SWALLOW THE SUN - Songs from the North I, II & III

Celkové hodnocení alba: 80% Rok vydání: 2015 Žánr: progressive metal Celkový čas: 153:45 Skladby

Recenze:

Zima je už v plném proudu a je ideální čas na to si udělat dobrou kávu a pustit pořádnou muziku. A proč ne rovnou písně ze severu? „Songs Of The North“ je název velmi ambiciózní nahrávky finských doom metalistů Swallow The Sun. V dnešní době, kdy se desky moc neprodávají, je docela odvaha vydat dvojalbum, ale natočit rovnou trojalbum, to už je téměř bláznovství! Tři disky, tři různé tváře melancholické hudby těchto Finů, kteří hrají už patnáct let. Swallow The Sun byli ale vždy poměrně odvážní. Alespoň na poměry doom metalu.

První disk tvoří osm skladeb v klasickém stylu Swallow The Sun a měly by potěšit každého fanouška kapely. Dočkáte se svérázného a troufnu si říci i jedinečného uchopení doom metalu, kde střídá zpěvák Mikko brutální growling a čistý melancholický zpěv, hudba se přelévá z tvrdých pasáží s těžkými riffy do jemných chvil a dává tak vyniknout krásným melodiím. Na poměry žánru je kapela čím dál pestřejší a zvukově bohatší. Death metal, gothic metal, sem tam blackové momenty či prog rockové pasáže nebo i trocha popu. Nechybí ani výrazný ženský element a to například v podobě (dlouholeté) spolupráce se zpěvačkou Aleah Stanbridge. Na desce hostují i Sarah Wohlfahrt a Kaisa Vala.

Stejně jako na minulé desce „Emerald Forest and the Blackbird“ mi novinka přijde jako temný mysteriózní film. S trochou nadsázky bych atmosféru poslechu popsal jako sledování Městečka Twin Peaks. Album se zabývá klasickými tématy, jako je zklamání, láska, příroda, smrt. Nejmrazivější příběh má asi „Rooms and Shadows“, ke které je i nádherný videoklip. Zvuková bohatost nahrávky dodává Swallow The Sun dramatičnost a ta je možná ještě výraznější oproti minulosti. Osm skladeb na prvním disku zní klasicky, a přesto jsou na nich i nové elementy. Například „to Silver Bullets“, „Silhouettes“ nebo „Lost and Catatonic“ disponují opravdu brutálními podladěnými kytarami a některé riffy by se spíš hodily nějaké groove metalové partě. O to víc pak vyniknou melodické pasáže a Mikkův čistý zpěv. Mikko se celkově oproti minulosti opět zlepšil a zejména v čistém zpěvu vás překvapí, jak zní. Jeho rozsah je obdivuhodný. Od nejkanálovitějšího growlu až po naprosto jemný a citlivý přednes.

Druhá část rozsáhlého materiálu je věnována měkčím písním, které se pohybují nejčastěji na pomezí folku, progresivního rocku či akustických skladeb. Jsou tu dvě instrumentálky. Úvodní „The Womb of Winter“ hraná jen na klavír a „66°50'N, 28°40'E“ (schválně si to zkuste najít), kde se kapela změní v progresivní rockery. Ostatní písně jsou velmi jemné až decentní, přesto často velmi pěkně gradují a rozhodně to nejsou žádné „zívačky“, i když uznávám, že ne vždy má na tohle člověk chuť. Mými smysly nejvíce zacloumala „The Heart of a Cold White Land“ ze které až mrazí.a především titulní skladba celé kolekce, v níž zpívá Kaisa Vala finsky a zní naprosto pohádkově. Druhý disk je krásný a odpočinkový. Při poslechu budete věřit, že jste na severu.

Autor: Supermartonátor  (hodnocení 9 z 10)
Zdroj: http://metalforever.info/article.php?id=31139