ANATHEMA - Distant Satellites

Celkové hodnocení alba: 83% Rok vydání: 2014 Žánr: psychedelic rock Celkový čas: 56:45 Skladby

Recenze:

Před dvěma lety jsem „Weather Systems“ pasoval na jedno z nejlepších alb roku 2012. Za tímto hodnocením si zcela stojím, protože Anathema na něm dosáhla svého druhého vrcholu (za ten první můžeme považovat doommetalový monolit „The Silent Enigma“) a proto ohlášená novinka „Distant Satellites“ měla docela velká očekávání. K tomu do kapely přibyl portugalský multiinstrumentalista Daniel Cardoso, který v poslední době spolupracoval s Anneke van Giersbergen a na svém kontě už má desítky alb. Navíc „Weather Systems“ byla po komerční stránce nejúspěšnější nahrávka v dějinách kapely, když to v oficiální britské hitparádě dotáhla na padesátou příčku.

„Distant Satellites“ tak logicky na „Weather Systems“ navazuje a Anathema je očividně a ušislyšně při chuti. Dalo by se říci, že po letech hledání se výraz kapely konečně ustálil, když mu dominuje atmosférická kytara, klávesové plochy, čistý klavír a vokální přednesy obou hlavních protagonistů, Vincenta Cavanagha a jeho ženského protějšku, Lee Douglas. Samozřejmě v tvorbě současné Anathemy nenajdete, tedy leda kromě místy stísněné atmosféry, žádné odkazy na minulost z dob „The Silent Enigma“. Jedinou možnou spojkou, tedy s velkou dávkou představivosti, by mohla být skladba s názvem „Anathema“, kde se ke slovu dostane zkreslená kytara. Ta jinde spíše tiše preluduje v koutku, než aby se drala do popředí.

Podobně jako u „Weather Systems“ zafungoval i na novince fígl se dvěma po sobě jdoucími skladbami téhož jména, kdy Part 1 je trošičku odvázanější a hlavní slovo v něm má Cavanagh, zatímco dvojka je spíše niterní záležitostí a hlavní vokál v ní přebírá Lee Douglas. Tentokrát k „The Lost Song Part 1 a 2“ přibyla i trojka a všechny tři skladby tvoří pomyslný vrchol kolekce. K nim ještě můžeme zařadit atmosférickou a křehkou „Ariel“ a titulní osmiminutovou „Distant Satellites“, kde vás sice na začátku trochu odradí automatický bubínek, ale to je jen drobný detail na kráse.

Vždycky jsem na Anathemě obdivoval její ochotu experimentovat, nebát se jít do věcí, kam jejich kolegové nikdy nedokoukli. Teď se jen trochu bojím, aby po úspěchu „Weather Systems“ neustrnuli na místě, protože „Distant Satellites“ je skutečně věrné pokračování. Uvidíme, co přinesou věci příští.

Oproti předchozí desce tentokráte půl bodíku uberu. Aktuálně totiž Anathema nepřišla s tak úžasnou skladbou, jakou byla „Untouchable Part 1“. Ale co, jiné kapely takovouhle věc nevypotí ani za celou kariéru. To je známka toho, že z Anathemy se už stali velcí muzikanti.

Autor: Pepsi Stone (hodnocení 8,5 z 10)
Zdroj: http://metalforever.info/article.php?id=30123

Anathema je na vrcholu své kariéry. Po vynikajícím albu „Weather Systems“ přichází neméně kvalitní dílo, které opět doslova zacloumá emocemi a které navíc dokonale vystihuje současný styl kapely. Má naprosto podmaňující atmosféru, skvěle vystavěné vokální linky a stopáž, která ani po více posleších neomrzí. Vše do sebe krásně zapadá … A je úplně jedno, jestli „Distant Satellites“ posloucháte ráno, v poledne nebo večer. Vždy to bude neskutečně silný zážitek! V tom je podle mě v současné době Anathema nepřekonatelná. Má svou vlastní identitu, nezaměnitelný styl i zdravé sebevědomí. Díky této kombinaci vděčíme za skladby jako „Ariel“, Distant Satellites“ nebo všechny tři části „The Lost Song“. Co je ale nejdůležitější, album funguje jako celek. Každá skladba má svůj smysl a své jedinečné kouzlo. Klaním se, protože tak nějak si představuji čisté umění!

Autor: Mikka (hodnocení 10 z 10)
Zdroj: http://metalforever.info/article.php?id=30123

Ten příběh o liverpoolské skupině všichni jistě znáte. O ústřední formaci zkázonosného metalu postupně opouštějící metalové kořeny a plynule přesunující pole působnosti až k někam k experimentální éteričnosti RADIOHEAD či stadiónové uvolněnosti COLDPLAY. Jistě jste nesčetněkrát četli, jak tato zázračná formace neustále mění tvář a přitom se kvalitativně pořád udržuje na nebeských stupnicích.

Je obdivuhodné, jak dlouho vydržela těmto Angličanům fazóna. Udržet si uvěřitelnost a přirozenou „emocionalitu“ přednesu je projev mistrovství. ANATHEMA vždy úspěšně operovala s těmito zbraněmi, netlačila na pilu a nechala promlouvat výhradně vnitřní pudy. Dlouhá tvůrčí pauza však předznamenala změnu kompozičního přístupu a ukázalo se, že Achillovou patou dnešní ANATHEMY jsou právě okamžiky, v nichž bývala nejsilnější.

„Distant Satellites“ je logickým pokračováním předloňské řadovky „Weather Systems“, která kapelu definitivně ukázala v pozici snažící se zakrýt kompoziční pustinu tunou smyčcového balastu. Hra na city, to byla vždy disciplína, kterou skupina okolo bratrů Cavanaghových důrazně odmítala, nešlo jí však odolávat donekonečna.

Album je tedy i nyní přeplněné srdceryvnými vokálními linkami (duety Lee a Vincenta se dávno staly trademarkem kapely), které, aby vás ještě více vzaly za srdce, jsou podpořeny masou nástrojů v pořadí, v němž jejich intenzita neustále sílí, až do konečného finále. Post-rockový mustr ale není tou hlavní překážkou nahrávky. Podstatu ANATHEMY, v minulosti stavící na zcela odlišných hodnotách, nyní ničí v současnosti tolik oblíbené samply a jejich přehnané využití. Zkuste si schválně pustit „One Last Goodbye“ a porovnejte.

„Distant Satellites“ se od předloňské desky liší snad pouze v tom, že se ve vás občas (těžko říci, zda úmyslně) cosi probudí („Anathema“, „Distant Satellite“). Jsou to však jen zlomky toho, s čím tato kapela dokázala přijít v minulosti. A především je to díky velké snaze mít to zase tam. A to se s curriculum vitae kapely neslučuje. ANATHEMA byla vždy jako studánka. Čistá a upřímná. Měla v sobě cosi velmi těžko identifikovatelného, co nelze vykouzlit na povel. Něco, k čemu nepomůžou samply, ztrojení hlasů ani větší intenzita hlasitosti v závěru skladeb. Něco, čeho v ANATHEMĚ posledních let nacházím v upřímné formě stále méně a méně.

Autor: Hooya (hodnocení 6 z 10)
Zdroj: http://metalopolis.net/art_reviews.asp?id=7300