Anubis
EN | CZ

Karel Čapek - Obrázky z Holandska

Jméno
Heslo

20.05.2007, 22:44

Čapek se v Holandsku objevil v roce 1931 v souvislosti s konferencí PEN klubů, na kterou byl pozván a jehož českou odnož o šest let dříve založil. Této příležitosti využil k tomu, aby Holandsko poznal poněkud blíže.


Ale přenechme už slovo Čapkovi:

První čistě holandský dojem jsou cihly. A okna. A hlavně velocipédy. A hlavně cihly a okna. Ty cihly, to je lokální barvy Hollandu: zelený kraj a v něm domečky z drobných červených, bíle spárovaných cihel, domečky s velkými jasnými okny a zelený kraj s cestami z cihel, po kterých si to tiše hasí velocipédy od jednoho červeného domečku ke druhému… nizozemské stavitelství si dává nejvíce záležet na oknech: zeď je zeď, ale okno, to je díra, element tvárný, který může být větší nebo menší nebo širší nebo vyšší, což, jak se zdá, téměř stačí individualistickým potřebám této země.

Ty velocipédy… viděl jsem už ledacos, ale tolik kol, jako například v Amsterdamě, jsem ještě neviděl; to už nejsou kola, nýbrž něco hromadného, roje, hejna, kolonie velocipédů, něco podobného bujení baktérií nebo hemžení nálevníků nebo víření mušek.

Zajímavé postřehy má Čapek o nizozemské povaze, kterou spojil s koly:
1. člověk si na kole zvyká starat se sám o sebe a neplést se druhému do jeho kol.;
2. čeká na svou příležitost a ihned přišlápne, dostane-li se mu ždibec volného místa;
3. maže si to dopředu, aniž by se musel příliš pachtit a aniž by s tím dělal sebemenší rámus;
4. i když někdy jezdívá spářen nebo v davu, člověk na kole je víc izolován a uzavřen v sebe než lidé pěší;
5. kolo zřizuje mezi lidmi jakousi rovnost a stejnorodost;
6. učí je spoléhat se na setrvačnost;
7. a vychovávat v nich smysl pro ticho jako v bavlnce.

…jak se dělá Holandsko? Vezme se kus moře, ohradí se a vypumpuje; i zůstane dno, na něž pořádný kus Evropy dodává řekami své nejlepší bahno a moře jemný písek. Holanďan to vysuší a zaseje na to trávu, krávy ji spasou, Holanďan je podojí a udělá z toho sýr, který v Goudě nebo Alkmaaru prodá do Anglie; což je, mimochodem, názorný příklad koloběhu hmoty.

Holandsko toť voda, Holandsko, toť květinový záhon. Holandsko, toť pastvina. Zelený poder mezi kanály a na něm černobílé krávy.

Kdybyste se mne zeptali, co se mi v Holandsku líbilo nejvíce, tedy vyhrknu bez dlouhého rozmýšlení, že lidské příbytky. A krávy. A přístavy. A Vermeer van Delft. A květiny. A grachty. A obloha. A jelikož jsem nejdříve řekl příbytky, tož příbytky. V Holandsku jsem se divil, jak tu lidé spojují dům a ulici: před okny zahrádka ničím neohrazená, a ta široká, vyleštěná okna nezastřená, aby každý mimojdoucí mohl vidět blahobyt a vzorný život rodiny pod domácí lampou. Holandská ulice je vlastně interiér; je to jen společná chodba sousedů; proto je tak čistá a spořádaná. V Holandsku se nebudují domy, nýbrž ulice; domy jsou už cosi jako vnitřní zařízení.


Následující odstavec, který se v Obrázcích z Holandska objevil, se ovšem týká všech Čapkových cestopisů:

Ačkoli se mne na to v tuto chvíli nikdo neptá, přiznávám se, že nerad jezdím na cesty; připadám si v cizině jako prodaný a nesu s krajní neochotou, ba přímo s odporem všechny svízele a komplikace, které v cizích zemích provázejí i ty nejjednodušší životní úkony, jako je třeba nákup poštovních známek. Podnikl-li jsem přesto několik výprav do různých krajů, nebylo to ani tak ze zvědavosti nebo dobrodružnosti, nýbrž spíše z nedostatku fantazie; nedovedl jsem si totiž v danou chvíli vymyslet žádnou slušnou výmluvu nebo záminku, abych se jí uhájil proti lidem, kteří mne z nějakých důvodů nutili putovat tam nebo onam. Říkám to proto, abych ukázal, že jsem nikdy nikam nejel za nějakými objevy nebo s jakýmsi programem, zatížen jakýmkoliv očekáváním, zvláštním zájmem nebo předem pojatou teorií; obyčejně mne cestování přepadlo jako jakási pohroma, nenadále a proti mé vůli.