MOONSPELL - Extinct (De Luxe Edition)

Celkové hodnocení alba: 85% Rok vydání: 2015 Žánr: gothic metal Celkový čas: 68:34 Skladby

Recenze:

Znáte ten pocit, když vás obejme temnota? Temnota ovšem překrásná a uklidňující; obklopí vás, šeptá vám svůdná slůvka do uší a vy se chcete nechat pohřbít v její náruči. Tyto pocity budete mít při poslechu nového alba od MOONSPELL "Extinct". Napjatě očekávaná deska od portugalské smečky je konečně venku a sklízí jedno pozitivní hodnocení za druhým. Už při poslechu předešlého díla mě napadlo: Co když se skupina nechá unést cédéčkem "Omega White" a pokusí se propojit tyto prvky s tvrdší tváří své muziky? Moje očekávání byla obrovská a těšil jsem se na to, jestli se uskupení opravdu vydá po této stezce, která je ovšem rovněž plná nástrah a slepých uliček, ve kterých se mohlo ztratit a zůstat pohřbené v oné temné noci na konci všeho. Již perfektní obal desky ohromil - jak jinak, když kapela spolupracuje se Sethem ze SEPTICFLESH, kterýžto vytváří neuvěřitelné díla, jenž zdobí stříbrné kotoučky mnoha kapelám z různých žánrů, především ale tvrdších kapel. Podíváme se tedy na to, co se ukrývá pod mystickým obalem, který nutí člověka přemýšlet, cože to vlastně vyjadřuje a jakou to bude mít spojitost s muzikou a s textovou náplní. Pod obalem, který dýchá znepokojivou atmosférou, která ve vás vzbudí mnoho emocí, s jemně provokativním nádechem.

"In each other's arms At each other's throats In the time out of mind We buried our love No moon to guide us tonight No light to see us through"

Deset písní na nové fošně bych charakterizoval velmi jednoduše. Každá kompozice je jako vybroušený černý drahokam zasazený v nádherném šperku, který dohromady tvoří takovou krásu, až to mámí smysly. Každý kámen je temný a pohlcující, ovšem jinak tvarovaný, než ten předešlý a vypráví svůj vlastní příběh plný dobrodružství různých podob. Tak vyznívají jednotlivé skladby; každá zní svojsky a liší se, přitom oplývají až neskutečnou krásou a elegancí. Co za tento fakt může nejvíce je to, že Portugalci mají obrovský cit pro melodie a tvoření hitových písní. Děje se zde přesně to, co jsem nakousl již předtím. Muzikanti se nechali unést albem "Omega White", jež nahráli dříve a předložili před nás perfektně slepené prvky, které snoubí starou tvorbu kapely s novou, ovšem přináší i čerstvé nápady. Jistě, řeknete si, že tohle nám pánové již předkládali mnohokrát, zde je to ovšem jiné nežli dříve. MOONSPELL nám vytvořili nejvíce vyspělé a dospělé dílo, jenž propojuje až gothic rockové prvky s tvrdším a agresivnějším soundem, přesto ale překrásným a promyšleným. Překrásně vykreslované křehké melodické linky, které vás okouzlí, se rázem mění v tvrdé kytarové motivy, jenž se ovšem drží daného vzorce, tedy rázné melodie. Ty jsou ale používané více vzácně a na krátké chvíle. Skupina sází na křehkost a schopnost okouzlit, jako když vás temná a mocná Lilith pohladí po tváři něžnou ručkou a podívá se na vás svým záhadným, svůdným pohledem. Po té ovšem přichází ona smrt, rychlá a nečekaná. Tomu vévodí sám mistr Fernando. Jeho vokální projev je dechberoucí. Chvíli vás ukolébává překrásným čistým andělským zpěvem, aby vás po chvíli vytrhl ze snění a děsil agresivním štěkotem jako v nejhorších nočních můrách. Atmosféra tolik typická pro tuto skupinu je všudypřítomná. Kompozice působí temně, ale také romanticky a blyští se do všech stran svou černou září, jež oslepuje. "Exinct" je zosobněním krásy v hudební podobě, která vás svede, a vy proti tomu neuděláte vůbec nic, protože nechcete uniknout. Největší sílu mají hudebníci především v silných refrénech, které si ihned zapamatujete a podmaní si vás. Přitom je co objevovat. Skupina se tváří minimalisticky, avšak ony drahokamy obsahují křivky, kteréžto musíte objevit a všimnout si jich po nějakém tom čase. Především elektronické linky a klávesové party, které tvoří další vrstvy, umí zaujmout a nutí zkoumat, a často si jich povšimnete až po pečlivém bádání. Ty občas vyniknou v kytarovém nánosu a dokonce se zde objeví i smyčce, jež vyzní až filmově dramaticky. To se odehrává ve skvostné "A Dying Breed", která také upoutá krásně zdvojeným příjemným vokálem s perfektní melodií, vytvářenou chytlavou kytarou.

Těžko vyzdvihnout jednu píseň. Vše je totiž tak dokonalé, že se těžko vybere nejvybroušenější kamínek. Uctívači měsíční záře ovšem také rádi experimentují. Na albu se vyskytnou prvky, které vás ohromí, a vůbec to nebudete očekávat. Například song "The Future of Dark" - zde si uskupení pohrává s temnou elektronikou. Kompozice oplývá svůdnou mystickou silou, která vás nenechá v klidu a zmanipuluje vaše myšlenky. Nebo exotická "Medusalem", jež vás zanese do nekonečných pouští, ve kterých vás čeká jen ztracení se a nakonec smrt v písečné říši, která rozhodně není z našeho světa, neboť je plná prapodivností pocházejících ze samotných hlubin pekelných. Skladba sází na exoticky znějící melodie a zvláštně stavěný vokál, který se převine do hezkého refrénu s nakažlivou melodií. To největší šílenství ovšem přichází až s poslední písní "La Baphomette". Píseň je nahraná v bluesovém/swingovém stylu a to je skutečně zábavný tah skupiny. Při poslechu skladby se objevíte v začouzeném baru plném prapodivných bytostí různých podob, které se na vás jen zkoumavě dívají; u baru sedí postava celá v černém, s kloboukem na hlavě, cigárem v ruce a s flaškou v hnátě druhé. Rohy napoví mnohé, ovšem už si můžete jen domýšlet, kdo že to vlastně je a proč se na vás usmívá a s napřaženou rukou vás láká k usazení se vedle něj. Tohle bláznovství ze samotných pekel vám skupina přináší. Po tomto vás smečka dostane do stavu, kdy už opravdu nevíte, co čekat příště. Navíc, když do toho cirkusu Fernando zapojí svůj growl, zní to prazvláštně.

"Before the lights go out Before our time is gone A taste of your lips Before we go extinct"

Tak co, dámy a pánové, chce se vám z náruče této svůdně krásné temnoty? Mně tedy vůbec a nechávám se dílem "Exinct" unášet neustále. Je to jako droga, kterou si musíte prostě každý den dát, a ona vám vytvoří halucinace, při nichž vidíte mnoho krásných věcí; posedlost, která vás neustále pronásleduje po nocích při měsíční záři, jež probodává černotu noci. Omamné tóny útočí na vaše smysly a vy nebudete chtít nikdy přestat. Samozřejmě si každý udělá svůj názor, pro mě ovšem MOONSPELL nahráli svoje nejlepší album, kterého se jen tak nezbavím. Překrásné melodie linoucí se z noční tmy mě neustále zlákávají a nutí mě se znovu a znovu nechávat unášet pryč z reality k měsíčnímu třpytu vynikajícímu v noční tmě. Nevím, jaký bude mít album význam pro scénu, a je mi to úplně jedno. Mám rád staré kultovní nahrávky, miluji desku "Night Eternal", která dosud byla mým favoritem. "Exinct" je pro mě prozatím albem roku a nevím, jestli se to vůbec někdy změní.

Autor: Radek Chlup (hodnocení 100%)
Zdroj: http://www.abysszine.com/recenze/2015030011-moonspell-extinct/