Rozpad komplexních společností

09.04.2007, 13:49

Březnový Vesmír obsahuje zamyšlení Václava Cílka nad knihou britského historika Josepha A. Taintera, která vyšla v Cambridgi roku 1988 pod názvem Rozpad složitých společností.

Cílek připomíná, že Tainter rozlišuje kolaps (rozpad) a úpadek společnosti. Kolapsem rozumí "rychlou a významnou ztrátu určité dlouhodobě ustanovené úrovně sociopolitické komplexity. "Dlouhodobě" znamená trvání nejméně dvou generací. Pokud proces probíhá pomalu a projevuje se chronickými potížemi, jde o úpadek

Pro kolaps je charakteristický nižší stupeň sociální stratifikace a diferenciace, snížení počtu profesních skupin a zaměstnání, menší regulace a integrace společnosti způsobená sníženým vlivem elit, snížení investice do toho, co tvoří viditelný i duchovní základ kultury, jako jsou velké veřejné stavby nebo významná literární a kulturní díla a nakonec snížený tok informací mezi skupinami i mezi centrem a periferiemi.

Anatomii kolapsu popisuje takto: "Delší dobu je oslabována centrální autorita, objevují se nepokoje a vzpoury. Vláda je schopna vybírat méně daní. Roste vnější tlak. Vláda se snaží mobilizovat různé záložní zdroje, ale je neúspěšná. Tato mobilizace zvyšuje tlak na obyvatelstvo, které se zlobí a brání. Politické spektrum upadá a na jeho místě se objevují periferní střediska. Stát přestává chránit své občany. Nastává období bez zákonů, ale obvykle netrvá dlouho. Velké stavby jsou nedokončeny. Kultura upadá... Technologie se zjednodušuje a výrobky se omezují na několik základních typů."

"Neuvědomujeme si, že jako lidstvo jsme nejméně 99,8% své existence prožili v jednoduchých společnostech a že velké státy, na kterých zakládáme svoje politické porozumění, jsou ve skutečnosti neobvyklými anomáliemi lidské existence. I mezi těmi nejjednoduššími lovci sice existuje sociální hierarchie, ale také řada sociálních mechanizmů, které brání tomu, aby se vůdce skupiny nebo náčelník stal příliš velkým šéfem. Vznik velkého, centrálně organizovaného státu je do značné míry sociální záhadou, protože pro většinu lidí bylo přirozené žít v rámci malých, spíš rovnostářských skupin."

"Evropská civilizace dosáhla nejméně dvakrát bodu kolapsu. Poprvé jej v 15. století vyřešila koloniální expanzí, podruhé během průmyslové revoluce využíváním fosilních paliv. Americké civilizaci hrozilo něco podobného kolem r. 1970, kdy těžba domácí ropy nestačila a USA byly již závislé na dovozu. O globalizaci říkají její kritikové, že začala v okamžiku, kdy Amerika naléhavě potřebovala ropu.

Složitá společnost investuje do oběhu informací, udržuje silnice a technické sítě. Za malé zvýšení bezpečnosti platí enormní částky. Komplexita je vnímána jako pokrok a je obecně chválena. Z hlediska pokroku je krásné zahustit dálniční síť, z hlediska údržby je to problém. Nevíme, zda je e-mailové spojení naší dobrodiním nebo prokletím, a je těžké srovnat, zda nás víc stály přeprahovací stanice císařské pošty nebo údržba a zabezpečení serverů a komunikačních družic. Základním motivem Tainterovy knihy je, že civilizace nezacházejí na vyčerpání půdy a odlesnění, ale na vzrůstající komplexitu, jež je čím dál dražší a od určitého bodu přináší jenom neustále klesající zisky. To vytváří atmosféru beznaděje a apatie, která vede k úpadku."