Do Paříže jsem se dosud dostal toliko dvakrát. Poprvé to bylo s cestovní kanceláří někdy v roce 1998, o čtyři roky později již na vlastní pěst.
Podařilo se nám sehnat celkem levné ubytování v malém městečku za Paříží, asi dva kilometry od nejbližší stanice metra. Náš desetidenní program ovšem stačil pouze k návštěvě nejznámějších míst.
Metro a vlastní nohy byly jediné naše dopravní prostředky. Denně jsme nachodili okolo dvaceti kilometrů, ale rozhodně to stálo za to.
Říká se, že Francouzi mají tolik druhů sýra, kolik je dní v roce. Pokud je to pravda, desetinu z celkového počtu sýrů jsme ochutnali. Každý večer byl ve znamení degustace tří až čtyři druhů sýrů (k tomu pochopitelně bagety a víno). Některé sýry byly výborné, jiné méně a několik sýrů bylo zcela nepoživatelných. Jeden dokonce zapáchal jako shnilé brambory; a stejně tak i chutnal...
Po návratu domů jsem pak sýry nemohl dlouho ani vidět.