Jaro desáté

Trs trnů tesá "T" a tyran tleská z trůnu,
je jaro desáté, jež voní po ocúnu,
plyš prachu píše po zdech písmena šedivá,
ne píseň, pouhý povzdech, který se nezpívá, který se nezpívá.

Pláč deště kropí sníh, den vypráví si s Vesnou,
kdo vzdechne po písních, jež nezrozeny zesnou,
jsou léta soudci přísní, jimž slzí nezbývá
pro mrtvé sloky písní, jež nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá.

Tvar touhy v řezbách sní a ze snů slůvka spřádá,
chlad světa bez básní, jež nikdo nepostrádá,
vlas bardů vzkvetl plísní jak dřeva trouchnivá
nad hroby mrtvých písní, jež nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá.

Strach s tichem - dary tmy, jež smíchu pouští žilou,
a tryzna za rytmy, jež buší pod mohylou,
[: jen povzdech plný stesku, když zima tesá "T",
kříž na náhrobní desku pro jaro desáté, pro jaro desáté. :]