Englund o Komenském a českých bratřích

03.10.2006, 23:18

Úryvek z knihy švédského historika Petera Englunda Nepřemožitelný.

Čtení knih Petera Englunda je skutečným požitkem. Vedle Slováka Vojtěcha Zamarovského a Francouze André Mauroise patří jeho díla k tomu nejlepšímu v oblasti populární historie. Englund se možná jen vymyká tím, že je navíc uznávaným akademickým historikem.

Jeho rozsáhlá kniha o první severské válce a jejím hlavním protagonistovi, švédském králi Karlovi Gustavovi, nazvaná Nepřemožitelný, obsahuje i zajímavou vsuvku o Janu Amosi Komenském, jejíž obsah se mírně liší od toho, jak "učitele národů" vnímá převážná část českého národa.

Englund píše: "Jan Amos Komenský, nejznámější pod latinskou podobou svého jména Johan Comenius...byl geniální pedagog, který se mimo jiné podílel na reformě školství v Anglii a ve čtyřicátých letech (17.století) pobýval na přímé pozvání kancléře Axela Oxenstierny ve Švédsku, aby sepsal učebnice pro švédské školy a zlepšil výuku latiny. Byla to světlejší část jeho já. Ale měl i temnou, odvrácenou tvář. Comenius byl blouznivec, samorostlý filosof a idealistický zdokonalovatel světa, který se léty nezdarů a hlubokých osobních neštěstí proměnil v politického extremistu. V prvním období třicetileté války přišel o manželku a dvě malé děti, dvakrát byl jeho majetek vyrabován, v plamenech zmizelo krom jiného jeho životní dílo Pansofie, ctižádostivý pokus o shrnutí veškerého lidského vědění, s nímž se pachtil po celá desetiletí. Byl členem radikální válečné strany, která následovala českého zimního krále Fridricha Falckého do exilu a která později poskytla naprostou a upřímnou podporu švédskému válečnému zásahu (ve třicetileté válce). Ačkoliv švédské jednání při uzavírání míru bylo očividně zradou, lpěl Comenius a mnozí jiní čeští bratři na svých přepjatých apokalyptických vizích: konec světa je blízko, ze severu musí přijít Lev, zahájí svatou válku a porazí císaře-obludu-Antikrista..."

České bratry, jejichž nejvýznamnějším představitelem Komenský byl, považuje Englund obecně za fanatiky. O jejich tragickém osudu v polském Lešně, kde našli útočiště u jednoho polského magnáta, píše:

"...když bylo jasné, že švédský král připravuje invazi do polsko-litevského (převážně katolického) soustátí, nadšení v Lešně...neznalo hranic. Když Švédové v roce 1655 přišli, vítali je čeští bratři s jásotem, ostatně jim i v mnohém pomohli, zejména zpravodajstvím. Na oplátku a jako poděkování k sobě (švédský generál) Wittenberg pozval Komenského a slíbil jemu i jeho lidem ochranu. Ale té se nedočkali...švédská invaze se vyvinula pro ty, kdo ji vítali jako největší požehnání, v naprostou katastrofu. Otevřená podpora Švédům ze strany českých bratří totiž mezi Poláky vyvolala zlou krev a byla vděčně využita všemi, kdo měli v úmyslu použít válku k zúčtování s protestanty v zemi. Wittenbergova ochrana se nakonec omezila na vystřelení jediné dvanáctiliberní koule, takže když na podzim 1655 vypukla velká revolta, byli čeští bratři vystaveni šikanování, které přerostlo v otevřené násilí, jakmile švédské jednotky odtáhly k pobřeží. V prosinci toho roku byla situace pro Komenského a jeho lidi tak zoufalá, že prosil Karla Gustava o svolení usadit se na jiném, bezpečnějším místě. Žádost byla zamítnuta. Koncem podzimu 1656 bylo Lešno napadeno polskými vzbouřenci. Mnozí obyvatelé se pokoušeli prchnout, ale byli pochytáni a zabiti. Polský velitel chtěl alespoň ušetřit město, ale ozbrojení sedláci nedbali a město vypálili. Čeští bratři, kterým se přece jen poštěstilo uprchnout, přišli o všechno, co měli. Komenskému se sice podařilo utéct ke švédským jednotkám v Prusku, ale celá jeho knihovna a řada cenných rukopisů přišla nazmar. O zbožnosti českých bratří a ještě víc o jejich fanatismu hodně napovídá, že ani taková strašlivá protivenství je nepřiměla k pochybnostem o apokalyptických proroctvích.