Zbytnělá podjatost Eduarda Bakaláře

18.06.2006, 16:09

V lednovém vydání časopisu Vesmír vyšel kontroverzní příspěvek Eduarda Balakáře o tzv. zbytnělé podjatosti, nezdravém protěžování žen. Článek pochopitelně vyvolal celou řadu nesouhlasných reakcí, jak laických čtenářů časopisu, tak odborné veřejnosti.

Podstatou článku s podtitulem Podporujte ženy, ale ne na sto procent je Bakalářovo žehrání nad společensky škodlivým jevem, jímž je ona zbytnělá podjatost. Její podstatou je "zkreslené vnímání skutečnosti odvozené z dětského primitivního nazírání světa". Autor nepopírá, že ochrana žen je jednou z důležitých součástí strategii přežití lidského druhu, ovšem její hypertrofovanou variantu už bere jako jev patologický, ba dokonce pro společnost zhoubný.

Jeho důkazní "materiál" ovšem je ovšem snůškou všude moýně posbíraných "důkazů" či spíš příkladů, jejichž výpovědní hodnota je více než sporná. I proto působí nepatřičně Bakalářova výtka, jejímž smyslem je, že radikální feminismus nevychází z vědeckých poznatků, nýbrž ze spisů Engelse, levicových utopistů a radikálů. Ne, že by to snad nebyla pravda, ale tady to působí spíš jako to úsloví o zloději, který cosi volá :-).

Autor tvrdí, že ten, kdo je chráněn absolutně, bude absolutně zkorumpovaný. Ztrácí sebekritičnost, sebereflexi, vyšší morální city, schopnost pokory. Inu nevím, ale poměr "absolutně zkorumpovaných" mužů a žen, jimž chybí vyšší morální city, je, alespoň pokud mohu soudit z vlastní zkušenosti, celkem vyrovnaný; ať již působí "zbytnělá podjatost" či nikoli.

Dalším Bakalářovým příkladem je, že tato podjatost působí ekonomické škody. Prý např. kdyby policejní vyšetřovatel v případu Heleny Čermákové z Kladna brzy zjistil, o koho jde, nemusel by se promrhávat peníze na to, aby stovky vojáků a policistů pročesávaly okolí a hledaly tělo její dcery. Tady se už moje ústa roztáhla do skutečně velmi ironického úsměvu. O dalších podpůrných příkladech už raději nebudu psát.

Zbytnělou podjatostí je postižen sám autor článku. Ovšem proti ženám. O tom ostatně hovoří i posluchači jeho přednášek na FF UK. I Pavla Koucká a Jeroným Klimeš cosi ve své reakci naznačují: pro pozorného čtenáře mohl být článek doktora Bakaláře ilustrací toho, jak dokážou rozvody deformovat vnímání mezilidských vztahů a jak potřebné je, aby se páru, jemuž to neklape, snažilo pomoci jejich okolí.

Nejjednodušeji řečeno, zdá se mi, jako by se autor pokusil svou špatnou zkušenost se ženami (ženou) přetvořit v obecnou teorii; pochopitelně zaobalenou do psychologických floskulí, za pomoci pofiderních příkladů či "důkazů".

Pan Bakalář působí jako vedoucí Poradny pro rozvodové problémy s dětmi. Článek mi tak dal jistotu, že kdybych někdy, nedejbože, měl problémy s rozvodem, budu prosazovat právě jeho poradnu. Mám jistotu, že mi jako muži poradí určitě nejlépe :-).

Na článek - mimo jiné - reagovala pochopitelně i Eva Hauserová, nepsaná mluvčí feministického hnutí v Čechách. Označuje jej jako další z příkladů mizogynie. Trochu jako útok do vlastních řad pak působí, když píše: ber, kde ber, ať je to cokoli ze světa kolem nás, jen když to vnějškově aspoň vzdáleně připomíná podjatost proti mužům (resp. ženám) , nafoukneme to, překroutíme a použijeme jako důkaz. Neopomene připomenout útoky jiných mužských "šovinistů" jako byli údajně F. Nietzsche, A. Schopenhauer, dnes pak politici typu Martina Mejstříka. Šťastná to žena.