Píseň strašlivá o Golemovi

Hodnocení: 71%
Délka skladby: 6:45 min
Žánr: nerozlišeno
Vloženo: 12.02.2007, 17:48

Interpret: Jan Werich
Hudební album: Nebe na zemi
Celkové hodnocení alba: 83%
Rok vydání: 0

Dovolte, bych suše předpokládal
Golema, že všichni znáte tu.
Rabín Lew, že z hlíny ho uplácal
protože měl vzteka na tetu.
Ta teta mu někam zálóžila
jeho staronovou trumpetu
a tím pádem ho tak urazíla,
že si uhnět kata na tetu.

Katem tím měl právě Golem býti
a dohlížet přísně na tetu
eventuelně ji zahubiti,
kdyby nevydala trumpetu.
Vona ale teta byla fešná,
pěkně rostlá, zcela vášnivá
všechněm mužskejm byla nebezpečná,
na oficíři byla divá.

Ze začátku Golema se bála,
hnusil se jí, že je hlíněný
toho se však nikdy nenadála,
že je do ní zamilovaný.
Div divoucí je to totiž věru
opravdu, docela skutečně.
miloval tu svůdnou Évy dceru
velice a taky zbytečně.

Jednou takhle zrána dopoledne
zaskočil si Golem na pivo
Jen tam vejde, hospodský se zvedne
povídá mu: "Voni nádivo,
zrovna tady vo nich řeč se vede,
co to maj s rabínovou tetou?"
Golem zrudne a potom hned zbledne
vece: "Do toho se nepletou."

Vypil, zaplatil a když byl venku,
zmocnil se ho spravedlivý hněv.
Vkrs to, že mu pomlouvaj milenku,
z prsou vydral se mu hrozný řev.
Letí zpátky, půllitr uchopí,
ze štamgastů dělá mrtvoly,
než se šenkýř ku obraně vzchopí,
mrtev leží, hlavu vejpůli.

Uřícený Golem k tetě letí,
zjeviti jí, že ji miluje.
Najde jí však ležíc ve objetí
s oficírem infantérie.
Jeho oči plakat začnou pláčem,
žárlivost mu vtiskne v ruku zbraň.
Jme se párek mlátit pohrabáčem
oficíra zabil, i tu saň.

Když pak všechno zápálil a utek,
hned z toho byl poplach veliký.
Do samoty hnal Golema smutek,
v patách vojsko měl a četníky
Až se dostal ke Starému mlýnu,
mlynář ho oukropem častoval
Von ho zabil, i jeho rodinu,
v mlejně se zabarikádoval.

Devět měsíců a devět neděl
regiment vojska ho obléhal
Golem smutně na palandě seděl,
chvilku plakal, chvilku dopis psal.
Rabínovi, co mu zabil tetu,
napsal, že si svůj život veme,
na hrob prej ať mu daj tu trumpetu,
na památku lásky zhrzené.

Když to napsal, zvolal: "Žít mi nelze!"
skočil do vody řka: "Adié!"
o zániku jeho jsou dvě verze,
ze kterých uvádím jenom dvě.
Podle jedné do té vody skočil,éé
namočil se, pak se rozmočil.
Podle druhé nejdřív se rozmočil,
namočil se a pak tam skočil.

Nevím, která z těchhletěch dvou verzí
bude verze pravděpodobná.
nejpravděpodobnější je třetí,
která je těm dvěma podobná
Podle ní se Golem nerozmočil
jen se namočil a vyskočil,
jenže ono začlo náhle pršet,
takže se přece jen rozmočil.

Je tu ovšem ještě verze další
myslím, že je čtvrtá v pořadí
Je to verze sice trochu starší
já však myslím,že to nevadí.
Vona totiž tahle čtvrtá verze
předešlé tři verze nahradí.
Proto právě, když vám ji neřeknu,
tak to skoro vůbec nevadí.

Je tu ovšem ještě verze pátá
ale ta není doložena.
Podle ní ta teta byla táta
a Golem byla jeho žena.
Podle této verze celý příběh
úplně by se nám otočil,
takže bude nejlíp míti za to,
že se Golem
přec jen rozmočil.