PAIN OF SALVATION - Scarsick

Celkové hodnocení alba: 75% Rok vydání: 2007 Žánr: progressive rock Celkový čas: 67:47 Skladby

Recenze:

Zasurfovat si na náhle vzedmuté vlně metalové popularity zvládlo už hodně kapel. Jejich těla teď dláždí tmavé dno Hlučného oceánu, protože tu se až příliš nalokaly slané vody, tu jim prkno přehryzl vejpůl žralok jménem změna trendu. Jen švédští surfaři PAIN OF SALVATION si sedí na pláži ve svých pohodlných křesílkách, popíjí mojito a pobaveně hledí, kterak se jejich kolegové pachtí. Jim prostě bylo dáno povznést se nad trendy, brát si s rozumem to, co se hodí k jejich hudbě, ne to, co se vede pouze ke komerčnímu úspěchu. Naprostý nadhled, kterým disponují, jim umožnil po metalově vycizelovaném klenotu „The Perfect Element Part I“ přijít s více rozněžnělým „Remedy Lane“ a svůj vývoj rozvést překvapivou kličkou v podobě eklektického filozofujícího konceptu „Be“, který možná až příliš trpěl rozevlátostí, ale kultovní statut kapely neohrozil...

Poslední počin do stádečka nese název „Scarsick“ a do úvodníku by mu slušelo ono pythonovské „and now something completely different“. Když už jsem nucen balit dojmy do slov, vypůjčil jsem si surfařskou metaforu, protože právě tak se PAIN OF SALVATION pohybují po hudebním oceánu – elegantně, mrštně, nepředvídatelně. Novinkový kotouč startuje dvojicí skladeb, které navazují na dobře známou fascinaci Švédů nu-metalem a rapem. Ostré riffy, explozivní rytmika, výrazné přitom triviální klávesové motivy a do toho famózní frázování Daniela Gildenlöwa a kontrastivní melodické plochy, které umí jen tihle sebejistí Švédi. S připočtením originálních nápadů jako je kytarová onanie coby podkres rapované sloky jsou „Scarsick“ a „Spitfall“ strhující ukázkou skvělé instrumentality ve službách jednoduché, ale podmanivé skladby.

Druhou výraznou složkou „Scarsicku“ jsou úletové retro mozaiky „America“ a „Disco Queen“. Na nich se nejlépe ukazuje volnost kompoziční ruky, kterou mohou konkurenti „salvejšnům“ jen závidět. Syntéza nadhledu, veselého žertýřství, rytmické vybroušenosti a naprosté originality. Je jedno, jestli se hraje s různými nuancemi americké rock music, nebo se sedmdesátkovými disco motivy, vše je dotažené, vybroušené, postupně zrající a takřka neposlouchatelné (to si po dvou měsících intenzivního studia troufám tvrdit). S podobnou samozřejmostí funguje floydovskými postupy provoněná filipika proti prodejnosti „Kingdom Of Loss“. Ostatní skladby na novince mají příchuť větší monotematičnosti – „Mrs. Modern Mother Marry“ to svým nezáživným ústředním riffem přepaluje k bezvýraznosti, prostince strukturovaná „Enter Rain“ masivním refrénem naopak k vynikajícímu kontrastu monumentality a subtilna. „Idiocracy“ i „Flame To The Moth“ jsou povinnou instrumentální krmí pro milovníky starších alb, výtečná ukázka přímočaré a moderní progrese ve druhém případě i s výrazným nádechem mödl agrese. A jako bonbónek výtečná sladkohořká polobalada „Cribcaged“, která kombinuje až ukolébavkový motiv s nihilistickým a „všefuckujícím“ textem...

Ačkoli je materiál skutečně pestrý jako Bižu Jablonec nad Nisou po bombovém útoku veselých hipíků, skladby dokáží pokojně existovat vedle sebe, jejich nálady na sebe házejí nové stíny a odlesky, pocit nesoudržnosti se nedostavuje. Ať hrají PAIN OF SALVATION stylově cokoli, jsou sami sebou a skladbám vypalují nezaměnitelný trademark do kožichu. Jen mi připadá, že část alba ohraničená titulní skladbou a „Kingdom Of Loss“ je pestřejší, rozvernější, méně konzervativní. Škoda, že ta obrovská kompoziční odvaha nevydržela Gildenlöwovi a spol. až dokonce, ale tu snahu po kontinuitě s předchozími řadovkami chápu.

Step into the darkness of treason
Take me home in your voice of reason
Have to be the sound of a soup of the season

Autor: Marigold (hodnocení 8,5 z 10)
Zdroj: http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=3214

---

Jsou kapely a Kapely. PAIN OF SALVATION v čele s charismatickým multiinstrumentalistou a bezpochyby rockovým mohykánem Danielem Gildenlowem patří mezi absolutní špičku napříč rock/metalovými žánry. Ostatně neznám mnoho kapel vydávajících více než deset let samé albové klenoty. PAIN OF SALVATION vzdorují nejen času, ale hlavně hudebnímu vyčerpání, neboť nápadů mají stále na rozdávání, ba co víc, zjišťuji, že jejich tvorba vykazuje stále razantnější rozkvět invence. Jakoby nestačilo nahrát poctivé písničkové album o ordinérních tématech. To by se Gildenlow cítil umělecky frustrován, proto opět sahá k otázkám více než zásadním a využívá k tomu tu nejbarvitější rock/metalovou paletu.

Po koncepční rockové opeře "Be", jež absorbovala nejzásadnější milníky nejen rockové historie a současně se stala jakousi komplexní filozofickou kontemplací o samotné podstatě bytí, PAIN OF SALVATION na nástupci nazvaném "Scarsick" zvolnili. Konstrukce skladeb však ani tentokrát nezapřou snahu o maximalistické aranže s přesahy do vážné hudby, folku či dokonce diskotékového reje 80. let. nebo vášnivého rytmu flamenga.

Pokud vám "Be" připadalo místy neuchopitelné, na "Scarsick" narazíte na ještě disonantnější postupy. Osobně tomuto jevu říkám hudební svoboda. V titulní dynamické "Scarsick" to skupina rozbalí s takovou vervou, až se vám pořádně zatočí hlava. Gildenlow se s rychlou artikulací v duchu jistého Mikea Pattona snaží vyřvat z nemocí tohoto světa. Jakoby zde nikdo nerespektoval zažité rockové konvence a každý nástroj si hrál to své a do toho se na pozadí přidával gospelový sbor. Říkáte si úplný blázinec a možná budete mít pravdu. Ale funguje to tak dokonale, že ve finále zjistíte, že všechny tóny byly do detailu promyšleny a po každém dalším poslechu vyplynou na povrch z latentní netečnosti další melodie a vyhrávky.

V následující "Spitfall" si nástroje užívají malebnější souhru, nicméně Danielova hektická artikulace opět boří zavedené konvence. A pak vám to při pohledu do bookletu dojde. Na ploše kolem sedmdesáti minut se v rámci rockových skladeb snaží sdělit posluchačům tolik o symptomech moderní společnosti, že spíše připomíná rozvášněného řečníka než rockového zpěváka. To ale nic nemění na skutečnosti, že ve vypjatých refrénech vykouzlí ty nejsubtilnější pěvecké momenty.

PAIN OF SALVATION se nevyhýbají ani extrémům, hlavně co se jisté impertinence textové stránky týče. Tolik slovíček "fuck" jako uslyšíme v "Cribcaged" nemají ve svých skladbách snad ani SEX PISTOLS. Přitom skladba zní jako vystřižená z baptistické mše. A pak tu máme ironickou "America", kdy si za skočného rytmu Daniel bere na paškál nejen George Bushe ml. a jeho invazi do Iráku, ale neopomene nastínit ani současné zkažené křesťanské étosy v kontextu s vývojem atomové bomby (na mysli například vytane výrok Roberta Oppenheimera, že křesťanství je matkou moderní vědy).

Po takto depresivních přemítáních musí rozhodně přijít odreagování. "Disco Queen" je rozhodně výtečný tah. Dokonalá reminiscence diskotékového šílenství přelomu sedmé a osmé dekády. Pro mě osobně nejhitovější skladba CD. Skoro až chilloutová "Kingdom Of Loss" nás zase zanese k večerním pobřežím španělské riviery. Jen vzít sklenku vína a pookřát pohledem na zapadající slunce.

PAIN OF SALVATION opět nahráli velmi dramatické dílo plně zvratů a kontroverzí. Pokud někdo přináší opravdové porce invence do rock/metalového hájemství, jsou to právě tito Švédové. Při pohledu na poslední stranu bookletu, kde je ve filmovém duchu vyvedeno "To be continued...", mě může hřát konejšivý pocit, že toto hudební dobrodružství zdaleka nezažívám naposledy.

Autor: Štěpán Šimek (hodnocení 85%)
Zdroj: http://www.abysszine.com/recenze/2007040039-pain-of-salvation-scarsick/