23.09.2006, 19:32
V červnovém vydání Vesmíru je otisknuta zajímavá recenze nově vydané knihy Charlese Darwina O pohlavním výběru, kterou sám autor recenze Stanislav Komárek označuje jako jeden z pilířů novověké biologie vůbec.
Středobodem recenze je polemika se současným módním trendem inteligentního designu, kreacionizmu, o jehož příznivce se Komárek důrazně otírá.
Píše: "Měl jsem s exponenty kreacionizmu možnost několikrát diskutovat a fascinovali mne umanutostí a misijním zápalem. Každý může zajisté věřit, čemu chce - ve Spojených státech toto stanovisko zastává skoro 50% obyvatelstva, a také nepadly. Též u minulosti světa nikdo nebyl a naše představy o ní jsou vždy vytvořeny jen na základě nepřímých dokladů. Není absolutní jistoty, že před 6000 lety Bůh-žertéř nenarafičil při jednorázovém stvoření hotové fosilie do geologických souvrství i podklady pro radiokarbonovou analýzu a jiné podobné a baví se naším blouděním, minimálně by to však vrhalo na božství zcela jiné světlo (přiznávám se, že pod takovým Stvořitelem bych sloužil v celku s chutí). To však nemají kreacionisté, většinou přísní a přesní příslušníci nižší technické inteligence, vůbec na mysli. Snad je uchvátila představa, na nevědomé rovině velmi silná, o antropomorfnosti Boha či theomorfnosti lidí - oni by pak byli Bohu, Velkému Konstruktérovi, ze všeho obyvatelstva jaksi nejpodobnější..."
V tomtéž odstavci pak implicitně vyjadřuje obavu o osud evoluční teorie, což vyjadřuje velmi sarkasticky "...pokud potleskometry rozhodují, kdo je a kdo není dobrým umělcem a žijeme ve světě dominovaném zemí za oceánem, u jejíhož zrodu stál spíš duch sekty, chtějící strhnout nebe na zemi, nelze si být jist ničím."
Vztah k Darwinovi pak vyjadřuje jasně: "Darwin je podnes krajně následováníhodným příkladem vědecké poctivosti (vždy pečlivě sbíral argumenty nejen pro svou teorii, ale i proti ní), pozorovacích schopností i smyslu pro detail, který už po něm byl stěží překonán. V jeho díle už jsou i zárodky řady pozdějších disciplín - etologie, ekologie, populační biologie atd. Mimoděk podává i roztomilé svědectví o povaze viktoriánské doby vůbec s její kombinací naivity, přičinlivosti, počestnosti, odvahy i úzkoprsých předsudků."
|