CREMATORY - Infinity

Celkové hodnocení alba: 61% Rok vydání: 2010 Žánr: death metal Celkový čas: 46:21 Skladby

Recenze:

Němečtí CREMATORY mě vždy vcelku spolehlivě nechávali chladným a naše hudební cesty se v mnohém rozcházely. Letošním rokem se však toto díky nové desce, načínající druhou desítku řadových počinů v jejich diskografii, mění. Ne že by mě kolekce nových skladeb zvedala ze židle, ale něco pozoruhodného na této desce přece jenom je.

Jak zapadá "Infinity" do kontextu předešlých alb vůbec netuším, ale pokud bych měl dát na svou intuici, tak bych řekl, že hudebně zůstává již hezkou řádku let všechno při starém. V každé z písní lze stopovat jednotlivé atributy žánru, které patří neodmyslitelně i k dnešním gotickým kapelám. Střídání čistého melodického hlasu s hlubokým growlingem, bohaté klávesové aranže s důrazem na atmosféru a hojné epické pasáže. V současné tvorbě CREMATORY lze však stále dobře rozpoznat původní kořeny žánru, které oni sami definovali a díky nimž si dodnes zachovávají punc originality, ať už se vám zdají jakkoliv klišovité.

Výše konstatované však samo o sobě nic neznamená a podobných desek by na scéně člověk mohl najít velkou spoustu. "Infinity" si mě však získala něčím naprosto jiným, než je její hudební náplň. Jestliže se mi všechny podobné desky zdály v minulosti zbytečně křečovité a upocené, pak tato je pravým opakem. CREMATORY si během své kariéry prošli několika náročnými obdobími a po reunionu v roce 2004 si své působení na scéně značně užívají a ani zdaleka netlačí na pilu, jak tomu bývá v mnoha jiných případech. Právě tento přístup má podle mě za následek, že tato deska zastihuje německou pětici v nejlepším rozpoložení a vše, čeho se na tomto počinu dopustili, působí velmi přirozeně a kompaktně. Za těchto okolností, kdy vám kapela nic netlačí a zbytečně se nepodbízí, jste schopni akceptovat i tu velkou dávku klišé, kterou v sobě "Infinity" má.

Jednotlivé písně netřeba komentovat, poněvadž do puntíku zapadají do již dávno definovaného modelu gotického metalu. S mírnými nuancemi se svou náladou pohybují od zadumanějších DEPECHE MODE ("Black Celebration", "Never Look Back") až po popově taneční kousky typu "Infinity" či "Out of Mind". Někomu by mohla vadit přece jenom trochu kýčovitá němčina, ale nutno podotknout, že k tomuto žánru patří a pokud je použita s citem, jak je tomu v tomto případě, není vůbec na škodu. Ba právě naopak.

CREMATORY se touto deskou prezentují jako kapela, která kdysi tvořila základy stylu a z této pozice dodnes také těží. Dospěla ve svém vývoji do stádia, kdy hudbě nic nepodřizuje a není na ní finančně závislá. Dokázala se vypořádat s mnohými složitými situacemi, a i když musela nutně ustoupit z vydobytých pozic, zdobí ji dnes obrovská vnitřní pohoda a nadhled protřelých hudebníků, kteří se za ničím neženou. Velmi příjemná deska!

Autor: Jan Novák
Zdroj: http://www.abysszine.com/2010050010-crematory-infinity.html