JABLKOŇ - Mumlava

Celkové hodnocení alba: 83% Rok vydání: 2001 Žánr: alternative Celkový čas: 51:37 Skladby

Recenze:

Mumlava je horská krkonošská říčka, i na české poměry nijak důležitá, ale její název je, stejně jako ona, malebný. Dostala jej snad od toho, jak si voda tekoucí přes kameny povídá sama se sebou, vnější svět a člověka nepotřebujíc.

Z nového alba Jablkoně a Jaroslava Svěceného máte podobný pocit, že hudba při vší nápaditosti teče svým tempem a jaksi samospádem. Část těch písniček už Jablkoň hrála dříve. Vy pak máte možnost srovnávat, jak se skladby změnily jednak změnami v sestavě Jablkoně, jednak příchodem hostů a jednak prostým plynutím času. Použil-li jsem množného čísla, je to tím, že hostů je opravdu víc. Objeví se sbor, viola di gamba, další perkusní nástroj i hoboj. Nejzajímavější ale je vokál Leony Machálkové. Kdo si Leonu definitivně zařadil do kategorie nezajímavé, byť technicky dobře odvedené popiny a ozdoby barevných společenských magazínů, asi si o ní dost vylepší mínění. My pamětníci, kteří jsme ji slýchali s olomouckým folkovým Damijánem v osmdesátých nebo jazzově improvizovat s Vaškem Holzem v devadesátých letech, musíme přiznat, že na technice rozhodně nic neztratila a že je vlastně škoda, kam nám to zabloudila. Dokáže i v pár tónech svou barvou hlasu písničku rozsvítit (právě třeba v titulní Mumlavě nebo v Loučení) nebo naopak zahalit do příjemného tajemna. Její interpretace jediné písně s textem – Krajiny Ró je vzrušující už tím, že jde vlastně kromě jiného i o básnickou oslavu ženského těla a to v podání erotikou nabitého, vrcholně vypjatého a v zápětí pokorného ženského hlasu musí být řečeno zcela jinak než Němcovým chlapským bručákem.

Pochopitelně že nejdůležitější dialog se ale vede v rovině instrumentální – Mezi Jaroslavem Svěceným a členy Jablkoně. Někde mi přijde svrchovaně inspirativní, třeba v Popím rondu nenápadně ale jasně podtrhne východně slovanskou melodii, jinde není jeho úloha tak markantní, ale vždy máte pocit, že jak kapela tak sólista přesně vědí, co a proč hrají.

A tím se pomalu dostávám k repertoáru. Na obalu Michal Němec konstatuje, že deska je jednak bilancí deseti let společného hraní s Jaroslavem Svěceným a jednak příslibem do budoucna. Z devíti skladeb (+ bonusu, kterým je opakování jedné z nich v jiné verzi) jich příznivec Jablkoně přinejmenším třetinu jistě pozná z dřívějších nahrávek, protože jde o skladby v historii Jablkoně úspěšné. Krátký, spíš žertéřský Kolotoč, už zmíněné Popí rondo a písničku Krajina Ró. Myslím, že všem třem nová nahrávka jen prospěla.

Zajímavé je, že polovina skladeb je standardně písničkově krátkých, druhá polovina pak podstatně delší. Neplatí zde žádné předpokládatelné gaussovské pravděpodobnostní rozdělení délky skladeb, kde by od nějaké průměrné měly s klesající pravděpodobností ubývat na obě strany.

Nejdelší skladbou alba je titulní Mumlava, která má se svými téměř jedenácti minutami jistotu, že ji z rádia často neuslyšíte. Žánrově ji označit je asi dost ošidné, protože skladba je poměrně členitá a do její struktury vstupují stále nové zajímavé dílčí motivky. Člověk by skoro měl chuť říci, že to je Mumlava podle Smetanovy Vltavy, hudební báseň, imprese z toho, co takový tok na jeho krátké cestě čeká. K dlouhým opusům patří dále dramatická píseň Krajina Ró (7:38), Bláznivý valčík (5:40) a Nešťastný mládenec (5:18). Osaměle na půl cesty v délce jsou Návraty (4:27), ostatní čtyři skladby mají od dvou a půl do tří a půl minuty. Ve skutečnosti (dělal jsem test nejen na sobě, ale na živých lidech), subjektivně tyto rozdíly v délce nevnímáte jako tak významné.

Zajímavé je zařazení dvou verzí Bláznivého valčíku. Ne že by to bylo zcela neobvyklé. V poslední době se stává, že na desku kapely přidávají jako bonus něco, čemu se říká radioverze. Jde o nahrávku, která je nějakým způsobem “zobyčejněná”, aby se ji nebály pouštět v našich uniformizovaných rádiích. Má tedy přijatelnou délky, větší dynamické skoky nebo jiné excesy jsou odstraněny a skladba může vklouznout do ucha hudebního dramaturga stejně snadno jako namaštěná bramborová šiška do husího krku. V tomto smyslu je bonus verse Bláznivého valčíku vlastně antirádiovou versí, protože naopak slouží k tomu, aby si zúčastnění pohráli s verzí původní s větší vervou.

Pokud bych měl vypíchnout jednu skladbu, která mne zvlášť zaujala, a kterou přes její nenápadný půvab považuji za ozdobu alba, byl by to tentokrát asi Nešťastný mládenec. Vlastně instrumentální balada, kde si poměrně přehledný motivek půjčují v jednotlivých slokách sólové nástroje (housle, hoboj, fagot) a vytvářejí tím s minimem prostředků poměrně rozrůzněné nálady a až epický pocit. Ale budete-li poslouchat s receptorem fantazie v poloze ON, užijete si svoje u všech skladeb alba.

Jiří moravský Brabec

Zdroj: http://www.folkcountry.cz/

Vlastní komentář:

(společně se Svěceným)