OPETH - Blackwater Park

Celkové hodnocení alba: 94% Rok vydání: 2001 Žánr: progressive metal Celkový čas: 67:13 Skladby

Recenze:

No to je něco šíleného. Ve dvou týdnech mi dvě kapely zasadily naprosto fatální ránu pod pás svým úžasným uměním. Po famózním albu PAIN OF SALVATION jsem si pesimisticky povzdechl, jak dlouho to bude trvat, než se mi do rukou dostane opět něco tak kvalitního. Čekal jsem přesně čtyři dny. Opět mě něco překvapilo, opět si sypu popel na hlavu, opět se procházím lesem se sluchátky na uších. Opět OPETH !

OPETH, vysoce originální švédská čtyřčlenná formace má na svědomí už pár počinů, leč "Park černé vody" je prvním, který se mi dostal do rukou. Představuje osm většinou velmi dlouhých kompozic z nichž každá má své kouzlo a své vrcholné momenty. Kapela nabízí vysoce progresivní mix poměrně velkého množství žánrů, tedy zejména těch alternativních. Základ je asi doomový, ovšem je slyšet i black, death, melodie a především nevyčerpatelné zvukové bohatství. Nabízí se mi přirovnání k fascinující krystalové jeskyni. Textová stránka o nic nepokulhává za hudbou a tak vyslechnete i spoustu vět k zamyšlení.

Teď taková otázka pro vás, byl bych rád, kdybyste mi ve fóru pod recenzí řekli svůj názor - myslíte si, že text první písničky na labu, tedy "Leper Affinity" je o drogách? A pokračuji v bezmezném chválení. OPETH jsou zvukově neuvěřitelně bohatí, uslyšíte často španělky, občas i méně klasické nástroje - například klavír - aspoň pokud jde o metal, zajímavé kytarové efekty. Zpěv přechází z příjemně zpívaných melodií k mručáku typu “tvrdší death metal”. A teď se podržte, právě jsem vymyslel slovo, které OPETH nejlépe charakterizuje. OPETH jsou totiž zasraně PLYNULÍ. Ano, složité doomové rify a deathový mručák přechází do španělek a melodického zpěvu až geniálně plynulým způsobem. Hudba je naprosto dynamická, velice nápaditá, skvěle produkovaná. I image kapely je doveden k dokonalosti...uffff...chvála někdy bolí.

Texty pasují přesně do hudby a já nevím co bych vám o tom ještě řekl.Pro každého fandu kapel ANATHEMA nebo IN THE WOODS je tohle album naprostou nutností! A vy ostatní si to stejně poslechněte, protože je to fascinující, promyšlená a geniální hudba. Zatím nashle, jdu se opěth projít parkem černé vody

Autor: Radalf (hodnocení 9,5 z 10)
Zdroj: http://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=260

You know what's good about this album? The fact that OPETH haven't changed their course one bit since "Orchid". Clearly, these guys are fixed on a path towards simply giving their fans and listeners the satisfaction all have, by now, come to expect from the quartet.

Well, the big talk about OPETH usually brings Mike Ĺkerfeldt into the conversation for no less than 70% of the duration, so let's cover him first. Brilliant. Cleanly, his vocals appear ranged as normally, yet this time around ring with slight imperfections which, in this case, serve only to add more character and an element of humanity to the approach. When it comes time to judge the Death-vox, believe me when I tell you that he doesn't screw around with any watered-down pussed-out bullshit that a lot of other bands in their field have decided to undergo. This is throatwork to be feared, yet beheld.

As if anyone expected otherwise, OPETH prove yet again that they are masters of their trade. Normally, if a song is abnormally long I am given the impression of it being forced or stalled. With this album, that's not the case at all. Instead, "Blackwater Park" feels more like a jam session where everything clicks, and each member instinctively knows what to play, and when. In addition to the songs being an entertaining length, you'll not find a dull moment among any of the tracks. There are so many twists and turns; emotional ups and downs among the score that I wasn't sure whether to fall into a serene trance, or emulate Martin's drumming on my computer desk here!

Not unlike the great artwork contributed by Travis Smith, "Blackwater Park" can be grey, and a bit dark in that seductive sort of the sense. One thing is for certain - this is real music performed by true musicians. If you've got any sense of taste about you what so ever, you shouldn't hold any ill issues in terms of appreciating this work of art.

Author: Dittahead (9 of 10)
Source: http://www.metal-observer.com/articles.php?lid=1&sid=1&id=3576