Vzrušující četba

10.08.2007, 02:21

Občas se stane, že se člověk při čtení knihy dostane do zvláštního stavu extáze, euforie, vznešené kontemplace, stavu naprostého odtržení od všech záležitostí sprosté každodennosti. Naopak častěji se díky knize dostane do jiného zvláštního stavu, do něčeho podobného hlubšímu stavu dřímoty (A deeper kind of slumber...:-)). Ale málokdy se stane, že se tyto amplitudy sejdou v jedné jediné knize. Mně se něco podobného stalo nedávno. Přiznávám, nebyla to úplně tak jedna jediná kniha od jednoho jediného autora, bylo to několik studií sešitých do jednoho svazku. Možná i proto byl onen kontrast tak výrazný.

První studii jsem četl se zatajeným dechem a doslova hltal historii písemnictví v nejstarších kulturních národech světa. Bez přerušení jsem pokračoval druhou studií, která měla podobně slibný název. Hned na druhé straně jsem si napjatě přečetl následující odstavec:

"Nutně ovšem přitom platí, že jednotlivé mezníky nejsou zcela pevné, resp. dostatečné 'ostré', naopak je nutno chápat je vždy jako období přechodu, která má u jednotlivých typů svou vlastní dynamiku i jistou asynchronii, dané množstvím objektivních a ovšem i subjektivních rysů, které jsme dnes s odstupem schopni postihovat jenom do jisté míry."

Přes brzkou odpolední hodinu jsem okamžitě usnul.

Když jsem se o pár desítek minut později probudil a nabral sílu do další četby, dočetl jsem se o pár stránek dál tuto převratnou myšlenku:

"Výše avizovaná změna je dána kvalitativními a kvantitativními ukazateli, které jsou objektivního i subjektivního rázu."

Znovu jsem tvrdě usnul. Když jsem se probudil podruhé, byl právě čas večeře, a i proto jsem se nechal napínat do druhého dne.

Další den dopoledne jsem opět zalehl ke spisku a zakrátko se svíjel v záchvatu méněcennosti poté, co jsem si přečetl brilantní autorův postřeh:

"Ve větší či menší míře existovaly a vývíjely se všechny knihovny, při čemž lze konstatovat, že jen některé se výrazně rozvíjely. Naopak lze tušit, že řada z nich z objektivních důvodů výrazně stagnovala, i když to není možno vzhledem k velmi nedostatečnému pramennému podkladu vždycky zcela adresně doložit. Naopak není nemožné, že některé nálezy naše současné rámcové znalosti a představy různě doplní, či přímo opraví".

Studii jsem nakonec sice dočetl, ale pak se dlouho dostával z frustrujícího pocitu vlastní bezcennosti za vydatné pomoci časopisů o módě a zahradnictví; ony nejsou zase tak úplně špatné...