Věc Makropulos

03.09.2006, 18:20

Jedna z Čapkových slabších her

Minulý víkend jsem si přečetl Čapkovu divadelní hru Věc Makropulos ve vydání Fr. Borového z roku 1941. Trochu mě překvapilo, že v druhém roce německé okupace se mohla vydávat díla tak zapovězeného autora, jakým Karel Čapek nepochybně tehdy byl. V každém případě je to ovšem hra, kterou považuji za jednu z těch slabších. Sám autor se o ní vyjadřuje, že patřila"látkově k věcem, které jsem chtěl mít už za sebou."

Hra se podává jako komedie, na komediální prvky jsem ovšem ve hře nenarazil. Nicméně nebyl by to Čapek, kdyby dílo nemělo myšlenku. Zde se dá velmi jednoduše vyčíst ze závěrečného monologu Eliny Makropulos aka Emilie Marty:

"...ne, nemá se tak dlouho žít!... Člověk to nesnese. Do sta, do sta třiceti let to vydrží, ale pak... v něm umře duše?

A pak už člověk nemůže věřit na nic. Na nic. A toho je ta nuda... Všecko je stejné. V ničem není žádný rozdíl."

"Jakmile není ve vás, není nikde, není vůbec žádná láska... nikde ve vesmíru... Člověk nemůže milovat do tři sta let. Ani doufat, ani tvořit ani se dívat tři sta let. Nevydrží to. Všecko omrzí. Omrzí být dobrý a omrzí být špatný. Nebe i země tě omrzí. A pak vidíš, že to vlastně není. Není nic. Ani hřích, ani bolest, ani země, vůbec nic. Jen to je, co má nějakou cenu?