SATURNUS - Saturn in Ascension

Celkové hodnocení alba: 81% Rok vydání: 2012 Žánr: doom metal Celkový čas: 70:02 Skladby

Recenze:

12. prosince 2012 v 21:57
Doom metaloví Saturnus už existují přes dvacet let, ale na kontě se jim lesknou jen čtyři dlouhohrající zářezy, z toho ten poslední, pojmenovaný "Saturn in Ascension", vyšel teprve na konci minulého měsíce. Asi netřeba podotýkat, že vydání desky těchto dánských nestorů provázela velká očekávání, alespoň z mojí strany. Od geniálního majstrštyku "Veronika Decides to Die" uběhlo dlouhých šest let a novinku nahrála téměř úplně jiná kapela. Zůstal pouze charakteristický vokál Thomase Jensena. Měla obměna vliv na kvalitu nové desky?

Soudě dle loňského prosincového koncertu v Brně se nebylo čeho bát. A to se potvrdilo i při poslechu přes hodinu dlouhého materiálu. Noví muzikanti určitě do muziky Saturnus přinesli svůj otisk, ale ten základ, který byl položen v začátcích a umocněn poslední deskou, zůstal. První skladbu uvádí andělský zpěv a s první nástrojovou explozí přichází všeobjímající smutek tak, jak to umí nejlépe. Rozvážné tempo, kila a prakticky neustávající kytarová melodie, linoucí se pod tím vším, to už jsou trademarky. Nad tím vším se vznáší hluboký murmur. Flemming Rasmussen, dnes už stálý spolupracovník kapely, desku opatřil opět excelentním soundem, který je čitelný, ale přitom není zbytečně uhlazený. V osmi skladbách se setkáme se všemi tvářemi kapely, s pomalým těžkým smutkem, za jehož esenci bych označil překrásnou "Wind Torn" s krásnou kytarovou melodií a aurou osudového okamžiku. Další podobou jsou křehké akustické kousky podpořené recitativem, ukázkovým kouskem je zde "Call of the Raven Moon"; uznávám, že je to trochu kýčovitý název, ale ta skladba má sakra takovou sílu, že mě v tu chvíli ani její název zas tolik nezajímá. V této skladbě se objevuje i pasáž flétny, která tento smuteční pohled na měsíc jenom umocňuje. Tu rychlejší tvář reprezentuje "A Father's Providence", kde se pěvecky Thomas pouští do křičenějšího agresivního projevu, prokládaného recitativem. V téhle skladbě si Saturnus nezadají s kdejakou goticky metalovou bandou. Valivé jednoduché riffy, melodické klávesy a melodické sólo. Rozhodně to asi nebude muzika pro někoho, kdo si primárně rochní hrubozrnném death/doomu nebo ve funeralových bahnech. Jde o dost přístupnější (aspoň si to myslím) druh zadoomané muziky.

Jinak ale deska jede většinou v tom pomalém tempu, kdy je čas na vše. V tomto směru funguje vedle zmíněné "Wind Torn" naprosto dokonale závěrečný žalm "Between", který v závěru graduje přesně tak, jak si to u závěru alba představuji. Víte, jestli si desku pustíte a znáte i předchozí tvorbu kapely, možná si budete brumlat pod nosem, jak se nad tím můžu tak rozplývat, když to v podstatě opakuje formuli z desky předchozí. Já bych od téhle kapely ale ani žádný extra vývoj nečekal, chci jednoduše poctivý doom "brajdovského" střihu, který navodí přesně tu atmosféru, kterou očekávám, a přitom to nebude plytké ani nijak brutálně kýčovité. Jestli jste si se Saturnus rozuměli na dřívějších zářezech, nezklame vás ani "Saturn in Ascension". A je jedno, že se tu ještě více projevil duch Mrtvé nevěsty (především strašidlo "The Angel and The Dark River" se vznáší dosti blízko), který se u nich obecně dal zachytit vždy. To mi totiž vůbec nevadí, protože s klasickými žánrovými postupy pracují naprosto citlivě a zkušeně, což novou desku "králů žánru" sešoupává poměrně hluboko. Hudební slabinou je snad jen repetitivnost a mírná nezajímavost skladby "Mourning Sun", asi největšího výtahu hudebních postupů My Dying Bride. Chybí jí síla ostatních skladeb.

Vychutnejte si v klidu každý tón, každý doušek. Tahle deska snad v jiném než zimním období ani vyjít nemohla. Zatím tento rok nic lépe nepodpořilo mrazivou atmosféru, která venku panuje. Poctivý kus smutku k vánočnímu bojkotu!

P.S.: Jednu docela zásadní vadu tohle album ale má - hrozný cover.

Autor: Stick (hodnocení 9,5 z 10)
Zdroj: http://sicmaggot.blog.cz/1212/saturnus-saturn-in-ascension

Po dlouhé pisálkovské pauze mne z letargie probrala až jedna z desek, od které jsem toho, popravdě, mnoho nečekal. Přitom minulý počin melodicky doomových čarodějníků Saturnus „Veronika Decides To Die“ byl kritikou oceňovaný doomový diamant, ačkoliv tedy příznivci starších nahrávek pochopitelně spílali až příliš učesanému seversky melodickému, modernímu zvuku. Je pravda, že v roce 2006 tento žánr zažíval obrovský boom a posluchač již začínal být podobně znějícími spolky tak trochu zahlcen, ovšem přesně touto cestou se před časem tito bezesporu šikovní Dánové tehdy rozhodli ubrat, a já jim to ani v nejmenším nemohu mít za zlé.

Na pokračovatele výše zmíněné nahrávky, loňskou desku „Saturn in Ascension“ se čekalo dlouhých šest let, během kterých Saturnus buď mohli upustit balon a zabřednout, či popsat další stohy papíru vynikajícím melodickým doom/death metalem, jenž vždy spolehlivě oblaží srdíčka milovníků tvorby takových In Mourning, Swallow The Sun, Withering a dalších žánrově spřízněných kolegů.

Naštěstí se Saturnus přiklonili ke druhé možnosti, a tak je „Saturn“ asi nejlepší loňskou mainstreamovou melo-doomovou deskou. Úvodní „Litany of Rain“ – toť klasický melo doomový opus s pomalým tempem, spoustou prostoru pro striktně melodické, zádumčivé kytarové vyhrávky, s opět naprosto úchvatným low growlem dvorního pěvce Thomase Akima Grønbæk Jensena, jenž své řemeslo jednoduše ovládá na jedničku a jeho (minimálně studiovým) výkonům není jednoduše co vytknout.

Já osobně jsem však poznal sílu alba až při dvojce „Wind Torn“, přinášející klasickou hudební nádheru, na kterou jsme byli zvyklí z „Veroniky“. Jednoduché melodie, padnoucí rytmické kytary, minimalistické, přesto dostačující bicí Henrika Glasse, výborné texty – Saturnus jednoduše nic neponechali náhodě a pokud jste byli fandy předchozího štychu, ani tentokrát není příliš co řešit.

Pánové navíc ke spolupráci přizvali zpěvačku Todensbonden/Rain Fell Within Laurie Ann Haus, jež svým úžasným hlasem spestřila atmosféru v „A Lonely Passage“, jakési akustické existencialistické sondě do hlubin lidského nitra.

Zde se dostane užití také čistých vokálů, jež se na novince vyskytují v poměrně značné míře a korespondují s poněkud dospělejším soundem, podporovaným čistě akustickými songy, mezi které patří kromě pasáže například také severský folk připomínající „Call Of The Raven Moon“ se zajímavými klávesovými sbory, za vrchol celé nahrávky bych pak označil nejspíše bezchybný deseti minutový opus „Forest Of Insomnia“, sloužící coby jakási busta celého žánru, který, když budete chtít představit někomu neznalému, použijete právě tuto skladbu coby názornou ukázku. Střední tempo, tklivé klávesové pasáže, narativy, gothické texty, kontrast brutality a uklidňujících hudebních vln – vše na svém místě, přesně, jak to fanoušek má rád.

A i přesto, že nahrávka obsahuje sem tam i nějakou tu slabší skladbu (napadá mne například nemastná, neslaná „Between“), jedná se o velice kvalitní příspěvek do pozvolna ochabujícího žánru, který kapelu ukazuje v dobrém světle a ani v nejmenším neoslabuje jejich, mezi některými fans takřka kultovní status.

Autor: DW (hodnocení 8 z 10)
Zdroj: http://www.fobiazine.net/article/6139/saturnus--saturn-in-ascension/