BENEDICTION - Organized Chaos

Celkové hodnocení alba: 55% Rok vydání: 2001 Žánr: death metal Celkový čas: 56:38 Skladby

Recenze:

Dělám kravál, tudíž jsem - filozofie anglických deatherů Benediction v kostce. Jak prosté! Darren Brookes sepsal kytici úderných riffů, Andy Sneap je svojí tradičně pikantní produkční bruskou naostřil a Organizovaný chaos mohl zvesela propuknout.

Ne, nenuťte mě nořit kritický sklapel do hloubi této přímočaré a úderné fošny, nač také? Chemický vzorec Benediction nepřekypuje záludnostmi. Jde jen o to, aby halapartny pánů Brookese a Rewa produkovaly ten kousavý a řezavý sound. Vzniklé rytmické disturbance nejsou nijak geniální, neotřelé, komplikované... Jsou trivální, avšak mají kurevsky silný tah. Nepostradatelnou káru rytmické sekce rozjíždí vyholený střízlík za dělovou baterií - Neil Hutton. Jeho aparatura vskutku tepe jako srdce - v rychlejších kouscích precizně, v pozvolnějších tempech přidá pan tlučmistr i nějakou tu ukázku členitosti a techniky. Nu a když rozčísne smrtonosnou hladinku kulometnou kanonádou kopáků a páni sekerníci rozparádí svoje nástroje, vzpomínám fenomenálních kolegů a krajanů Bolt Thrower... Jenom tu basu z toho zvukového nánosu nějak nemůžu vyhrabat!

Zkrátka a dobře, Benediction jsou stará dobrá nekomplikovaná přímočará a čert ví jaká ještě škola deathu. A na padesátitří minutovém materiálu se představují v moc pěkném světle. Olbřímí zásluhu můžemež zejména připsati jistému Dave Huntovi, který to celé nazpíval. No, nazpíval berte s velkou a tuhou rezervou. Jeho vokál je blíže klasickému srozumitelnému řevu, přičemž se nebojí sklouznout i do nějakého toho hrobochropotu. Rajcovní jsou i jeho výkřiky UOH!!! na rytmických zlomech - pěkně to přikládá pod už tak vroucí kotel.

Když půjdete do Benediction stejně naslepo, jako já, rovnou zapomeňte na technickou a progresivní slinu. Organised Chaos neobsahuje jediné kytarové sólo (s výjimkou typické naříkavky v pozvolném kusanci Easy Way To Die), jedinou melodii, která by se Vám vryla do mozkovny. A přesto mě kousky jako Temple Of Set, Charon (s geniálně jednoduchým trikem - bicí jedou jako fretky, zatímco kytary klopotně chrchlají a převalují se) či titulní zápich bezpečně rozhicovaly.

Pušt to zasraně hlasitě a když se to sousedům nelíbí tak to kurva vosol, nabádá booklet. A v tom to asi bude. Nic nového pod sluncem, prostě pěkně plamenný ženšen, který zaručeně podpálí lýtko staromilcovo...

Zdroj: http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=86