Slovíčka (1980)

V úsvitu předranním
v kterém se neusíná
v kožiše beraním
přichází Kolombína

V rezavé paruce
v níž svítí bílé nitky
usedá do sanitky

Z prstenu na ruce
zasvítil rubínek

Pierot za volantem
(zrak plný vzpomínek
a prsten s diamantem)
má srostlá obočí
a cuká očním víčkem

Pak pootočí klíčkem
a motor naskočí

Špinavý slepý sníh
a bílá limuzína

Město sní o písních

V ulicích meluzína
v mrazivém hábitu

A jitro s hlasem páva
pozvolna odkapává
krůpěje úsvitu

Kříž rudě svítící
taxíku pro nemocné
projíždí ulicí

Lokály malomocné -
bez hostí - bez reklam

a v divné limuzíně
Pierot Kolombíně
předvádí sebeklam

„My milujeme se

Co víc je na tom světě
než cit jenž chvěje se
v jediné této větě?

Jak rytíř bezhlavý
jak světem štvaní Židé
po městěch bloudí lidé:

Prázdní a bolaví
milenci včerejší
již už se nemilují

Za chléb náš vezdejší
v hospodách prozpěvují
nepísně - nežalmy!

Jak možno dostat lásku
na úvěr?... Na poukázku
již lichvář prodal mi?

...Láska je řehole
k níž máš se protrpěti!

Školáčci ve škole
nemohou rozuměti
samotě po ránu
když jednou byl jsi SPOLU..."

Vůz minul šedou školu
a zahnul před bránu
s nápisem KLINIKA

Obzor byl zrůžovělý
ruměncem cynika

Nutě se do veselí
Pierot pozorně
otevřel dvířka ženě
a ona zkormouceně
pravila pokorně:

„Tak blízko u sebe
a přece jsme si cizí!...

Jsme ptáci bez nebe
a zlatá rez je ryzí
když padá z náušnic
na bradu knír a vousy...

Dvě ruce vzpomenou si...

Dvě ruce... A už nic?" -

povzdechla zklamaně
nad rolí nedohranou

Dýchl jí do dlaně
a provedl ji branou

Do křesla usedla -
nad sebou plakát pestrý

Když pro ni přišly sestry
ještě se ohlédla
__________________________

Hospoda U Maxe
v neděli před polednem
koupe se v metaxe
jak v moři nedohledném

Dobrá a laciná
hospoda-filozofka

Pro dámy anýzovka

Pro slečny retsina

Max peče berana

Dvě holky - „matky pluku"
jež jsou tu od rána
vdechují vůni tuku
jenž kape do rožně

A chvěje se jim chřípí
když pivo teče z pípy -
tiše a nábožně

Ve váze kosatec

Na židli na pódiu
olezlý vlasatec
hrabe se v harmoniu

Ten dobrý starý tón
chraplavých mikrofonů!

Dva tóny saxofonů -
altka a baryton

Trumpeta s dusítkem
a béčko klarinetu

Bicí jsou šidítkem
pro čas jenž neplyne tu

A sladší bonbonů
je basy nápěv starý
jenž vtéká do kytary
a usne v trombonu

Neřest i panenství

Génius Bezvědomí

Hlasité šílenství
i povzdech podvědomý

Jak duše bezová
jež trpí bez bolesti
v zlomené ratolesti:
- Toť hudba jazzová!

Dva tchyní jazyky
před obrazovkou oken
v synkopách muziky

Vstupuje tucet loken
na dívčí hlavičce

Poprsí pas i paty
skrývají maxišaty

Kabelka v pravičce
má rajku v dekoru

Prstíky levé ruky
vznesou se nahoru

Ustrnou u paruky
nad víčky s řasami
jež předstírají pravost

Pod něhou číhá dravost

„Příbuzná s vosami...

Ostrá jak žihadlo...

Smrt s broží na halence
směnila švihadlo
za bičík na milence!...

Ukrutnost bez zmatků
a vášeň bez rozkoše

Vzít paví pero z koše
plného odpadků
vetknout je do vlasů
a cestou do kostela
zřít touhu mamlasů!...

Mít úsměv archanděla
a duši Satana
jenž volá po spasení!"

Tři chlapci vypasení
jak kněžská sutana
v šestnáctém století
tleskají do nápěvu

Podobna poupěti
- klidně a bez úsměvu -
přisedne Helena
ke stolu k Romeovi

Jak písně Orfeovy -
chladná a vzdálená
princezna z pohádky
jen sebe milující
v komnatě s lehátky

A trubka střílející
stříbrnou municí
stesk vášeň cit a něhu
do šedých zbytků sněhu
v nedělní ulici

Neděle bez kněze

Pierot - hrdlo v šálu -
s pohledem vítěze
vstupuje do lokálu

Klidně se rozhlédne

Pak - aniž něco poví
usedne k Romeovi

Odbíjí poledne

Jak socha kamenná
oděná do sametu
vezme si Helena
z kabelky cigaretu

Romeo zpovzdálí
pohlíží na servírku

Pierot hledá sirku

Najde ji Zapálí
a podá Heleně

„Váš oheň Dovolíte?" -

promluví zastřeně -

„Vidím že zahálíte...
To vždycky v neděli?"

„Ne vždycky... Ale často
A co vy?... Baví vás to?..."

Pierot zardělý
odpoví vzápětí:

„V tak milé společnosti?...

Nemáte ponětí..."

dí s lehkou galantností -

„...o světě měšťáků!"

Pak dodá rozezleně:

„Výlety do zeleně...
svět za pár šestáků...

Rodinné spoření
a trapné důvěrnosti
k ženskému stvoření
šťastnému v průměrnosti
servisů hrníčků
a občanského 'štěstí'!!..."

Pierot bouchne pěstí
a zvedne skleničku

Romeo hraje si
ruletu - „na zvířata"

Mladíček s pačesy -
toť čejka chocholatá!

Ježatý „umělec"
sedící pod obrazem
je nazván dikobrazem

Dikobraz-vetřelec

Plukovník bezbradý
s oteklým spodním pyskem

„Hle! Buvol z ohrady!"

Kmet v rohu stal se psiskem -
tupým - a hlídacím
a podnapilý chvástal -

toť dlouhonohý chřástal
pod mostem padacím

Slečinka s mašlemi
jež v doprovodu matky
krmí se mušlemi
má en face Asiatky
a profil - telecí

Krmí se oči klopíc

„Toť malpa z rodu opic!...

Pobíhá po kleci
občas se zavěsí
a kníká serenádu!"

Dvě tlusté metresy
srkají limonádu

„Dva mroži pod mysem!"

Romeo zvedne sklenku
a spatří divoženku
se sponou s jaspisem

„Černá a lesbická!

Vyprahlá Plná zloby
jak prázdna kosmická -
jak schránka na choroby

Jistá a úspěšná!...

Vždy třetí - přebytečná

K ničemu užitečná

Nikomu prospěšná

Chladná Ba polární
ač vášní vyžíhaná

Prodejná... Erární!

Proradná... Obelhaná
milenkou nevěrnou
se sukní rozevlátou

Devátá na devátou!

Mocnina na černou!!!"

Romeo směje se -
chladně a křečovitě

U pultu pije se
na zdraví Afroditě
kořalka průhledná
z odlívek zkřehlých ledem

Na stolku tmavohnědém
sklenice úhledná
vábící k napití

Romeo sfoukne pěnu:

„Na sladké přežití!" -

vyhrkne na Helenu -

„Na dívčí kolena
a rychlost našich koní!"

„Ať žijí faraoni!" -

přiťukne Helena

Pierot směje se:

„Pijte si na co chcete

Na sílu Ramsese
či krásu Nofretete

Já piji na lásku
jež rovna kopretině
vyrůstá na pěšině
uprostřed oblázků
jež kvete u trati
tak jako ve skleníku
ve stínu souvratí
i v sadech u pomníků
jež krášlí oltáře
i stoly nevěstinců
jež zdobí hlavy princů
i klopu notáře

Na věčnou otázku
ukrytou do oříšku
připíjím... Na lásku!"

Zmlkne a zvedne číšku

Cinkne si s Helenou
a kývne Romeovi

Romeo šetří slovy:

„Teď máte zelenou"

S leností tuleně
a gestem lenochodů
pokyne Heleně
a hlesne na odchodu:

„Obrázek gazely
v gotickém foliantu!

Lesklejší diamantu...

A křehčí oceli..."

Zívá - jak hlava psí
na pouzdře saxofonu

Pak sáhne do kapsy:

- Šest čísel telefonu
a jméno Helena

Vzhlédne Třpyt jíní mrazu
na tváři bez výrazu

„...Líbám vám kolena...

Příjemnou zábavu!..."

Uchopí džbánek s mokem

Jak lodník z přístavu
pak kolébavým krokem
vykročí do sálu

Dopije pivo z čepu

Zaplatí u výčepu
a zmizí z lokálu
_____________________________

Taftové závěsy
a panna na jelenu

Romeo pije si -
zrak upřen na Helenu
jež rovná do džbánku
pískově žluté růže

Narůžovělá kůže
křesel Zář červánků
nad plání Sahary

Stoleček s lahví sektu

Na misce suchary

„...Chlad... jako na prospektu...

Festival v Newportu
s dechovkou... Starosvětská
a Schönberg!... Maloměstská
představa komfortu
v zápase se vkusem..."

Obrazy bez výběru

Květináč s fíkusem
postaven na berberu
pod oknem Zelená
na šedé barvě stěny

„Bledý a opuštěný..."

promluví Helena

„Romeo - kralevic!

...Vždy nové víno v soudku...
a věčně v kole... Víc
v cizině než v koutku
za pecí... Navenek
věrný!... Jak Beatrice!

A v kapse pohlednice
pro tucet děvenek
jež věrně čekají
až zase přicestuje
z dálek jež lákají..."

Romeo protestuje:

„Půvabné smyšlenky!

Dobré tak pro zasmání...

Romeův harém!... Přání
je otcem myšlenky!...

Balíky pohlednic
a veletucty lásek
na první pohled... Nic
snazšího!... Sedmihlásek
cvrliká v besídce
kde v casanovské pýše
Romeo lístky píše...

Po třetí desítce
své pero odloží
a dá se do zívání...

Spočine na loži
s pannou... Pak ovíváni
svalnatým eunuchem
s palmovou ratolestí
pustí se do neřestí...

Líbá ji za uchem..."

Helena se sklenkou
přisedne k Romeovi

Ten zajat myšlenkou
spřádá svůj opiový
sen Stále vážněji -
až vejde ve skutečnost

„...šál... platí za zbytečnost...

Sejme ho... Něžně ji
políbí na šíji...

Dlaň tiskne na košilku...
paže se ovíjí
kol boků... Ještě chvilku...
přes hradbu knoflíčků
pak na půlnoc se stočí..."

Helena zavře oči

Postaví skleničku
na stolek Vzápětí
dotknou se ústa lící

Dvojice v objetí
žhavě se milující
na bílém koberci

Hle! Bouře v Atlantiku!

Smích pláče Do výkřiku
vzlyk Bérce na bérci

Trn nehtu zarytý
do kůže Klíny klínů

Běs pádí koryty
šílený z mezkalinu
touhy Vír závrati
v pološílené lebce

Ryk klisny Ržání hřebce
jenž zhrdl opratí

Výstřel Pak zapění
šampaňské Křičí ptáci

Poslední zachvění
než vášeň vykrvácí
do písku arény
a uschne v bílém horku

Klid travin na pahorku
když ztichnou sirény
po prvním náletu

Stín dlaně Romeovy
na teplém sametu
kůže Chuť Átreovy
číše jež zkalena
jedem Zář potemněla

Dvě rozpačitá těla

Romeo Helena

Nahota zastudí

Ztracené kouzlo chvilky
jak křížek na hrudi
na krajce u košilky

Helena pronese
vcházejíc do koupelny:

„Děkuji... Za kouzelný
příběh... Teď známe se
o trochu lépe ne?"

Muž zvážní Oči strnou

„...Osudy slepené
náhodou... nepatrnou
jak zrnko obilí...

Sen padne na dno duše
a vzklíčí... jednoduše...
po svém... Což nebyly
absurdní náhody
odevždy osudové?...

Státy a národy
ve válce... Jahodové
rty... ručka koketky
s korunovaným čelem
ukryta za účelem
jenž světí prostředky..."

Čas Kroky opánků

Petlice zrezivělá

Helena v župánku
- mokrá a zrůžovělá -
vychází z koupele

Půvabný přelud pláží

„Čas pro výměnu stráží!..."

zavolá vesele
a zmizí v ložnici

Polička s umyvadlem

Kelímky vonící
po lásce Za zrcadlem
skříňka Třpyt povrchů
lahviček s poezií

Hvízdaje melodii
stoupne si pod sprchu

Lahodnost proudící
vody A vůně mýdla
příjemně chladící
pokožku Horká zřídla
antických koupelí

„...Otroci se služkami
otřou tě osuškami
aby pak zapěli
hrajíce na lyru...

Pak Múza Terpsichore
zavelí špalíru
tanečnic... Srdce choré
okřeje pohledem
na luzná těla dívek...

Hle - lůžko bez přikrývek
a květy na bledém
hedvábném polštáři..."

Utře se do ručníku
s rybami Na tváři
úšklebek uličníků
s nahými koleny

Dva lidé u svačiny

Zář slunce z pavučiny
a úsměv Heleny
jež mlčky naslouchá
vyznání Romeovu

„...Má pohled koloucha
má kráska... Zas a znovu
hledím jí do očí...

A moje srdce - z pouti -
chtělo by utonouti
pod břehem obočí

Svěží jak kapradí -
dvé rtů jež tvoří ústa...

Dvě růže v podhradí
tvrze jež nezarůstá
trním... jen růžemi
vstříc noci vonícími...

Tvé prsty hladící mi
povědí o zemi
kde píseň milostná
nepadá do závějí...
Hle - šíje bělostná
vonící po šalvěji
pokojně schýlená
k poupatům v bílé pláni..."

„Láska co povolání..."

podotkne Helena -

„...Pár sladkých nesmyslů -
a je z něj Casanova!"

Slova jsou bez smyslu

A smysly beze slova
jak listy šelestí
vteřinu před spadáním

„Jděte mi s milováním
a sněním o štěstí..."

směje se Helena
z karafy nalévajíc -

„...děvence bez věna
nestačí mladý zajíc
a láska s pilností!

...Ó ano!... Cit se cení...

Nad něj však... zajištění
a těch 'pár drobností'
jež lásce pomohou

Láska je politika...!

Střevíčky na nohou...
pořádná kosmetika...

Pár šperků do plesu...
stylová toaleta

Pudřenka... cigareta
a kouzlo účesu

Klidně se usmívat
pak zahrát uraženou

zardít se... zazpívat...

Zkrátka - být vždycky ženou
s dostatkem humoru...

Ale vy nepijete!

...Zklamaný?... Můj ty světe!...
Nu... Hlavu nahoru
a cink cink!... Na zdraví!

...A netvařte se sklesle!"

Romeo bolavý
sedí a mlčí v křesle

Křivě se zašklebí -
snad pokus o zasmání

„Dáme se na pokání

Změníme podnebí...
nebo jen tapety..."

dí s tváří odhodlanou

Pohlédne na květy

„Přeju vám... Na shledanou...!"

Dopije vestoje

„...A díky za popravu..."

Uctivě skloní hlavu
a vyjde z pokoje