FEAR FACTORY - Digimortal

Celkové hodnocení alba: 76% Rok vydání: 2001 Žánr: metal Celkový čas: 55:12 Skladby

Recenze:

Celé tři roky jsme si museli počkat na další produkt továrny strachu, z jejiž výrobní linky už vypadl nejeden kvalitní tovar. Nebylo tedy divu, že se před branami tvořila nehezká fronta nedočkavých zájemců o koupi, kterou rozehnaly až pořádkové síly Securitronu.

Myslím že omáčky na začátek stačilo a my můžem v klidu nasadit sterilní rukavice a přejít k samotnému rozboru alba. Cover a booklet je opět takový jak jej všichni očekávali tedy spousta industrial/cyberpunkových obrázků a proti vládních řečiček ve stejném stylu, ale to už k FEAR FACTORY prostě patří. Jsem zvědavý s čím na nás vyrukují v samotném hudebním projevu. Připraven na vše jsem spustil industriální spouštěč kompaktních disků a tiše vyčkával. Podle očekávání se žádné překvápko nekonalo a FEAR FACTORY si bez nějakých originálních změn hrají stále tu svoji starou známou industrial/trash corovou písničku jak sme zvyklí. O proti albu minulému nenastaly téměř žádné změny snad jen trochu v projevu zpěváka Burtona C.Bella, který se mě zdá možná trochu méně razantní ve vyřvanějších pasážích. Skladby se na vás valí jedna po druhé jako z výrobní linky a ještě tak možná po třech posleších vám budou připadat jako jedna a tatáž skladba, ale již po dalším ušním průplachu už začnete poodkrývat líbivé melodie a potenciální hitovost skladeb "Linchpin", "Invisible Wounds" nebo "Digimortal".

Opratě alba opět drží v rukou hlavně Raymond Herrera, který svými chladnými strojovými bicími dotváří tu pravou tovární atmosféru, a v kombinaci s industriálními zvuky v pozádí si občas si připadáte jako by jste seděli u kovadliny. Co se možná dá považovat za prvek originality je jakýsi rapový pokus v skladbě "Back the Fuck Up", který mě vůbec nenadchnul, ale co aspoň něco. Závěr je již tradičně v ražení pomalé zdlouhavé písně s názvem "Memory Imprints", která kráčí ve stylu alb předchozích, všem se zajisté vybaví závěrečné "A Therapy For Pain" (Demanufacture) nebo "Timelessnes" (Obsolete).

Takže celkem vzato FEAR FACTORY nezklamali, ale ani ničím novým nepřekvapili, ikdyž proč měnit to co je proslavilo. Digimortal samozřejmě nikdy nemůže dosáhnout kvality skvostu jménem Demanufacture a troufám si říct, že ho už kapela v budoucnu ani nepřekoná, ale určitě je důstojným nástupcem alba předchozího, snad také proto, že jsou jako jednovaječná dvojčata z továrny na klonovaná zvířátka. (Ti, pro které ja tahle skupina modlou a nedojdou bez jejich tónů ani na záchod, si samozřejmě k mému hodnocení mohou přidat libovoný počet bodů.)

Autor: mordor (hodnocení 4,5 ze 6)
Zdroj: http://www.allmetal.cz/recenze/clanek.php?id=4&od=348

---

Nové album mlátičů z Los Angeles je na světě. Burton a spol. se stále drží zaběhnutého konceptu "lidé versus stroje", což je znát i z coveru cédéčka. FEAR FACTORY je jednou z velmi originálních amerických smeček, kolem kterých se nese aura zasloužené pozornosti. Koktejl industrialu, trashe, popu a technometalu dává vzniknout jedinečnému stylu Fear Factory. Spojení melodických partů, trashových nášlehů a místy i rapu, to všechno jsou hrdinové z Los Angeles! A když k tomu přidám, že právě touto novinkou završili hledání vlastní tváře a nyní stojí na pódiích, ale i na televizních kanálech VIVA nebo stránkách rockových magazínů jako smečka chladně přesných profesionálů.

A co přesně nové album přináší ?? Tak předně je to více melodií, jako oddech mezi kulometnými dávkami kytarových záseků tlouštíka z Mexika. Úvodní nářezovka "What Will Become" velmi slibně otevírá album zřetelně rozpoznatelným stylem kytaristy Dina. "Damaged" dává jasně najevo, jak má podle Fear Factory vypadat moderní americký metal. Třetí poněkud melodičtější záležitost "Digimortal" podle které je toto album pojmenováno (což si asi každý rád domyslí, že :) splňuje přesně požadavky hitu v amerických televizních kanálech zaměřujících se na rock. Tuhle písničku si každý fanda Fear Factory určitě zamiluje. "No One" je typický vypalovák podle zaběhnuté továrny na strach, vyřvávané refrény stejně jako zbytek skladby, ovšem je cítit, že je to v hloubce tak nějak... promakanější než minulá alba.

"Linchipin" je skladba, ke které FF udělali klip který v součastnosti drtí TV kanál VIVU 2. Střídání melodie s řežbou, prostě typický znak nového alba. "Invisible Wounds" je krásná téměř popová písnička, která mě úplně dostala. Jsem zvědavý co budou na tenhle kousek říkat fandové, já ale říkám že je to bomba. Burton se ve vokálech hodně zlepšil, má mnohem suverénější hlas (myslím v melodiích). Na "Back The Fuck Up" si Fear Factory pozvali rappera z CYPRESS HILL, B - Reala. A rapmetalová halekačka BTFU je skutečnou peckou, rapování podmalovávají Dino s Christianem se svou kytarovou symbiózou. B - Real album řádně okořenil, od Fear Factory umístění rapu na album nebyl špatný tah. Celkově se jedná o nejkvalitnější materiál v celé historii FEAR FACTORY.Myslím že nejen fandové se mají na co těšit!

Autor: Radalf (hodnocení: 9 z 10)
Zdroj: http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=127