé okno, každý kámen
Anotace: Bitva o Stalingrad byla nejvýznamnějším a rozhodujícím střetnutím německých a sovětských vojsk na východní frontě. Byla nejen obrovskou opotřebovávací bitvou, ale také psychologickým střetnutím dvou maximálně koncentrovaných vůlí. Šlo o mnohem víc než o jedno město. Vojáci, kteří se do sebe zuřivě zakousli v hromadách sutin z domů, v nichž ještě nedávno žili lidé, na donekonečna rozrývaných svazích Mamajovy mohyly, v odpadních kanálech, den ode dne chápali víc a víc, co je v sázce. V nepřetržitých srážkách stovek malých úderných skupin narůstala do absolutní hodnoty fyzická i psychická odolnost, iniciativa, odpovědnost a vynalézavost i toho posledního pěšáka. Osud města visel na vlásku. Obránci drželi místy už jen uzoučký proužek břehu, z kterého mohli být smeteni jediným úderem. Do krajnosti vyčerpaní vojáci, trosky původních jednotek, však dál vedli svou svatou válku. Linie bojů byla tisíckrát zalomená čára bez ustání měnící podobu. Nebyly tu dvě fronty a mezi nimi země nikoho – jen trojrozměrný labyrint, ve kterém se úderné skupiny vzájemně napadaly zepředu i zezadu, zprava i zleva, shora i zdola… Sword and Scimitar
Fourteen Centuries of War between Islam and the West
Anotace: The West and Islam--the sword and scimitar--have clashed since the mid-seventh century, when, according to Muslim tradition, the Roman emperor rejected Prophet Muhammad's order to abandon Christianity and convert to Islam, unleashing a centuries-long jihad on Christendom. The Al Qaeda Reader
Anotace: The global war on terror is not just a military conflict but a war of ideas. Indeed it is in some respects primarily an ideological struggle. Yet it is a war we cannot win without a broader understanding of al-Qaeda's goals and motives. Nemoc k smrti
Anotace: Nemoc k smrti, napsaná roku 1849, je mistrnou psychologickou úvahou o ztrátě člověkova já. Kierkegaard užívá pro svůj spis obměnu Kristova výroku z evangelia Jana kap. 11, v. 4., kdy v úvodu spisu píše: „Trýzní v zoufalství je, že se umřít nemůže… Nemoc k smrti je tedy totéž co nemoci umřít, ale ne tak, jako by ještě zbývala naděje na život; beznaděj spočívá v tom, že chybí i ta poslední naděje, smrt. …na člověkovo já se svět ptá ze všeho nejméně, vždyť projevíme-li, že je vůbec máme, může to být pro svět velmi nebezpečné. Největší nebezpečí – ztratit sama sebe – se může ve světě přejít tiše a jakoby nic. Není ztráty, jež by se oplakávala méně.“ Druhý díl knihy představuje toto zoufalství, nebýt sám sebou, v pojmu hříchu a vyděluje se tak zároveň od sokratovského „nepoznání“ k „nechtění poznat“ (rozdíl mezi helenismem – pohanstvím a křesťanstvím), čímž se „hřích“ člověka stává neustále aktuálním a bytostným. To, co v jistém smyslu nazývá o více jak sedmdesát let později C. G. Jung bytostným Já (střed či rovnováha mezi vědomím a nevědomím), rozebírá Kierkegaard, v křesťanském smyslu, v pojmu syntézy našeho já k Věčnosti. A přesto zůstane Pravda povětšinou v uších člověka, jak v jednom, tak v druhém případě, nečte-li kdo duchem, jen v rovině rozumových kategorií, slovíčkaření, jež je maximálně schopen vnímat – obdobně jako svou vlastní duši. Avšak tíseň nemlčí – nabývá sama svých rozměrů v duši člověka, je-li ztracen či zastřen onen poměr k tomu Nejvyššímu – k podstatě sebe sama, k Životu, k Věčnosti. K léčbě používá Kierkegaard řeč ke vzdělání a probuzení, vědom si, že léčba vyžaduje (duchovní) skok, pokání (změnu smýšlení) a dostává se jí jen nemnohým. V následujících dílech, které píše Søren Kierkegaard až do své smrti r. 1855, gradující spisem Okamžik, rozebírá dále ideu křesťanství (a zároveň její profánní neznalost), její bytostnou hloubku, a konfrontuje ji s oním čajovým, kostelním náboženstvím, jímž se stalo oficiální křesťanstvo, které si z Ježíšova učení udělalo nejen bezduchou loutku a cetku, ale zároveň i živnost. Nemocí k smrti, s podtitulem: křesťanská psychologická úvaha ke vzdělání a probuzení, se tak počíná vydávání knih dánského myslitele a revizora křesťanství Sørena Kierkegaarda, jeho křesťanských spisů, které patří k tomu nejlepšímu ze světové literatury. Kierkegaard, přeložený již do mnoha jazyků, dostává se k českému čtenáři nadto v jeho nejkvalitnější možné formě, od vynikající česko-dánské znalkyně a překladatelky Kierkegaardových děl: Marie Mikulové-Thulstrupové. Nácvik křesťanství
Anotace: Kierkegaardův hlavní spis: „Nácvik křesťanství“, psaný pod pseudonymem Johannes Anti-Climacus, mající zdůraznit nejvyšší idealitu křesťanství, počíná citací z Mat. 11, 28: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinutí.“ Avšak jaké nepochopení a nedorozumění, že ten, kdo zve, k nám nemluví z výsosti, nepodvádí nás jako světsky urozený, zajištěný člověk s přeplněnými sýpkami (nashromážděné v tomto světě nadto vždy jen z práce druhých – právě proto!), nýbrž jako ubohý, ponížený člověk – Ježíš, bůh, který nemá, kde by hlavu složil. Jaké nedorozumění, že ten, jehož se chce dovolávat „křesťanstvo“ (přirozeně jen ve formě zajištěného vítězství) nebo jehož chce chápat světské mudrlanství jako pouhý náboženský fenomén na „ose času“, je nikoli jen před dvaceti staletími, ale stejně tak i dnes ve svém důsledku považován, přijde-li se na věc, za společenského zločince, syna pouhého tesaře (tedy drzouna!, neurozeného člověka) rušícího zbožštěný „oficiální řád“. Věřit v takovouto pomoc, odmyslíme-li si prozatím světsky absurdnost této pomoci (chudý, pohrdaný volá k sobě všechny, aby jim pomohl, – natož se má k tomu ještě za boha, Syna božího), je z lidského hlediska samo o sobě prvotně k smíchu; a je-li to myšleno vážně: k pohoršení. A právě možnost pohoršení je ústředním předpokladem víry, paradoxem, možným skokem ze světa klamu („oficiálnosti“) v křesťanství (Království boží). Buď uvěříš, nebo se pohoršíš. Křesťanství separované od možnosti bytostného pohoršení (tzv. vítězící církev), a tedy abstrahované od následování (zápasící církve), není křesťanství – leda tak jeho čajová verze. V knize, která patří k tomu nejlepšímu z křesťanské literatury, upomíná Kierkegaard, že právě schopnost překonat možnost pohoršení vírou, nese s sebou ve všech staletích nutnost stát se bytostně současníkem Krista v jeho cestě, kterou je ponížení (ponížení jako bytostný kontrapunkt!). Lidé, příchylní družit se k vítězům, domýšlejí se však, že lze v křesťanství vynechat svoji časnost (a současnost s Ježíšem), v níž se zápasí pro pravdu. Pravda hledá se dnes v poznání (nejlépe bezbolestném, spekulativním, meditativním; v poznání, které nás nic nestojí, kde nic neriskujeme ze světskosti, kdy vyznáváme hrdě „pravdu“ jen z gauče, do jisté míry, která po nás vzhledem k Bohu a k bližním nic nevyžaduje a nestojí – maximálně tak chvilkovou „úvahu“), zatímco ona, pravda, spočívá v bytí, v každodenním „zápase“ o božství – v každodenním zápase, pohorší-li se člověk na ni, zradí-li člověk jako Jidáš Krista nebo se od něj rozuteče jako ona hrstka učedníků – či jej zapře jako Petr. Není to zápas myšlenkou vynucovaný, nýbrž s božím dopuštěním bezprostřední, protože stát se co jen člověkem, bude vždy vzbuzovat v hlavách lůzy nepřekonatelné pohoršení. Zbožštěný řád se naučil vidět v lidech kolečka svého soukolí, neboť „bohem“ se stalo samo soukolí. Cožpak se může stát, aby se nějaké kolečko odvažovalo být co jen člověkem, nemluvě Bohočlověkem? Jaké to rouhání vůči Šelmě! Zápas v křesťanství není cílem, nýbrž bezprostředností cesty. Odstraní-li se tato cesta, odstraní se i evangelium, Kristus, pohoršení, tedy křesťanství, že pravda se projevuje ve světě v nízkosti. Když Kierkegaard chtěl podruhé vydat spis již pod vlastním jménem, píše: „Nyní jsem sám v sobě zajedno ve dvojí věci: v tom, že oficiální řád je z křesťanského hlediska neudržitelný, takže každý den, kdy převládá, je křesťansky vzato zločinem, a že dovolávání se milosti tím způsobem není dovoleno“. Překladatelka spisu, Marie Mikulová-Thulstrupová, ve svém Doslovu správně podotýká: „Odstraňme tedy pseudonymitu, pak se po menších úpravách v textu „Nácvik křesťanství“ stane útokem na oficiální řád!“ Kierkegaard je si však vědom, že útok na oficiální řád je zbytečný, neboť snažit se tím napravovat řád („ladit“ Boha do světskosti) je samo o sobě absurdní. Člověk může upravit jen svůj vlastní poměr k životu, tedy k Bohu. A jaké překvapení, vyvolávající právě „možnost pohoršení“, že takový člověk, žijící po božím, se vidí lidem jako by se vyvyšoval nade vše – ano, nejúčinněji totiž ruší klam, neboť nalézá sebe sama nikoli ve spojitosti k lidským výmyslům, nýbrž k Bohu. A priori chtít rušit či napravovat oficiální řád, znamená v něj v prvé řadě věřit – v jeho samozvanou, božskou legitimitu, a přitom nevíra v něj, respektive (což je to samé) pravá víra v Boha, je jeho nejpodstatnějším zrušením! Toto zrušení je podobné, jako když proráží Slunce své bytí z nočního nevědomí či jako dítě, klubající se z dělohy (vždy skrze zápas) své matky. Ono samo se uskutečňuje – a zpod něj pozůstávají jen červánky nočního nevědomí. Jak malicherné by bylo Slunce, kdyby namísto svého ranního úsvitu hledalo uskutečnění a nápravu ve tmě? – Ano, bylo by podobné housence, rezignující na stav motýla, nalézající příčinně ve své kukle i svoji smrt! Vyústění Kierkegaardova spisu je zároveň pochopením rozdílu a významu samotného křesťanství oproti filosofiím, učením, spekulacím či metafyzice, pro něž pravda počíná v poznávání, zatímco ona počíná v prvé řadě v bytí. Bez možnosti pohoršení (ukřižovaný syn tesaře, činící se Synem božím) a překonání jej vírou (v Království boží), uprostřed všude obepínajícího koukolu, není ani samého Života ani Pravdy. Esej o původu jazyků
kde se hovoří o melodii a o hudebním napodobování
Anotace: Pojednání o původu jazyků Jeana-Jacquesa Rousseaua (1712–1778) vychází v českém překladu poprvé. Text sám byl objeven až v autorově pozůstalosti a patří mezi nejvýznamnější na dané téma v dané epoše. Především ve Francii a v Německu se toto téma těšilo pozornosti mnoha předních intelektuálů, přičemž vedle Rousseaua bývá nejčastěji zmiňována trojice J. G. Hamann, Dumy samotářského chodce
Anotace: Ve svém Vyznání, předcházející Dumám, píše na úvod Jean-Jacques Rousseua: „Odhalil jsem své nitro, jak pouze tys je viděl, Věčná Bytosti! Shromáždi kolem mne nespočetný zástup mých bližních: nechť naslouchají mému vyznání, nechť hořekují nad mými nízkostmi, nechť se rdí nad mými ubohostmi. Nechť však každý odhalí též svoje srdce u stupňů tvého trůnu stejně upřímně a potom nechť jediný odváží se mi říci: Byl sem lepší onoho muže.“ Ve svých protivenstvích nalézá Rousseau v Dumách, obklopen již jen přírodou, svůj konečný klid – podroben „jhu nutnosti“, zachován svému srdci, ztotožněn s řádem, jemuž byl zaslíben. Vypořádává se se vším, co musí zpracovat citlivé srdce, nechce-li být pokořeno, ba spíše zmařeno, vědom si, že účel života přesahuje pletichy a zlo těch, kteří jsou podrobeni svým slepým tužbám a zlobě, jichž neváhají, s potěchou jim vlastní, vůči člověku kdykoli použít. Kniha je dokladem, věčným dramatem a kontrapunktem mezi Člověkem a společností (Královstvím božím a královstvím z tohoto světa), pochopením života v nitru člověka, je-li po něm současně bytostně voláno. Je věčným zápasem Východu Slunce; rozporem, který navždy upomíná, že skutečná vznešenost je pronásledována temnotou lůzy, jejíž duch na sebe bere jen jiná těla a podoby, nenávidějící však stále vše přímé a vpravdě vznešené, co nabývá skutečného květu života. Chce-li kdo pochybovat, nechť učiní onu mez v dějinách, kdy se lži vykázalo místo, jíž jí přísluší, a pravda povznesla se v základ společenského pořádku! Nechť rozváže tak kdo kolo, cítí-li se, a učiní z něj přímku, kde vymezí onen bod! – Či raději nechť mlčí, nechce-li být směšný, kdo je unášen na křídlech Molocha, na drobtech pomíjivého prospěchářství, za nějž je placen – jemuž je zaprodán na křídlech servilnosti vůči zlu! Ačkoli lze dočasně bránit Světlu, aby zářilo (a zakrývat jej pouhou jeho nápodobou, čemuž říkáme veřejný pořádek a morálka), nelze zadržet jeho konečného vítězství, jeho paprsků, razící si cestu ranními červánky. Obě entity mají nárok na své bytí; nelze vytrhnout hloží, aniž bychom tím nevytrhli i pšenice. Nechť se naplní a dokoná osud spravedlivých i nespravedlivých! Ovšem jen ve světle nabývá člověk své hodnoty a své sebeúcty. Jen ve světle nebude nakonec požrán služebníky, kteří se domáhají zadusit všeho života; stejně jako jejich bůžkem, kterému slouží a jemuž jsou sami vydáni za potravu. Toto je lidské drama ve svém cyklu, v božském dramatu, který se píše a opakuje od počátku věků. Vydaná kniha uchovává, až na výjimky, pravopis doby a je zároveň revizí a opravou místy nepřesných překladů prvního českého vydání z roku 1913. Toto vydání si neklade za cíl vystavět monument onomu velkému muži, jímž je Jean-Jacques Rousseau – takové pomníky nebývají pravdivé, a proto ani trvalé – nýbrž je pouhým jeho uznáním. Toto uznání však více než v řeči může nabývat významu u každého Jedince až ve skutku a myšlení: oprostí-li se od lži, postaví-li se sám nejen za sebe, ale za každého člověka, trpě společně s ním, který se nalézá či nalézal v poutech; v člověku, který se sám zbaví krve – má-li ji na rukou společně s celou generací lidí, sloužící Molochu; a přijme-li tím následně neméně důsledně jako Rousseau: své „jho nutnosti“. Thoughts on Machiavelli
Anotace: Leo Strauss argued that the most visible fact about Machiavelli's doctrine is also the most useful one: Machiavelli seems to be a teacher of wickedness. Strauss sought to incorporate this idea in his interpretation without permitting it to overwhelm or exhaust his exegesis of The Prince and the Discourses on the First Ten Books of Livy. "We are in sympathy," he writes, "with the simple opinion about Machiavelli [namely, the wickedness of his teaching], not only because it is wholesome, but above all because a failure to take that opinion seriously prevents one from doing justice to what is truly admirable in Machiavelli: the intrepidity of his thought, the grandeur of his vision, and the graceful subtlety of his speech." This critique of the founder of modern political philosophy by this prominent twentieth-century scholar is an essential text for students of both authors. The Political Philosophy of Hobbes
Its Basis and Its Genesis
Anotace: In this classic analysis, Leo Strauss pinpoints what is original and innovative in the political philosophy of Thomas Hobbes. He argues that Hobbes's ideas arose not from tradition or science but from his own deep knowledge and experience of human nature. Tracing the development of Hobbes's moral doctrine from his early writings to his major work The Leviathan, Strauss explains contradictions in the body of Hobbes's work and discovers startling connections between Hobbes and the thought of Plato, Thucydides, Aristotle, Descartes, Spinoza, and Hegel. On Nietzsche's Thus Spoke Zarathustra
Anotace: Although Leo Strauss published little on Nietzsche, his lectures and correspondence demonstrate a deep critical engagement with Nietzsche’s thought. One of the richest contributions is a seminar on Nietzsche’s Thus Spoke Zarathustra, taught in 1959 during Strauss’s tenure at the University of Chicago. In the lectures, Strauss draws important parallels between Nietzsche’s most important project and his own ongoing efforts to restore classical political philosophy. Strauss’s reading of Nietzsche is one of the important—yet little appreciated—philosophical inquiries of the past century, both an original interpretation of Nietzsche’s thought and a deep engagement with the core problems that modernity posed for political philosophy. It will be welcomed by anyone interested in the work of either philosopher. The Camp of the Saints
Anotace: By the year 2000 there will on present projections be seven billion people swarming on the surface of the Earth. And only nine hundred million of them will be white. What will happen when the teeming billions of the so-called Third World - driven by unbearable hunger and despair, the inevitable consequences of insensate over-population - descend locust-like on the lush lands of the complacent white nations? Zobrazeno: 621-650 z celkem 3508 záznamů Začátek | Předchozí | Následující | Konec
|
Knihovna pečlivě vybíraných digitálních knih v angličtině (57.6 %), češtině (42.1 %), němčině (0.2 %) a slovenštině (0.1 %). K dispozici je nyní na 3508 e-knih. Naposledy přidané e-knihy Přečtené e-knihy E-knihy, co chci číst OBCHODY S E-KNIHAMI
|
|
|