Nepálské ženy, pověry a kauzalita

26.08.2006, 20:41

Nepálské ženy bojovaly proti suchu nahotou. Úsměvný způsob přivolávání deště zaznamenaný v denním (elektronickém) tisku mi připomněl článek, který v dubnovém Vesmíru napsal Tomáš Hájek. Stručně pojednává o detektorech souvislostí, které má člověk (a nejen ten) ve svém mozku a zároveň i o tom, jak tyto velmi citlivé detektory způsobují spojování i nesouvisejících jevů a vytváření rituálů a pověr.

Před několika dny jsem si náhodou přečetl noticku o tom, že nepálské ženy oraly nahé, aby uspokojily bohy a přivábily déšť do jejich již několik týdnů suchem sužované oblasti.

Hned se mi vybavil článek Tomáše Hájka v dubnovém Vesmíru, nazvaný Kauzalita, pověry a medicína.

Z článku vybírám ty nejpodstatnější stati:

Médii každou chvíli proběhnou seznační zprávy o tom, že faktor A způsobuje nemoc B. Stres způsobuje depresi, hliníkové ešusy Alzheimerovu chorobu, marihuana schizofrenii?

Většina podobných zpráv je založena na seriózním, komplikovaném a zpravidla dosti nejednoznačném výzkumu. V podobě redukované na tvrzení stres = deprese, hliník = Alzheimerova demence apod. mají však tyto zprávy podobnou informační hodnotu jako zjištění, že většina pachatelů trestných činů před zločinem jedla chleba.

Máme předpoklady k tomu, abychom ve světě kolem nás viděli řád, souvislosti a význam. Náhodnost, chaos a nedostatek významu nás neuspokojují. Tendence detegovat souvislosti byla vestavěna do naší kognitivní mašinérie v průběhu evoluce. Odhalení jednoduchých nezbytných a dostačujících kauzálních souvislostí je prospěšné, nebo dokonce nezbytné pro přežití.

Člověk zdaleka není jediný živočich, který hledá a deteguje statistické vzorce nenáhodnosti.

Schopnost detegovat i velmi slabé vztahy mezi jevy je dána mikroskopickou organizací mozku a funkcí neuronů.

Člověk evolučně starou, pro přežití prospěšnou schopnost detegovat souvislosti povyšuje i na úroveň vztahů mezi abstraktními koncepty. Bez velké nadsázky lze říci, že věda je vedlejším produktem této schopnosti. Detekce souvislostí a vztahů mezi jevy je to, co vede k objevům a pokroku. K detekci souvislostí a následného poučení není třeba znát odpověď na otázku, proč dané vztahy existují. Pouhá znalost souvislostí i bez jejích podkladů mů?e vést k prospěšným závěrům a opatřením.

Schopnosti citlivě detegovat souvislosti vděčíme za své přežití a za obrovský rozmach vědy. Tendence detegovat souvislosti je však natolik silná a automatická, že mnohdy nalézáme souvislosti i tam, kde žádné neexistují. Výsledkem jsou pověry a rituály.

Součástí řady kultur jsou i rituály, které mají přivolat déšť, vyléčit nemoc, zlepšit úrodu apod. Podkladem podobných pověr je falešně pozitivní detekce souvislosti mezi chováním a žádoucím výsledkem. I v nejsušších lidmi obývaných oblastech nakonec zaprší. Pokud bude šaman dostatečně vytrvalý, nakonec začne pršet v časové souvislosti s rituálem.

Případy, kdy po tanci nepršelo, se rychle zapomenou nebo vysvětlí momentální nepřízní bohů, větší mírou prohřešku, za který je sucho trestem, nebo nedokonalým provedením rituálu. Neúspěšný rituál pak bývá vylepšován?

Můžeme se domnívat, že existuje souvislost mezi neúspěšností rituálu a jeho složitostí.

Případy, kdy zcela náhodný, nekauzální souběh chování A s událostí B vede k ritualizaci chování A jsou časté i v současnosti. Vzpomeňte na... sportovce.

Geneze sportovního rituálu je jednoduchá. Sportovec, který měl obzvlá?tě úspěšný den, zapojí vyhledávač souvislostí a dojde k závěru, že to zřejmě byl otočený límec, nespárované ponožky, poklepání raketou do atd. atd., co způsobilo úspěch... Sportovce, který rituál neprovede, může znervóznět natolik, že skutečně sníží svou naději na úspěch.

Mikrobiolog Robert Koch r. 1882 postuloval pravidla průkazu, že patogen přímo způsobuje poruchu.

Koncept medicíny založené na Kochových postulátech o nezbytné a dostačující podmínce je zhruba od poloviny 20. století nahrazována pravděpodobnostními hypotézami o vzniku multifaktoriálních chorob. Jedna příčina se již nerovná jedna nemoc. Mnoho příčin mů?e přispívat k jedné nebo i k mnoha nemocem. Náš mozek nastavený na detekci jednoduchých kauzálních vztahů má s podobným posunem problém. To však nemění nic na tom, že žijeme na prahu vědecké revoluce v medicíně, na prahu změny paradigmatu. Daní za tento vývoj je, že podobně jako fyzika stává se i medicína čím dál méně srozumitelnou?