Music

   

Výborná záležitost. Po několika posleších přináší intenzivní hudební zážitky. Nejde o nic originální či převratného, ovšem proč by taky mermomocí mělo být...

   Je zde cítit silný vliv starých My Dying Bride, místy i Anathemy. Přesto (nebo právě proto) jde o příjemný počin.

   

Konzistentní album bez slabých kusů. Jedno z nejlepších od Candlemass. Velmi jednoduché, úderné a snadno přístupné. Ovšem ani po třicátém poslechu neubírá na zážitku.

   Polikači slunce se definitivně odklonili od čistě doom-deathové linie a postupují směrem k jemnějším a melancholičtějším sférám.

   In Mourning je jedním z mých nejpříjemnějších překvapení posledního roku. Narazil jsem na ně náhodou a oblíbil si je. Jde o zkušené, vyzrálé hudebníky se solidní skladatelskou invencí. Patří určitě mezi vůdčí skupiny progresivního death metalu.

   Od Draconian Times Paradise Lost živoří. Jejich hudba je jakási bezpohlavní. A nezměnilo to ani nejnovnější album, které se evidentně snaží na Draconian Times navázat.

   

Moonspell nikdy nebyli mou úplně nejsrdečnější záležitostí, jejich počiny ve mně nevyvolávaly extra silnou odezvu (snad s výjimkou Night Eternal a Irreligious). Poslední dvojalbum je ovšem jedno z těch lepších.

   Zdá se, že Anathema se opravdu našla a definitivně zakotvila ve vodách snivě psychedelickém rocku. Toto album nestrhne svoji silou, jako atmosféru vytvářející pozadí při jakékoli kontemplativní činnosti však ideální.