JABLKOŇ - Cestující v noci

Celkové hodnocení alba: 74% Rok vydání: 2003 Žánr: folk Celkový čas: 49:46 Skladby

Recenze:

Kdyby CD "Cestující v noci" bylo datováno rokem 1997, způsobilo by v kruzích skalních jablkoňologů zřejmě zděšení z faktu, že jejich kultovní alternativní kapela opouští vody silně nestandardních skladeb a přiklání se až příliš k normálnímu písňovému formátu. Před šesti lety však Jablkoň vydala desku s všeříkajícím názvem "Písničky" a svou vlastní škatulku tak notně rozšířila o skladby klasičtějšího střihu, který však nic neubral na výlučnosti, jíž si kapela ve srovnání "se zbytkem světa" zachovává. Její v pořadí deváté (resp. desáté) album na výše uvedeném nic nemění.

Šestnáct skladeb na "Cestujícím v noci" je dalším důkazem schopnosti lidí kolem Jablkoně (přičemž dominantními autory nadále zůstávají Michal Němec a Zuzana Wirthová) napsat výjimečné melodie, od těch komplikovaných, které uspokojí obdivovatele dřívější tvorby, až po takřka primitivní popěvky, které však nikdy nesklouznou k laciné podbízivosti a vlezlosti. Když už se tak stane, jde výhradně o zamýšlenou nadsázku či parodii (zde je asi nejsilněji patrná návaznost na již zmíněné "Písničky" a snad ještě více o dva roky mladší "Bláznivou"). Pro skupinu typické jsou i texty pohybující se mezi polohou silně veselou a nekonfliktní až po ty pochmurné a bilancující. Samostatnou kapitolou je pak po všech stránkách šílená závěrečná píseň "Kdopak nám zazpívá", v níž se hostující Zuzana Homolová (celkově svým průzračným hlasem obohatila tři skladby) propůjčila k tomu, o čem asi sama ani
netušila, že by vůbec bylo možné.

Deska celá drží mimořádně pohromadě, a přestože obsahuje celou řadu potenciálních hitů, až na výše zmíněnou zavírací píseň žádná v dobrém slova smyslu nevybočuje a nerozmělňuje tak celistvý charakter alba. Od prvních tónů jasně danou atmosféru dokreslují četní hosté, z nichž nejlépe do koncepce desky zapadá pouličně působící Radůza (vrcholy alba "Poledne půlnoc"a "Čas ptačích rází"). Iva Bittová se ve dvou písních odvážila do oblasti, kde ji dosud příliš (či vůbec) neznáme a rozhodně obstála se ctí. Plejádu ženských hlasů pak rozšiřuje Barbora Hrzánová ve vtipné skladbě "Bleděmodrý červen" se zajímavě využitým gainsburgovským motivem.

Na tradičně vysoké úrovni jsou aranže všech skladeb, na nichž je znát cit pro detail a až filigránsky jemná práce s každým tónem, která má však vždy na zřeteli celkové vyznění písně. Zvuk je pro Jablkoň tak charakteristickou záležitostí (stejně jako mnohobarevný hlas ústřední persony souboru M. Němce), že uvedený fakt sám o sobě již nikoho nepřekvapí; na místě je tak spíše otázka, kdy kapela "ujede" a z její dílny vzejde dílo přeprodukované a celkově slabší či průměrné. "Cestující v noci" takovým albem rozhodně není a čekání na propadák se tak protahuje na další léta. Jediným bodem, který tak recenzované desce ubírá na kvalitě, je fakt, že téměř současně vychází v reedici opus magnum kapely "Devátá vlna", které jako taková je těžko k překonání.

Autor: Ladislav Tajovský

Zdroj: http://musicserver.cz/clanek/7413/Jablkon-Cestujici-v-noci/

---

Jablkoň, kdysi takřka výhradně instrumentální hračičkové, se v posledních letech, zdá se, natrvalo usídlili v písničkových vodách. Jejich publikum se sice postupně rozdělilo na bezvýhradně oddané fandy i na zapřísáhlé odpůrce přístupnějších forem kapely, Michala Němce a jeho spoluhráče však dosud nic nepřimělo pootočit se směrem do minulosti.

Stejně tomu tak je i s jejich nejnovějším albem, ovšem to je přes čistě písňový ráz na rozdíl od těch předcházejících přece jen výrazně pestřejší. Napomohla k tomu jednak široká paleta přizvaných hostů, zároveň pak i střídání žánrů, tempa a v neposlední řadě samotného vyznění jednotlivých písní. Ubylo obskurních folkových poloh, naopak Jablkoň se dovolává dalších tradičních forem, ať již využitím folklórních témat, náznaků staropražských odrhovaček a šramlů či dekadentně barových motivů, abychom se nakonec v samém závěru dočkali dokonce přímočarého bigbítu (o tom však později...). V řadě písní Michal Němec se svými spoluhráči opět balancuje na hranici lascivních odrhovaček Zmožkova typu a rafinovaně míněných parodií, tato několikrát vyzkoušená poloha se však na mnoha místech zdá být již poněkud kontraproduktivní. Pohříchu jen tuze malý prostor zůstal pro filigránské instrumentální hrátky, takže z hlediska hráčských schopností a muzikálních nápadů zůstává výsledný dojem stejně jako u posledních tří-čtyř alb Jablkoně jaksi rozpačitý. I tak však hned několik písní alba stojí zcela jistě za pozornost.

K tomu lepšímu patří hned úvodní Nekonečná se Zuzanou Homolovou, jež z kvarteta hostujících zpěvaček působí zřetelně nejpřesvědčivěji, i když využívá zcela "obyčejné" pěvecké techniky. Oproti ní sáhla Iva Bittová do rejstříku z oblasti vyššího artu, její exaltovaný zpěv "bez příběhu" však v kombinaci s kompozičně i instrumentálně invenčněji pojatými písněmi Smutná a Vítězná přesto neobyčejně dobře ladí a činí z nich vrcholné záležitosti celého alba. To rozhodně nelze říci o vkladu hostující Radůzy (jejíž nové sólové album vyšlo na stejné značce před několika týdny) ani o písních, kterým propůjčila svůj hlas. Pomalá balada Stmívání zaujme snad pouze subtilním doprovodem harmonia, v ostatních pak jakoby Radůza ztrácela na pěvecké osobitosti a kraťoulinký šraml nazvaný Mostecká přes její charakteristický uhrančivý výraz již signalizuje jistou stylovou strnulost, kterou dokázala "kontaminovat" i toto album. A tak možná největší hlasové překvapení alba připravila herečka Bára Hrzánová, jednak svým "smyslným" šepotem v Bleděmodrém červnu, docela povedené to erotické parodii s využitím pěti tónů z Gainsbourgova slavného songu Je t'aime a poté zdařilým uchopením swingově laděné Jednou. Největší díl pěveckých partů tu však opět patří (jak jinak) Michalu Němcovi a to se všemi jeho klady a zápory, bohužel k tomu horšímu přibyl jeho občasný posun směrem k drsňácké poloze pubrockového zpěváka. Dost dobře možná další nástín jeho svérázného humoru, ovšem (možná se taky trochu opakuji) opět poněkud nadužívaně.

Když však již takhle poněkolikáté láteřím nad dvojakostí repertoáru současné podoby Jablkoně, mohu si na závěr jako trumfové eso dovolit vyzvednout jednu nepřeslechnutelnou lahůdku. V závěrečné Kdopak nám zazpívá (navíc s podtitulem O hledání) si Němec & spol. zahrají takový přímočarý rockový virvál, až nabudete pocitu, že jste na chvíli usnuli a v přehrávači máte vsunuté zcela jiné CD. To by se však v mezihře nesměl ozvat nádherný fagot Johnnyho Jůdla (bohužel pohříchu jeden z mála užitých hravých instrumentálních motivů celého alba) a celá skladba se v závěru nesměla proměnit ve folkovou idylku s křišťálově čistým hlasem Zuzany Homolové. Zkrátka takhle nějak to Jablkoni určitě sluší nejvíce!

Přesto se neubráním vyslovit malé přání směrem k možnému novému repertoáru. Nezaškodí mít někdy trochu méně té snahy být vtipný či něco za každou cenu sdělovat? A nebo co příště zkusit nechat dva-tři texty v šuplíku a jen tak si zamuzicírovat? Nebo se pletu?

Autor: Igor Nováček
Zdroj: http://www.freemusic.cz/clanky/2198-jablkon-cestujici-v-noci.html