Otava od Sušice skoro až do Písku

10.08.2007, 01:32

Čtyřdenní sjezd jedné z našich nejpohodovějších řek.

V druhé polovině července jsme vyrazili na čtyřdenní sjezd Otavy. Původně jsme chtěli zvládnout trasu ze Sušice až do Písku, ovšem vzhledem k velkému počtu jezů a s nimi spojené cachtací zábavy, jsme nakonec byli rádi, že jsem se dopravili alespoň k soutoku Otavy s Blanicí, zhruba 3 km od Putimi.

Otava je klidná, turistická řeka, která navíc (oproti Sázavě) místy docela teče. Okolní krajina pak odvádí často pozornost od stereotypního pádlování a zřícenina největšího gotického hradu v Čechách - Rabí, je rozhodně zapamatováníhodnou zastávkou.

Počasí bylo po celé čtyři dny proměnlivé, ale k našemu štěstí pršelo hlavně v noci. Přes den bylo většinou hezky, teplo a v lodích, na řece, v řece i hospodách útulno.

Úplně mi ovšem zkazilo náladu, když jsem při dovádění na vodních houpačkách zjistil, že mám už tak ochablé břišní svalstvo, že původně zamýšlený hup s následným švihem v závěsu v podkolení a skokem přes zdivočelého říčního koně nadél, skončil zakopnutím o hladinu a šipkou se synchronním kontaktem nohou, trupu, rukou a hlavy s hladinou.

Místní strakonické pivo - desítka Nektar a dvanáctka Strakonický dudák - se téměř nedá pít. To už bych raději namísto nich pil Krušovice; a to je už co říct.

Nejméně příjemná ovšem byla zkušenost z posledního dne, přesněji posledního jídla, které jsme si v neděli bohužel dali v restauraci NA SOUTOKU, kousek od Putimi. Což o to, jídlo snad nějakou chuť mělo, ale všichni ti, kteří si vybrali ze tří možných jídel právě katův šleh, měli následující dny poněkud pestřejší. Někdo trávil pracovní dobu na toaletě, další si bral dovolenou a někdo dokonce nemocenskou s diagnózou střevní chřipky.

Sečteno a podtrženo: fajn lidi, fajn řeka, fajn krajina, na prd pití a na prd jídlo.