7 básniček na zrcadlo (1974)

Mlha se vleče
ulicí
Hraji si vkleče
s jehlicí
a ruka tvoje
nehřeje
Napiš mi co je
naděje!

Když něhu hledám
v ústrety byť pílí
paví křik
když oči zvedám
neboť není síly
na výkřik
když jitru kynu
přestože se stmívá
klekání
pak nezahynu
Naděje mi zbývá
v doufání

Napiš mi lásku
z pápěří
o sedmihlásku
na keři
O nebi s duhou
O klíčku
Napiš mi druhou
básničku!

Slza jež sklouzla
po probdělé noci
do čaje
Přítomnost kouzla
které bez pomoci
vyhraje
Budoucnost věcí
která ubírá se
k rozcestí
Láska je klecí
v které umírá se
ze štěstí

Napiš mi snění
skřivánku
že moře pění
ve vánku
když nad ním letí
havrani
Napiš mi třetí
říkání!

Když padá nebe
na okenní římsy
na víčka
když nebe zebe
a já vymýšlím si
slovíčka
když rosou jemnou
nebe myje včelám
sasanku
když nejsi se mnou
je to to co dělám
červánku

Sama jdu bosa
po lese
Slza jak rosa
sklouzne se
po křídle vosím
na stezku
Napiš mi prosím
o stesku!

Jsem vyschlá studna
v které není vody
pro blázna
Jsem cesta bludná
Rozbourané schody
do prázdna
Klopýtám vřesem -
slepá bílá hůlka
v rozbřesku
Když bez tebe jsem
je mne jenom půlka
od stesku

Napiš mi něhu
miláčku
vločkami sněhu
z obláčku
O princi s kněžnou
O kvítku
Napiš mi něžnou
povídku!

Něha je křehčí
skleněného vlasu
na notě
Něha je lehčí
pozachvění hlasu
v samotě
Něha se nedá
napovídat slovy
děvčátko
Slova jsou šedá
O něze ti poví
zrcátko
Už zase pláči
u kávy
Slzička smáčí
rukávy
a kreslí šmouhu
na líčku
Napiš mi touhu
mazlíčku!

Když zjara sněží
skřivan k slunci letí
nad mraky
Nad vrchol věží
letí vzkazy dětí
pro draky
Žijeme touhou
Touhou zbičováni
zemřeme -
vteřinu pouhou
jsme-li milováni
srdce mé

Povadly kytky
u svíčky
Mám ještě mžitky
pod víčky
Plovou jak v kašně
Skřivánku
napiš mi z vášně
říkanku!

Tvá ruka v mojí
Oči plné něhy
chtějí zpět
Ústa se spojí
Voda trhá břehy
Hoří svět
Plameny zebou
Vlaje hříva hříbat
přes myrtu
Jsi mnou Já tebou
Mohu prosím slíbat
krev s tvých rtů?