| 
Books
Annotation: Po dlouhé, bezmála padesátileté odmlce se českým čtenářům opět dostává do rukou jedno z nejvýznamnějších děl světové historiografie, které, ačkoli spatřilo světlo světa před téměř dvěma a půl tisíci lety, nepřestává podnes fascinovat a inspirovat zájemce o historii z řad odborné i laické veřejnosti. Thukydidovy Dějiny peloponnéské války, jež popisují a analyzují jeden z nejničivějších a nejkrvavějších konfliktů starověku – válku mezi Athénami a Spartou, přesněji řečeno mezi athénským námořním spolkem a peloponnéským spolkem –, představují mezník ve vývoji dějepisectví. Je-li za „otce dějepisu“ označován Hérodotos, byl to právě Thukydides, kdo jako první uplatnil realistický, racionálně-analytický přístup k historické látce. Na rozdíl od Hérodota, jenž věřil, že do lidských dějů zasahují bohové, a který své vyprávění protkával mýty a zkazkami z minulosti, Thukydides líčil události na základě vlastní zkušenosti a hodnověrných svědectví. Pátral po tom, jak se věci vskutku odehrály, a snažil se objevovat kořeny a příčiny sporu, který popisoval. Hlavní otázkou, na niž hledal odpověď, bylo, proč k této hrozné válce došlo, jaké důvody vedly soupeřící řecké obce k tomu, aby střet rozpoutaly, a proč jej navzdory útrapám, které válečné běsnění přinášelo, nedokázaly zastavit. Thukydides, považovaný za průkopníka politického realismu v teorii mezinárodních vztahů, odhalil a objasnil dynamiku, jež explozi násilí vyvolala a která se jako historická zákonitost v dějinách hlásí o slovo pokaždé, kdy se stávající dominantní velmoc cítí ohrožena vzestupem velmoci nastupující a tváří v tvář obavě ze ztráty hegemonického postavení se nechá vtáhnout do válečné konfrontace. Soupeřící strany jsou lapeny do pasti, z níž není úniku a která vyústí ve zkázonosný konflikt. Velký řecký historik tak již před téměř dvěma a půl tisíci lety pojmenoval zákonitost, jež neztrácí na aktuálnosti ani dnes, kdy se v „Thukydidově pasti“ ocitají Spojené státy a Čína… Nové vydání je doplněno fundovaným doslovem z pera Milana Znoje
Annotation: Jestliže ve svých předchozích knihách Tim Marshall dokázal objasnit světovou politiku a popsat lokální i globální krize současnosti pomocí geografie, ve své nové, neméně poutavé knize čtenáři umožňuje nahlédnout do historie, jakož i porozumět výzvám dnešního komplikovaného světa prostřednictvím zdánlivě okrajového fenoménu, jakým jsou vlajky. Vlajky nás po tisíce let provázejí jako mocné symboly naší hrdosti, našich nadějí a našich snů. Máváme jimi, pálíme je, pochodujeme pod jejich barvami a ještě v 21. století za ně umíráme, ale také v jejich jménu zabíjíme. Čtenář bude překvapen, co všechno lze z vlajek, jejich historie a především ze sporů a bojů o tyto národní symboly vyčíst a o čem všem tyto emocemi nabité barevné „kusy látky“ vypovídají. Kniha, rozdělená do devíti kapitol, věnovaných Spojeným státům, Velké Británii, Evropě, Blízkému východu, Asii, Africe, Latinské Americe, mezinárodním vlajkám a „vlajkám teroru“, se ovšem nevěnuje pouze „velkým“ globálním tématům, jež hýbaly a hýbou světem, jakými jsou například etnická a náboženská identita, nacionalismus, islamismus, mezietnické rivality či civi-lizační střety a konflikty, jež lze pozorovat na mnoha místech světa. Autor seznamuje čtenáře také s množstvím málo známých skutečností spjatých s historií vlajek: Dozvíme se například, že pokud je americká vlajka příliš opotřebovaná, existují přesná pravidla a rituály pro uspořádání jejího řádného pohřbu; že počet hvězd na modrém pozadí vlajky Evropské unie je výsledkem náhody (a možná také špetky italské pověrčivosti); že zásadní roli ve vývoji indické vlajky sehrál sám Mahátma Gándhí, zatímco nigerijská vlajka vznikla na základě kresby dvacetiletého studenta, který odpověděl na inzerát v novinách vyzývající k účasti v soutěži o nejlepší návrh vlajky pro nový svrchovaný stát… Tim Marshall tak ve své knize propojuje dávnou historii se současným děním, velká témata s „anekdotickými“ příběhy z dějin a ukazuje, co všechno může onen „kus látky“ upoutaný k žerdi znamenat a proč potřebujeme staré i nové vlajky znát, chceme-li lépe porozumět tomu, co se děje v dnešním světě.
Annotation: V nakladatelství Vyšehrad vychází další práce známého francouzského filosofa, historika a klasického filologa Pierra Hadota (1922–2010), vynikajícího znalce antického myšlení. V roce 2010 již vyšlo Závoj Isidin / Esej o dějinách ideje přírody. V jedné ze svých nejznámějších knih se věnuje nejen dějinám, ale i pojetí filosofie ve starověkém Řecku a Římě.
Annotation: Ukrajinští nacionalisté, známí jako „banderovci“, kteří bojovali za ukrajinskou samostatnost a sjednocení národních území do jednoho státu, jsou dodnes horkým tématem, které nepřestává budit vášně. Jedni je považují za legitimní bojovníky za svobodu, hájící se zbraní v ruce oprávněné nároky na nezávislost, zatímco druzí je vnímají bezmála jako extremistické šovinisty, ba teroristy, kteří se při uskutečňování svého velkého snu o vybudování Velké Ukrajiny neváhali spolčit s ďáblem a nezastavili se před ničím. Významný petrohradský historik Alexander Gogun, který v současné době působí na Svobodné univerzitě Berlín, ve své knize s výmluvným názvem Mezi Hitlerem a Stalinem na základě archivních dokumentů, rozhovorů s účastníky událostí, pamětí a jiných, mnohdy dosud nezveřejněných pramenů mapuje okolnosti zrodu, vývoj, cíle a prostředky, jakož i ideologické proměny ukrajinského nacionalismu od jeho počátků až po druhou polovinu dvacátého století, přičemž se metodologicky drží zásady „padni komu padni“. Zevrubně se věnuje činnosti Organizace ukrajinských nacionalistů a její vojenské odnože vzniklé během druhé světové války, tedy Ukrajinské povstalecké armády, ambivalentnímu vztahu ukrajinských povstalců s nacisty, s nimiž uzavřeli taktické spojenectví, aby proti nim následně vedli osvobozenecký boj, etnickým čistkám a masakrům polského obyvatelstva, zápasu Ukrajinské povstalecké armády s polskou Zemskou armádou a v neposlední řadě boji proti Sovětům. Autor také detailně mapuje protiukrajinské akce sovětské strany a popisuje speciální operace zaměřené na likvidaci nebo polapení ukrajinských vůdců, například Jevhena Konovalce, Romana Šuchevyče, Vasyla Kuka či Stepana Bandery. Monografie je určena jak pro odborníky, tak pro zájemce o historii z řad laiků, kteří kontroverznímu fenoménu „banderovců“, opředenému množstvím mýtů a polopravd, chtějí lépe porozumět.
Annotation: Po dovršení sedmdesátého roku svého života nabyl Vilém Flusser dojmu, že dosáhl zralosti, jež ho opravňuje k tomu, aby sepsal to, co sám nazývá sumou. Tehdy ještě netušil, že tato suma se podivnou souhrou okolností stane i jeho nedokončenou filosofickou závětí. Kdo se však začte do díla Lidská geneze, byť by se jednalo o svátečního návštěvníka Flusserových textů, po chvíli zjistí, že se ocitl v myšlenkové krajině, které vévodí svěžest a originalita výpovědi. Dílo Lidská geneze sice zůstalo nedokončeno, ale i z toho, co se zachovalo, je zřejmé, že se rozhodně nejedná o žádný souhrn Flusserova myšlení. Snaha dostat se až za slova, která mnohdy matou a odvádějí od toho podstatného, získává nový myšlenkový terén. Flusserův svérázný smysl pro ironii a nadsázku obléká slova do překvapivých kostýmů tak, aby vyhovovala jeho odhalování jednotlivých kroků geneze člověka. Slova, jakými jsou například upřímnost a povstání, se tak ocitají v kontextu, v jakém bychom je stěží očekávali. Přestože jsme dle Flussera uprostřed kulturní krize, je text, jenž hodlá poodhalovat pozapomenuté kořeny lidské existence, zároveň výzvou ke smíchu, protože ochota brát některé skutečnosti vážně může být příčinou čehosi tak překvapivého, že čtenáři nic jiného než úsměv nezbyde. Že se mnohdy bude jednat o smích, který až zamrazí, není třeba ani svátečnímu čtenáři Flusserových textů připomínat.
Annotation: Dílo Od subjektu k projektu zachycuje Flusserovo uvažování z posledního období jeho tvorby. Také z tohoto důvodu se jedná o vrcholné formulování jeho celoživotního tématu, kterým je hledání východiska z civilizační krize. Autor z rozličných hledisek sleduje jednotlivé kroky novověkého rozpouštění subjektu i objektu. Moderní člověk ztrácí jakoukoliv oporu v něčem uchopitelném, což dle Flussera může ospravedlňovat pocit dějinné katastrofy. Proti tomuto pochopitelnému stanovisku však vykřesává jiskru naděje, kterou spojuje s projektováním. Tato naděje však nemůže zapřít svou křehkost, kterou doprovází nejednoznačnost Flusserova smyslu pro ironii.
Annotation: „Jako ve všech svých knihách i v Konci světa rozehrává Ouředník rafinovanou partii se svými čtenáři, partii, která není zdaleka vyhraná předem, neboť sází na čtenářovu inteligenci a zároveň odhaluje neinteligentnost doby – a tedy i každého z nás.“ – tak charakterizuje Jean Montenot ve svém doslovu novou prózu Patrika Ouředníka. A dodává: „Cestovat v Ouředníkově světě je vždy podnětné a čtenář si nakonec uvědomí – a co jiného žádat po literatuře? –, že onen fiktivní svět, sevřený v krunýři své blbosti, hroutící se v permanentní implozi sám do sebe, je k nerozeznání podobný tomu našemu...“ Jsou tu velké dějiny plné válek, letopočtů a podivných statistik. Ale o ně vlastně tak úplně nejde. Jsou tu vtipy o dvou Číňanech, stručné dějiny náboženství, pravidla vegetariánství, maltská hymna, etymologie křestních jmen... Ouředník proniká chatrnou konstrukcí naší doby a bujaře odmontovává šrouby. Ve 111 kapitolách nabízí čtenářskou procházku po jedné civilizaci.
Annotation: Poznejte pohnutou historii československých legií prostřednictvím čtivých textů a bohatého fotografického doprovodu. Tato přehledová publikace vás provede od založení prvních dobrovolnických jednotek ve Francii a Rusku na počátku první světové války až po vytvoření stotisícového legionářského vojska, které přispělo ke vzniku samostatného československého státu a stalo se v Evropě významnou vojenskou veličinou. Zásadní kapitola našich dějin ožívá – a vše o ní najdete právě v této knize.
Annotation: „Koneckonců není vyloučeno, že to není poprvé, že i ty ohlášené konce světa opravdu proběhly, ve dvacátém století, v osmnáctém, patnáctém, jedenáctém a tak dále. Možná proběhly, ale nikdo si toho prostě nevšiml.“
Annotation: Hra na vzpomínání týkající se let 1965 až 1989, v níž autor propojuje důležité s nedůležitým, osobní se společenským a která je rovněž jakýmsi komentářem o životě v reálném socialismu. Ouředník neposuzuje, nevysvětluje, nekomentuje – obrací se totiž na ty, kdo sdíleli stejný pocit. Jeho vzpomínání probíhá především v rovině jazyka, neboť jazyk je jak první zbraní každého totalitarismu, tak i jedinou možnou obranou. Bytostná pomíjivost těchto vzpomínek zároveň vyjevuje směšnost a zapomnění hodnost toho,co před nedávnem tvořilo náplň našich životů. Třetí vydání, rozšířené podle posledního francouzského vydání.
Annotation: Kniha vyšla poprvé v roce 1968 a způsobila senzaci, protože krok po kroku vysvětlovala čtenářům, jak svrhnout vládu. Autoritářské režimy celého světa začaly v reakci na šíření knihy uvádět v chod preventivní opatření, která by zabránila popisovaným strategiím státního převratu. V roce 2016 vydal autor druhou, přepracovanou verzi, aktualizovanou pro 21. století. Uvažuje v ní například o zranitelnosti i těch nejstabilnějších demokracií západního střihu v období delší ekonomické krize. V uplynulém půlstoletí se svět sice dramaticky změnil, ale podstata státního převratu zůstala stejná. Luttwak čtenáře provází jeho fázemi, od plánování až po popřevratové přísliby pokroku a stability. Masová podpora obyvatel není podmínkou, stačí pasivní přijetí. Proto musí být převrat pokud možno nenásilný. V dokonalém provedení je rychlý a neteče při něm žádná krev. Krvavé převraty nejsou skoro nikdy úspěšné, a úplně selžou, pokud se jejich následkem rozpoutá drastická občanská válka. Kultovní kniha, jež se řadí mezi klasické učebnice politologie, analyzuje vojenské, sociální i kulturní podmínky, které pokusy o státní převrat umožňují. Zároveň přináší důležité úvahy a fakta o povaze a budování politické moci. Pro české vydání autor napsal nové úvodní slovo, v němž vzpomíná na vpád okupačních vojsk v roce 1968, který v Praze na vlastní oči sledoval.
Annotation: Před úsvitem 11. ledna 1879 překročily britské koloniální oddíly řeku Mzinyathi a zahájily tak válku proti zulskému království, vojensky nejsilnějšímu domorodému státu černé Afriky. Následoval krvavý konflikt, během něhož utrpěla britská armáda pod horou Isandlwanou jednu z nejtěžších porážek v dějinách impéria. Zuluové hrdinně vzdorovali ohromné palebné síle moderních západních zbraní až do bitvy u Ulundi 4. července 1879, kdy byl jejich odpor definitivně zlomen. Kniha zasazuje dramatické události vrcholné viktoriánské éry v Jižní Africe do širšího historického a politického kontextu a snaží se ukázat tragické i heroické epizody britsko-zulské války nejen z hlediska generálů a státníků, ale také prostých vojáků, búrských dobrovolníků a zulských válečníků.
Annotation: Ouředníkův text, pohybující se na pomezí beletrie a esejistiky a napsaný v mystifikátorsky naivním tónu, je provokativním pokusem, jak v jednolitém tvaru jakési bizarní kroniky válek, vraždění, myšlenkových proudů a vynálezů ztvárnit pomocí asambláže fiktivních epizod, dokumentárních prvků, historických dat, úvah a parafrází svět dvacátého století, nejvražednějšího století lidských dějin. Kniha zvítězila ve vánoční anketě Lidových novin o nejzajímavější knihu roku 2001 a byla nominována na cenu Magnesia Litera 2001
Annotation: Studie českých, polských a slovenských badatelů jsou věnovány právním aspektům uzavírání manželství, manželství jako politiku a sociokulturním aspektům manželského života a sexuality ve 14. a 15. století. V češtině, polštině a němčině
Annotation: Publikace „Základy teorie práva” autorského kolektivu je svým předmětem a svou povahou určena spektru čtenářů, a to jak široké veřejnosti, tak i zejména studentům vysokých škol s právní problematikou vstupující do více oborů. Komplexně se tento odborný text zabývá problematikou právní vědy a teorie práva. Struktura odborné publikace je promyšlená, odpovídá potřebám systematicky pojaté problematiky, a zejména zpracováním se opírá o vhodně zvolenou metodologii. V celkovém kontextu publikace lze konstatovat, že zpracování předmětné problematiky je velice zdařilé, autoři tak prokázali široké znalosti a orientaci v dané oblasti i schopnost tvůrčím a vhodným způsobem prezentovat toto téma do podoby přehledného uceleného odborného textu. (František Fíla)
Annotation: Na podzim roku 1977, po dramatických událostech „roku Charty“, sepsal Václav Havel reportáž líčící první hodiny Prohlášení Charty 77, následné vyšetřování, čtyřměsíční vyšetřovací vazbu, kterou na něj uvalil komunistický režim, propuštění a posléze mučivé sebezpytování. Jak Havel uvádí v Dálkovém výslechu, asi stostránkovou reportáž někam ukryl a „už dávno nevím, kde je. Třeba ji někdy najdu“.
Annotation: Výběr z bohaté sbírky Kierkegaardových deníků a tzv. Papírů sestavený překladatelkou Marií Mikulovou Thulstrupovou přibližuje českému čtenáři autorův privátní myšlenkový svět, a nabízí tak velice zajímavý kontext pro četbu a interpretaci jeho spisů. Kniha zahrnuje Kierkegaardovy filozofické a teologické názory, poznámky o antice a Sókratovi, komentáře k Schopenhauerovi, zápisky věnované otci, svědectví o bojích s žurnalisty, dále pak reflexe o biskupu Mynsterovi a úvahy o sobě samém. Velká část výběru patří Kierkegaardovým poznámkám o jeho vztahu ke snoubence Regině, s níž se rozešel kvůli své „těžkomyslnosti". Kniha jistě zaujme všechny čtenáře Kierkegaardova díla, ať už jej vnímají v prvé řadě jako filozofa, nebo jako křesťanského myslitele, neboť je vůbec prvním výborem z Kierkegaardových deníků a Papírů, který v českém jazyce vychází.
Annotation: Účetnictví státu je nesystematické, nevědecké, zbytečně složité a předkládané tak, aby se fakta zatajila, nebo dokonce zfalšovala. Místo aby byly přehlednější, jsou tyto účty čím dál složitější a nejasnější a položky, o které v nich jde, jsou rozsáhlejší a nesrozumitelnější. Neodpovídají skutečnosti a neodpovídají ani sobě navzájem. Politikové a daňoví odborníci se domnívají, že státních úředníků zřejmě přibývá tolik proto, že je třeba udělat mnohem víc práce. Cynikové, kteří začali tento úsudek zpochybňovat, dospěli k názoru, že jestliže tolik úředníků přibylo, pak někteří z nich by už neměli mít co na práci, nebo všichni pracují mnohem kratší dobu. Skutečnost je taková, že počet úředníků s množstvím práce naprosto nesouvisí. Vzrůst počtu zaměstnanců se řídí Parkinsonovým zákonem a úředníků by bylo stejně, i kdyby práce značně ubylo nebo by zanikla úplně. Profesor Parkinson se bohužel nemýlí…
Annotation: První železo získával člověk z meteoritů, a proto mu přisuzoval týž posvátný charakter jako nebesům, odkud pocházelo. Stejně pohlížel i na ty, kdo se železem a s kovy vůbec pracovali - na horníky, hutníky a kováře. Kniha Kováři a alchymisté není historií alchymie. Autor v ní pouze sleduje vývoj některých prastarých mýtů, rituálů a symbolů, které začaly být spojovány se zmíněnými řemesly a později i s alchymisty. Shrnuje zde poznatky publikované v jeho starších, rumunsky psaných pracích, ale rozšiřuje je o poznatky novější a přibližuje je myšlení poválečné Evropy. Na pozadí dávných mýtů a symbolů vyvstává příběh prastarého snu o tom, že člověk ovládne přírodu (nebo také Přírodu, chápanou jako hierofanii), v jejím díle bude pokračovat lépe a rychleji a sám zaujme místo Času. Jak podotýká Eliade, tento sen se uskutečnil teprve nedávno - za cenu toho, že příroda i práce ztratily svůj posvátný charakter a člověk se ocitl v "odcizeném světě". Odvěký sen se tak stal pastí, z níž bude těžké najít východisko.
Annotation: V knize Mýtus a skutečnost shrnuje autor dosavadní poznatky o mýtu. Zamýšlí se nad jeho definicí, zabývá se jeho strukturou a funkcí a dále probírá tematicky jednotlivé typy mýtů. Všímá si mýtů o původu a kosmogonických mýtů, mýtů a rituálů obnovy, mýtů o konci světa, mýtů návratu, mýtů přežívajících v křesťanství i v moderním světě, a to včetně vztahu mýtu a sdělovacích prostředků.
|
Complete list of personal library. There are 1738 books in the library. Lastly added books Lastly read books |
